Pokud jste si na současné mobilní telefony zvykli a přijde vám, že jinak ani vypadat nemohou, potom začněte své představy lehce měnit. Budoucnost totiž patří rozvíracím mobilům, kterým se u nás říká véčka. Toto označování je zčásti historické – dlouhou dobu u nás totiž neexistovaly jiné telefony této kategorie než Motoroly V (3688, 3690). A otevřený telefon skutečně vypadá jako písmeno V. V jiných zemích se můžete setkat i s označením mušle; používá se i véčka.
Většina současných evropských telefonů vypadá stejně – jako více či méně zakulacený kvádr. Občas doplněný o kryt klávesnice, kterým se dají přijímat nebo odmítat hovory, který ale vůbec neřeší nic, co přináší čistokrevná véčka. Ta jsou totiž malá i velká současně.
Současný trend v mobilech by se dal charakterizovat jako co nejmenší mobily s co nejvíce funkcemi a komfortem. To jsou ale požadavky, které se u klasické koncepce mobilů nedají skloubit dohromady. Jako příklad si můžeme vzít Alcatel OT 511, Nokii 8310 a Sony Ericsson T66. Displeje sice mají poměrně slušné rozlišení, ale vzhledem ke svým miniaturním rozměrům dělají hůře vidícím osobám problémy. A i ti se zrakem v pořádku se musí na displej pořádně podívat (například při řízení), letmý pohled jim nestačí. Komfort psaní na klávesnici také není stejný jako u velkých mobilů, byť se výrobci velmi snaží. A extrémem je Sony Ericsson T66, který kvůli malým rozměrům nemůže mít věší paměťový čip a rychlejší procesor a GPRS kvůli neúčinnému chlazení těchto komponent v tak malém mobilu.
Véčka všechny tyto problémy řeší. V zavřeném stavu je mobil velmi malý a nebude překážet v kabelce nebo libovolné kapse. Je pravda, že některá véčka nepatří k nejlehčím mobilům obecně – ale není to problém technologie jako spíše pohodlnost výrobce. Lehčí mobil má totiž dražší součástky a pro výrobu se používají náročnější – tedy opět dražší – postupy a materiály.
Jenže když véčko otevřete, máte ve spodní části velmi rozměrnou klávesnici, která se opravdu dobře používá (i když i ta se dá pokazit…) a velký displej. Na ten se vám pohodlně vejde deset i více řádků, což už většinou stačí na zobrazení celé textové zprávy. Nemluvě o možnosti zvětšit si písmo, které bude dobře čitelné i pro osoby starší a se zhoršeným zrakem.
V minulosti byl problém s tím, že jste v zavřeném stavu neviděli na displej. Nemohli jste se tak podívat, jaký je signál, jak dlouho vydrží baterie, kolik je hodin a kdo vám volá. Proto začali výrobci přidávat na horní stranu mobilu malý displej, který je vidět neustále a který zobrazuje jenom nejnutnější údaje. Díky tomu je možné používat u véček drahé barevné displeje. Zatímco u klasického mobilu by tento displej byl neustále zapnutý (byť většinou nepodsvícený) a neustále tak spotřebovával energii, u zavřeného véčka je možné barevný displej bez obav úplně vypnout a napájet jenom ten malý. Drahý displej je navíc skrytý, takže nehrozí, že ho tak snadno poškrábete.
Možná namítnete, že véčka možná řeší otázky komfortu, ale obecně jsou funkčně zaostalejší za klasickými telefony. To ale není tvarem telefonů – je to kvůli tomu, že evropský zákazník, pro kterého se vyrábí většina klasických mobilů, je velmi náročný a jeho požadavky na nové technologie se nedají srovnat s těmi v Asii. Tam kralují véčka především kvůli velkým displejům a kvalitním reproduktorům a zvukovým čipům v mobilu – díky nim mobily krásně přehrávají polyfonní melodie.
Nám známí výrobci, jako je Sony Ericsson a Nokia, svá véčka dělat dokážou. Zatím je prodávají v Japonsku a na jiných asijských trzích, ale během několika let s nimi přijdou i do Evropy. Možná že něco ukážou již na začátku roku. Také Siemens si nechal od asijské firmy navrhnout véčko a Motorola je umí dělat již hodně dlouho. V amerických filmech ostatně jiné mobily než véčka od Motoroly nepoužívají. Až se tito giganti se zvládnutými technologiemi a především zkušenostmi při návrhu uživatelsky přítulného ovládání rozhodnou zaplavit evropský trh véčky, nebudou jim schopní asijští konkurenti odolat.
S nastupujícími mobily třetí generace se také ukazuje, že véčka jsou zdaleka nejvhodnější pro zabudování digitálních fotoaparátů a v budoucnu i kamer. Zatím se experimentuje se dvěma umístěními – nad displejem a v otočném kloubu uprostřed. Umístění uprostřed zřejmě zvítězí. Objektiv totiž nezabírá místo reproduktoru nebo displeji, rozhodně neprodlouží mobil, dobře se s ním otáčí a navíc se dá skrýt do zavřeného mobilu a opět nehrozí poškrábání optiky. Na klasickém mobilu byste takové místo nenašli.
I véčka mají některé nevýhody. Jejich konstruktéři nejsou příliš tlačeni k tomu, aby se snažili používat úsporné technologie (jak z prostorového, tak energetického a tepelného hlediska). Není pro to zatím důvod. Baterii lze v případě potřeby zvětšit, procesor lze použít rychlejší (a větší) a všechno se v tak velkém prostoru vždy bez problémů uchladí. Jediné, co se zatím příliš nedaří vyřešit, jsou integrované antény. Véčko totiž držíme u hlavy jinak než klasický mobil a tak integrovaná anténa září do hlavy více než ta vysunutá. Hodnoty SAR pak nabývají vysokých hodnot. Ale je to jenom otázka času, než se vyřeší i tohle – podobně jako se povedlo vyřešit problém integrovaných antén u klasických mobilů, které si volající při hovoru překrývají prsty (schválně se někdy kolem sebe rozhlédněte, jak ostatní drží mobil).
Už víte, jaký bude váš další mobil? Véčko si možná ještě nepořídíte. Ale přespříští mobil už s velkou pravděpodobností budete otevírat. Rozhodně se ale nebojte, že klasické mobily zcela vymizí. Vyrábět se budou vždy, ale jen budou zatlačeny více na okraj a budou mít zřejmě nápaditější design než současné modely. Ostatně Alcatel OT 715 je důkazem, že ani současný koncept designu mobilních telefonů ještě zdaleka není vyčerpaný.
