Jednomu ministerstvu se podařilo získat opravdu výhodné ceny. S Vodafonem tak teď volají buď za 168 korun neomezeně (včetně neomezených SMS), nebo platí měsíčně za tarif 1,21 koruny. V tomto tarifu volné minuty nejsou, platí se minutová sazba 42 haléřů do jakékoliv sítě, respektive se neplatí nic za volání v rámci firmy. SMS zprávy stojí 36 haléřů a za datový balíček pak ministerstvo platí 47, nebo 156 korun. V prvním případě s limitem 150 MB, ve druhém za neomezená data. Všechny ceny jsou s DPH.
Ceník hovorného tarifu Vodafonu pro firemní zákazníky ve státní správě. Zprostředkováno společností Anderson.
Pokud teď při srovnání se svým účtem (a i novými výrazně levnějšími tarify operátorů) nevěřícně kroutíte hlavou, tak přemýšlejte, jestli by se vám práce ve státní správě nevyplatila. A nebo jestli by tam neměl pracovat alespoň někdo z příbuzných. Podobné ceny totiž platí za mobilní telekomunikační služby většina státních úřadů. Záleží jen na tom, nakolik se jim podařilo ve výběrovém řízení stlačit cenu. A navíc jen o málo dráž mohou volat rodinní příslušníci.
To dokazuje již loni uniklý ceník firmy Anderson, která podobné služby zajišťuje pro Vodafone v rámci smlouvy s Plzeňským krajem. V nabídce není zcela neomezený tarif, jen tarif bez volných jednotek. Základní cena je stejná: 1,21 koruny, cena za minutu hovoru je pak zhruba dvojnásobná než u uvedeného ministerského tarifu. Datové tarify jsou pak přibližně stejně drahé. Dodáváme, že tyto ceny neplatí pro samotný úřad, ale pro rodinné příslušníky jeho zaměstnanců. Je velmi pravděpodobné, že zaměstnanci Plzeňského kraje budou volat ještě levněji, za velmi podobných podmínek jako v případě ministerstva.
Nabídka zprostředkovatele telekomunikačních služeb Vodafone pro organizace spravované Plzeňským krajem.
Pravděpodobně i pro námi uvedené ministerstvo zajišťovala vyjednávání telekomunikačních služeb firma Anderson, která se na svém webu chlubí, že je specialistou právě na státní správu a mezi klienty má ministerstva práce a sociálních věcí, zemědělství, vnitra a průmyslu a obchodu.
Že velký odběratel, tedy firma či úřad (na tom nezáleží), platí za služby méně než běžný zákazník, je naprosto logické. Velký odběratel kupuje ve velkém, často v řádu milionů korun měsíčně, a tak dostane lepší ceny. Jenže uvedené ceny už zhruba odpovídají tomu, co si operátoři za volání účtují mezi sebou (více zde).
Operátor u velkého zákazníka ušetří třeba za správu účtů. Většinou je spravuje určená osoba, a uživatelé tak nemohou měnit parametry přes infolinku. To šetří náklady, které nejsou malé, a stejně tak se ušetří za hromadné vyúčtování, vymáhání pohledávek a další služby. Součástí firemních smluv pak mohou být i jiné služby, na kterých operátor vydělá podstatně více než na samotném hovorném.
Vyplývá z toho jediné: když se někde bere, musí se jinde přidat. A v případě superlevných firemních tarifů se musí brát u běžných zákazníků. Pro celý trh by jistě bylo mnohem lepší, kdyby se velkoobchodní a maloobchodní ceny přiblížily zhruba na rozdíl dvoj-, maximálně trojnásobku. Do minulého týdne byl v některých případech rozdíl desetinásobný i větší.
