Podle první zveřejněné mapky jsme v pokrytí 3G signálem na evropském chvostu. Mapku ve své prezentaci na konferenci v Senátu, která měla pomoci řešit problémy současného českého telekomunikačního trhu (více zde), zveřejnil Pavel Přeček z firmy Auditcom. Data jsou z poloviny roku 2010 a od té doby se pokrytí několikanásobně zlepšilo, pořád je ale podle Pavla Přečka zhruba na úrovni Ukrajiny.
V Česku se od poloviny loňského roku pokrývala především menší města, ta velká byla již v polovině roku 2010 pokryta. T-Mobile v červnu roku 2010 pokrýval podle Martiny Kemrové 10 procent populace, nyní je to 42,5 procenta. Vodafone podle Alžběty Weinfurtové v červnu 2010 disponoval pokrytím 16 procent populace, nyní uvádí 48 procent. O2 poskytlo data k 1. červenci, a to pokrývali podle Blanky Vokounové 30 procent populace, nyní je to 43 procent. Čísla nemusí být zcela vypovídající, protože každý operátor má k počítání vlastní metodiku, ukazují ale pokrok, ke kterému za krátkou dobu došlo. I přes tento pokrok ale podle Přečka zaostáváme třeba za Maďarskem nebo Rumunskem.
Možná ještě o něco zajímavější je druhá mapka, která ukazuje, že kromě nás je v Evropě už jen málo států, které postrádají plnohodnotného virtuálního operátora. Ve své prezentaci ji zveřejnil Martin Šigut, předseda představenstva sdružení Český telekomunikační klastr, které je složené z menších regionálních poskytovatelů internetu a pevných telefonních služeb a usiluje o vznik virtuálního operátora.
Názory na to, zdali máme, nebo nemáme virtuálního operátora, se liší. Některé znaky virtuálních operátorů vykazuje například MPhone nebo firmy spolupracující s operátorem U:fon. Do klasického pojetí virtuálního operátora tak, jak jsou běžní v zahraničí, jim ale hodně chybí. Například MPhone je určen jen pro podnikatele s kartou konkrétního velkoobchodu. A síť U:fona je technologicky exotická.
Tři velcí poskytovatelé mobilních služeb nechtějí podle Martina Šiguta mezi sebe pustit žádný další subjekt, který by pracoval pod vlastní značkou a nabízel vlastní tarify. Zatímco stávající operátoři mohou poskytovat všechny služby, a to včetně pevných linek, regionální poskytovatelé pevných služeb nebo internetu se k mobilním službám dostat nemohou. Na vlastní síť nemají prostředky, ale především vhodné frekvence, a o sdílení se s nimi velcí operátoři prý nechtějí bavit. "Pokud by byl dostatek frekvencí pro další plnohodnotnou síť, jistě by se našel investor, který ji postaví," je přesvědčen Martin Šigut.
A ČTÚ nemůže nařídit velkým operátorům vznik virtuálního operátora, říká předseda rady ČTÚ Pavel Dvořák. S tím Šigut nesouhlasí: "ČTÚ může i podle českých regulačních předpisů zahájit kroky, které by mu v horizontu několika měsíců umožnily uložit opatření mobilním operátorům na zlepšení stavu trhu, a to i např. povinnost uzavřít smlouvu se zájemcem o virtuální operátorství," uvádí.
K problematice frekvencí Dvořák řekl, že není možné upravit ve prospěch menších subjektů podmínky aukce, kde se budou rozdělovat kmitočty digitální dividendy a některé další volné. Podle Šiguta je tak ale velké nebezpečí, že si kmitočty rozdělí 3 velcí operátoři a zablokuje to situaci na dalších 15–20 let. (Více viz Volání není drahé...) Dvořák ovšem přislíbil, že se pokusí opět podpořit vyjednávání mezi sdružením Český telekomunikační klastr a mezi třemi velkými operátory.
Další obrázek se týká cen telekomunikačních služeb ve srovnání s Evropou. V průzkumu Mobil.cz jsme tyto ceny shledali vysokými. Stejný názor sdíleli na konferenci i zástupci Českého telekomunikačního klastru, občanské iniciativy Stop drahému volání a firmy Auditcom. Pavel Přeček ukázal například cenové srovnání, které si nechal vypracovat novozélandský regulátor podle metodiky OECD. Koš 100 hovorů se podle něj nejvíce blíží vzorci chování českého spotřebitele. Z grafu vyplývá, že český T-Mobile je u tohoto konkrétního koše druhým nejdražším evropským operátorem.
Poslední obrázek vyvrací častý argument českých operátorů, kterým obhajují vysoké ceny, a to vysoké investice do technologií a podobně. Vidíme na něm míru investic ve vztahu k dosaženým tržbám. Informace, zveřejněné Pavlem Přečkem, pocházejí z 15. implementační zprávy Evropské komise. Například za rok 2008 měla Česká republika druhý nejmenší podíl investic na dosažených tržbách z 26 evropských zemí.
