Trochu kacířsky o smyslu Invexu

Zamyšlení nad chybami Invexu a nad jeho smyslem.
Martin Křivka se tentokráte na Kacířskou esej zlomit nedal pravíc, že na Invexu nebyl a tudíž o něm nebude psát. A tak jsem se rozhodl obětovat a říci několik slov, které mám na jazyku s dvoudenním odstupem od výstavy, jíž jsem se účastnil a kterou naše firma zaplatila ze svých na internetu těžce vydělaných peněz.

Možná byste podle nadpisu tipli, že se hodlám řadit k zástupu hýkalů a budu vám kolíkovat v hlavě parcely nesmyslnosti Invexu. Omyl pánové a dámy - budu Invex hájit, ačkoliv na něm nenechám nitě impregnované.

Předně: Invex je a patrně i zůstane největší přehlídkou informačních technologií v České republice. To je fakt. Fakt také je, že BVV se pokouší sáhnout po hvězdách v okamžiku, kdy halasně křičí, že jde o druhý největší veletrh v Evropě po CeBITu. Nejde - i kdyby v číslech šlo. Jsme malý lokální trh s desetimilionem uživatelů a tak jakýkoliv druhý veletrh v Německu nebo kdekoliv jinde bude úspěšnější při jen trochu rozumné organizaci - viz nově mnichovský Systems vstávající z mrtvých.

Fantaskní je hysterie okolo účasti a neúčasti firem na Invexu. Každá firma má právo rozhodnout se, zda jí veletrh vyhovuje. Invex se profiloval jako masová akce určená pro každého a tak není se čemu divit, že firmy jako Compaq, prodávající především přes dealery, se takové akce neúčastní. Pokud by se Invex profiloval jako vysoce odborná akce určená především odborníkům a firmám, Compaq by si asi nedovolil chybět. Je samozřejmě poněkud závažnou chybou ze strany BVV, když se nedokáže rozhodnout, ke které variantě veletrhu inklinuje a když se snaží je trochu nešťastně spojovat.

Je pravdou, že jsou zde dva dny určené odborné a novinářské veřejnosti a je také pravdou, že letos se BVV nepodařilo faux pas s uvolněním vstupenek pro střední školy, čímž zavdalo příčinu ke vzniku oblíbeného pojmu "šestnáctiletý novinář". Jenže po těchto dvou dnech přijdou dny, kdy se na stánky hrnou lidé bez ladu a skladu, přičemž devadesát procent dotazů se netýká vystavovaného zboží, ale absence reklamních tužek a odznáčků. O odborné a hlavně zobchodovatelné kvalitě takovýchto návštěvníků si dovolím zapochybovat a tužka, kterou mu obsluha stánku dala jako daň z útrpnosti, se stala vyhozenou investicí.

Osobní zkušenost: ve středu ráno jsme chtěl jít vyhodit do kontajneru štos papírů, které jsme omylem potiskli dvakrát z jedné strany. Položil jsem je na barovou stoličku vedle stánku a než jsem z pod tiskárny vytahal ostatní papíry, nedočkaví návštěvníci si ze stoličky ten štos rozebrali.

Pod tlakem takovýchto dojmů se samozřejmě většině vystavovatelů protočí oči v sloup a až příští rok zase přijde na přetřes účast na Invexu, budou řady vystavovatelů ještě řidší.

Na jednu stranu je to chyba BVV, jíž padá na hlavu koncept Invexu, druhak ale jsou také na vině sami vystavovatelé. Expozici je třeba přizpůsobit účelu, za nímž firma na veletrh jede. Je jasné, že jiný účel bude mít expozice Microsoftu, EuroTelu či Paegasu, který prodává každému, zcela jiný smysl bude mít expozice dovozce měřící techniky - jeho klientela je přísně vyhraněná a okruh zájemců omezený.

Navíc se v poslední urodilo věrozvěstů, kteříž pokládají veletrhy v době informačních technologií a internetu za překonané a mrtvé. Na internetu se prý najde všechno. Inu - najde; když to tam někdo dá. Zatím to nefunguje ani v Zámoří, natož pak u nás - našli se i tací, kdož se bili v prsa před odletem do USA, jak že nás budou informovat o novinkách zahraničního veletrhu - sliby chyby a Ezopovy kyselé hrozny.

Svoboda výběru, jakou máte na veletrhu, to rozhodně není webovská presentace - na veletrhu si všimnete maličkostí, které redaktory nezaujaly nebo které jste na internetu pro záplavu nesouvisejících věcí nenašli. Leč jest pravdou, že veletrh se z roviny šíření osvěty a tuplozních novinek, se stává místem pro setkání lidí, kteří se znají pouze elektronicky. Je sice hezké, že s tímto člověkem jste pomocí emailu udělali tolik skvělých obchodů, ale až tváří v tvář dostane váš elektronický kontakt punc opravdového lidského vztahu. A to je překvapivě výrazný zisk z každého takového setkání.

Není také doslovná pravda, že účast na Invexu je drahá - pohledem do faktur zjistíte, že necelá čtvrtina až pětina výdajů jde na účet BVV za pronájem plochy - zbytek padne na hotely, tisk propagačních materiálů nebo stavbu stánku. Toto vše jsou služby, kde je konkurence - bydlete ve Zlíně a přijde vás to levněji, stejně jako celta natažená místo stánkové stavebnice Oktanormu.

Suma sumárum, je pravda, že veletrhy budou pod tlakem internetu ustupovat ze slávy - nicméně jen nepatrně a hlavně v očích laické veřejnosti. Pro zasvědcené se budou stávat místem setkání - nikoliv snad místem obrovských obchodů, ale místem, kde se setkají lidé s lidmi a ne digitální podpisy s PGP databází. Věřte tomu, že to nemusí být ztráta času.

Doufám tedy, že příští rok si BVV rozmyslí, zda Invex pořádá pro laickou veřejnost nebo pro odborníky a tomu přizpůsobí koncepci veletrhu. A pak už bude jen na firmách, jak se nové koncepce chystnou - zda budou nadále stavět nákladné expozice dávající vědět nám všem, kdož to již beztak víme, že na to mají, nebo zda se vyhnou schizofrenii veletrhu, jenž hledá svoji identitu.

A tak stánek Mobil serveru naleznete na Invexu i příští rok - budou-li nám hvězdy nakloněny. Snad jen namísto několika předváděcích počítačů jej koncipujeme jako místo pro posezení a podebatování, s malým barem a pohodlnými křesly - bez počítačů, jne s jednou velkou obrazovkou. Pokud se totiž přijedete podívat na Mobil server kvůli počítačům, tak to jste snad mohli zůstat doma...


Témata: Microsoft, Zisk