Zamrzání, pomalá menu či neschopnost přihlásit se do sítě jsou jen jedny z položek obsáhlého výčtu problémů, kterými vás trápí mobilní telefony. Nezávisí přitom na značce ani pořizovací ceně, nekorektní projevy trápí téměř všechny. Ovšem podle vašich příspěvků se zdá, že nejvíce stížností padá na bedra Nokie, Siemensu a Sony. U dvou prvně jmenovaných značek můžeme argumentovat velkým počtem prodaných kusů, tedy i většími ohlasy ze strany uživatelů, ovšem co s ostatními?
Většina diskutujících se shodla na tom, že firmwary současných mobilních telefonů jsou příliš komplikované a výrobci nedávají programátorům čas k jejich pořádnému vyzkoušení. Zatímco ještě před třemi lety bylo běžným pravidlem představit většinu svých novinek až na hannoverském CeBitu, velká konkurence donutila k častějším inovacím výrobního programu. To pochopitelně zkrátilo dobu testování a tuto fázi doslova hodilo na bedra zákazníků. Přestože se k tomu žádný výrobce nepřizná, tak můžeme směle konstatovat, že jakmile mobil volá, odesílá zprávy a fungují mu základní vlastnosti, alespoň na pohled, odchází do prodejní sítě.
Velmi zajímavé byly názory volající po otevřených architekturách firmwaru, které by umožnily schopnějším uživatelům zasahovat do samotných funkcí mobilu. Samozřejmě by šlo pouze o úpravy uživatelského rozhraní, tedy nejrůznějších nadstavbových aplikací pro psaní textovek, hraní her apod., přičemž komunikace s mobilní síti by zůstala na programátorech výrobce. Větší volnost si zcela pochopitelně nelze ani teoreticky představit. Přeci jen jde o vysokofrekvenční zařízení, které musí splňovat spoustu norem, a není možné, aby si s ním hrál každý trochu snaživější student ovládající programovací jazyk.
Ovšem zde stojí proti sobě dva velmi silné argumenty. Pokud bychom na tuto myšlenku přistoupili a přiřadili výrobcům telefonů jen roli dodavatelů základního hardwaru se souborem obslužných instrukcí, vznikne zde dosti podobná situace jako u počítačů. Na jedné platformě se dokáže přiživit mnohem větší množství firem, tedy vznikne další konkurence, ale není jisté, zdali na tom zákazník opravdu vydělá. Můžeme sice předpokládat, že nezávislí programátoři dokážou využít poskytnutý hardware na maximum, vznikne velké množství doplňkových aplikací i možnost nejrůznějších přizpůsobení přáním uživatelů, ale výsledek není zaručen. Není totiž jisté, zda by mobily nenásledovaly příkladu počítačů, kde jsou stabilní programy utlačovány produkty gigantických softwarových společností. Po složitých a bezpochyby velmi nákladných přeměnách bychom tedy dospěli k podobnému stavu, jaký je v současnosti. Jen s tím rozdílem, že sehnat upgrade by bylo mnohem složitější.
Proti tomu už z principu musí stát samotní výrobci. Jak je v diskuzi velmi dobře zmíněno, nový model vždy neznamená úplně nový produkt. Nezřídka jde jen o starý, lehce pozměněný hardware s odlišným vzhledem a upraveným firmwarem. Ovšem pokud bychom od tvůrců mobilů chtěli jen základní vrstvu programu, která by obsluhovala vše, co je spjaté se samotnou mobilní sítí, zisky půjdou zcela pochopitelně dolů. Pokud totiž uživatelům někdo dokáže nabídnout požadovanou aplikaci do starého mobilu, například možnost psaní dlouhých textových zpráv, nový přístroj si koupí málokdo. Na rozdíl od počítačů, kde se každý megahertz počítá, není u telefonů prioritou animované menu ani podobné zlepšováky, které jsou jen lákadly pro zákazníky. Praktické opodstatnění, vyjma zatěžování procesoru telefonu, totiž nemají.
Pozornost si zaslouží i příspěvek, jehož autor upozorňuje na horečné přidávání nových technologií. Původně naprogramovaný firmware klidně mohl být spolehlivý, ovšem pár měsíců, ne-li dokonce týdnů před uvedením mobilu na trh jsou programátoři donuceni implementovat další funkce, z poslední doby například Bluetooth, GPRS apod. Tlačeni obchodním oddělením pak vývojáři měsíce své úporné práce doslova pohřbí.
Daleko zákeřnější, než je například zpomalování telefonu při psaní textovek a podobné, na první pohled odhalitelné chyby, jsou nedostatky skryté. Neefektivní obsluha vysokofrekvenční jednotky vedoucí k horšímu příjmu signálu, vyšším odběrům energie či podobným nešvarům jsou problémy běžnými uživateli neodhalitelné, ale bohužel přesto také hodně aktuální. Přitom právě o nich se v tzv. buglistech, tedy soupisech chyb jednotlivých firmwarů, málokdy dočtete. Svou roli hrají i detaily v podobě podsvícení. Stačí delší prodlevy mezi zhasínáním a výdrž telefonu opět razantně klesá.
Neméně šokující bylo odhalení pravdy týkající se dodržování samotných specifikací, které by měly být základem vývoje nového mobilu. Hlasy stěžující si na nedodržování norem stále sílí a často vycházejí z hrdel renomovaných společností. Jeden z přispěvovatelů vyhlášeného Tématu týdne, který se komunikací s mobilními telefony zabývá, podotýká, že výrobci ve snaze ušetřit na vnitřní paměti implementují pouze část těchto specifikací, a tak ve chvíli, kdy vyšší úroveň firmwaru zavolá teoreticky přítomnou, avšak reálně neimplementovanou funkci, mobil zamrzá.
Kapitolou samou pro sebe jsou wapové prohlížeče. Dnes se jimi sice honosí většina telefonů, ale jejich funkčnost je z velké míry závislá na toleranci nebo lépe řečeno podřízenosti content providerů (provozovatelů obsahu), tedy i redakce Mobil.CZ. Přestože své wapové stránky vyzkoušíte na nejrůznějších simulátorech, stejně se najdou uživatelé, kterým se stránka buď nezobrazí správně, nebo dokonce vůbec. Takřka nepřekonatelné jsou problémy s tabulkami, obrázky a leckdy i fonty písma.
Naprosto trefné je srovnání s automobilovým průmyslem. Protože v autě jde při selhání jeho základních funkcí o život, snaží se výrobci všechno důkladně testovat a zjištěné problémy okamžitě řešit. Jde-li o závadu skutečně závažného charakteru, přichází na řadu výzvy k bezprostřední návštěvě servisů, jinak všechny dodatečné úpravy jsou prováděny v rámci pravidelných prohlídek, často bez vědomí majitelů. Oproti tomu stojí mobily. Nikoho nezajímá, že na daném hovoru může klidně záviset život a výrobci si z chyb svých produktů mnoho nedělají. Jen těžko totiž budete hledat pádné podklady k žalobě, kterou by uznala justice. Vždy se dá, s pomocí i méně šikovných právníků, najít dostatek silných protiargumentů sahajících od nastavení mobilní sítě až po momentální povětrnostní vlivy.
Z vašich příspěvků se lze dobrat ke třem základních faktům, které by výrobce mobilů v očích uživatelů výrazně pozvedly:
- Uvedení nového mobilu neznamená, že se zapomene na chyby předešlého modelu. Ukončení vývoje firmwaru může nastat teprve tehdy, jsou-li odstraněny všechny problémy.
- Časté uvádění nových verzí lze tolerovat pouze v případě, kdy si uživatel bude moci svůj přístroj upgradovat prostřednictvím dodávaného sériového kabelu na svém počítači (tuto cestu zvolil Siemens). Nebude tak nucen chodit do leckdy vzdáleného servisu, vystačí si s internetem.
Zauvažovat nad otevřeným uživatelským rozhraním, které by umožnilo vytváření nových aplikací.
Zauvažovat nad otevřeným uživatelským rozhraním, které by umožnilo vytváření nových aplikací.Není snadné porovnat, jak si na tom stojí jednotlivé značky, skutečné údaje o poruchovosti jsou výrobci přísně utajované. V rámci Evropy ale jednoznačně hraje ve spolehlivosti prim Motorola, která u 90 % prodávaných mobilů firmwary nemění, přičemž stížnosti jsou v tomto ohledu minimální. Na zcela opačné straně stojí Nokia, následovaná neméně „úspěšným“ Siemensem. Zatímco finští vývojáři chrlí jeden upgrade za druhým a můžeme říci, že teprve po půl roce od uvedení nového mobilu na trh začíná vše více méně fungovat, Siemens se některými svými problémy raději nezaobírá. Typickým příkladem jsou budíky, na něž si stěžuje naprostá většina uživatelů. Od řady 35 až po současnost se běžně stává, že vás mobil probudí v nesmyslnou hodinu popřípadě na signalizování úplně zapomene. Slabinou Ericssonů je zase záhadné zpomalování při psaní textu, na něž si hodně čtenářů také stěžovalo.
V případě mobilů tedy nelze doslova aplikovat pravidlo, které platí v již zmíněném automobilovém průmyslu. Nenecháte-li se zlákat žhavou novinkou a sáhnete po modelu pomalu končícím ve výrobním programu, získáte nejen maximální výbavu za poměrně dostupnou cenu, ale obětování nového designu vám navíc přinese dokonale vyladěný vůz. Obdobně pokud s pořízením mobilu počkáte do doby, kdy už bude alespoň půl roku na trhu, je poměrně velká šance na to, že se většině nepříjemných chyb vyhnete. Ale narozdíl od zmíněných aut klidně i po roce narazíte na zásadní problémy, které už nikdo neřeší.
