V Česku si u pokladny v supermarketu zakoupíte balíček s předplacenkou, vložíte ho do telefonu, aktivujete hovorem a můžete volat, psát nebo jít na internet. To v USA je takový proces o poznání složitější.
Přitom na první pohled při návštěvě nějakého obchodu s elektronikou nebo velkého supermarketu najdete na stojanech desítky mobilů pro předplacené služby, krabičky se SIM a hromady nabíjecích kuponů. Jenže pak se optáte prodavače a on bude znát třeba jen dva nebo tři produkty z desítek nabízených. Ty, které nezná, vám pak ani nepomůže aktivovat.
Především je potřeba si koupit samotnou SIM. U většiny operátorů (ať už virtuálních, nebo síťových) za ni v obchodě zaplatíte od pěti do deseti dolarů. Jenže samotná SIM je opravdu jen „nosič“, nic víc. Není u ní žádný kredit a ani nemá přidělené telefonní číslo.
Pokud si pak vyberete třeba operátora Net10, tak v balíčku navíc nenajdete jednu SIM, ale rovnou celou sadu. Jsou tu dva balíčky, jeden pro CDMA telefony, druhý pro GSM přístroje. V balíčku pro GSM mobily jsou SIM čtyři. Dvě pro použití v síti AT&T a dvě pro T-Mobile. S těmito síťovými operátory totiž tento virtuál spolupracuje. Proč dvě pro každého operátora? Protože jedna je nanoSIM a druhá micro/normální SIM.
Aktivační poplatek, nebo-li cenu za samostatnou SIM, můžete ušetřit či výrazně snížit. V některých větších obchodech mají karty se slevou, takže místo obvyklých deseti dolarů zaplatíte jen polovinu. Přímo v prodejně operátora vám mohou nabídnout odpuštění poplatku, například když si aktivujete dvě karty současně. A nebo si lze kartu objednat on-line, pak je často zdarma nebo za dolar. Ovšem musíte mít adresu, kam si ji v USA necháte zaslat.
Když už máte SIM, tak si ji musíte aktivovat. Buď to zvládnou v obchodě, ale ne vždy jsou ochotní, a jak jsme již psali, SIM některých operátorů aktivovat nechtějí nebo nemohou. Pak to musíte provést on-line. Není to až tak složité, ale například aktivace přes samotný mobilní telefon se může zkomplikovat. Těžko se tomu věří, ale řada virtuálních operátorů má mobilní web ve velmi tragické formě. Lepší je tedy službu zprovozňovat přes počítač.
Při samotné aktivaci si zvolíte tarif a ten zaplatíte. Platit můžete kartou, což se ovšem občas nepodaří. Pak je zde druhá možnost, koupíte si v obchodě kupon a jeho číslo doplníte. Následně vám bude přiděleno telefonní číslo. Mimochodem, nevyužitá čísla v USA operátoři rychle recyklují, takže se občas stane, že vám bude volat někdo úplně cizí, kdo ještě před několika týdny volal na tohle číslo svému známému.
Zde musíme ještě trochu odbočit. Není totiž kupon jako kupon v Česku. Liší se sice stejně v nominální hodnotě, ale ty americké obvykle patří vždy k nějakému konkrétnímu tarifu. Takže kupon za 30 dolarů udělá něco jiného než kupon za 40 dolarů. Důvod je prostý, klasická předplacenka (pay as you go) jako u nás je zde spíš raritou.
Drtivá většina předplacenek jsou měsíční tarify. Sice předplacené a v základu bez automatického obnovování, ale jsou to prostě tarify. Neplatíte zde “po kuse“, ale za balík služeb.
Asi každý měsíční tarif má neomezené volání a SMS. Takový základní balíček stojí do 30 dolarů (asi 750 korun). Pokud v něm jsou za tuto cenu nějaká data, tak do 1 GB (obvykle objem představuje připojení přes 3G a LTE, po vyčerpání je rychlost omezená). Ceny se zvyšují podle objemu dat, okolo 50 dolarů už balíčky obsahují okolo tří až pěti GB. Vyšší balíčky pak mají i volání a SMS do zahraničí v ceně. Obvykle i do České republiky. Ne vždy ale na mobilní čísla.
Klasické předplacenky, kde se platí za kus, nejsou moc výhodné. Minuta hovoru, SMS nebo 1 MB dat vyjde okolo 10 centů, tedy asi na 2,50. Na data se taková karta moc nehodí. Přímo u operátorů pak můžete narazit i na speciální tarify jen s daty a i na kratší dobu, než je měsíc. Například T-Mobile, který dříve nabízel možnost aktivovat data na přesný počet dní (za 2 nebo 3 dolary na den podle objemu a rychlosti), má teď už jen týdenní balíček. I to je ale velmi výjimečná nabídka, navíc s aktivačním poplatkem za SIM se nemusí vyplatit. Chce to být neoblomný a hodně smlouvat, operátoři nakonec pro získání zákazníka často ustoupí. V supermarketech ale takové tarify nemají.
Zpět k aktivaci. Po zaplacení tarifu, ať už kartou on-line, nebo zadáním čísla kuponu, dostanete přidělené číslo a můžete začít volat, psát nebo datovat. Tady už vše funguje relativně bez problémů, na druhou stranu dostat se do situace, kdy se něco pokazí a například zakoupený kupon nebude fungovat, bychom se dostat nechtěli. Virtuální operátoři totiž samozřejmě nemají vlastní prodejny a hlasové automaty na infolince jsou poměrně komplikované, dovolat se „lidské“ pomoci není úplně snadné.
Předplacené karty jsou tedy v USA sice úplně běžná věc a koupit se dají doslova na každém rohu. Ale vybrat tu správnou a neutratit zbytečně peníze navíc je pro cestovatele docela komplikovaná věc.
