Hitem příštích let by se mělo stát sledování televize na displejích mobilů. Alespoň v to doufají někteří „vizionáři“ z řad mobilních operátorů, výrobců telefonů či dodavatelů technologií. Nikdo sice v tuto chvíli netuší, jak by mělo sledování TV vypadat a už vůbec není jasné, jestli to vůbec bude uživatele mobilů zajímat, ale zato vývoj na tomto poli pilně pokračuje.
Mobilní operátor jako kabelovka
Mobilní operátoři by samozřejmě byli nejraději, kdyby zákazníci sledovali televizní vysílání prostřednictvím jejich sítě. Fungovat by to mělo podobně jako v případě sledování televizních stanic na internetu – do prohlížeče (virtuálního televizního přijímače) zadáte internetovou adresu, ze které bude mobil stahovat streamované video (server vysílá obrazová data tak, aby z nich prohlížeč mohl sestavit plynulé video). Sítě GSM na to sice nejsou připravené, a to ani po rozšíření o GPRS, ale to vzhledem k blížícím se sítím UMTS nevadí – žádný operátor by podobnou službu stejně nespustil před startem sítě UMTS.
Jenže ani sítě UTMS by svými přenosovými rychlostmi nemusely stačit. Zvláště pokud byste chtěli sledovat televizi při pohybu (v autobuse, ve vlaku). V takovém případě by se totiž maximální přenosová rychlost mohla pohybovat i okolo 64 kb/s, a to ještě můžete doufat, že se budete pohybovat v oblasti, kde je síť UMTS, a ne jenom GSM/GPRS (mimo města totiž UMTS moc nebude). S řešením je hned po ruce americká společnost Qualcomm. Ta totiž prodala některým asijským operátorům vylepšené sítě CDMA (2000 1x), které umí přenášet data rychlostí až 2,4 MB/s a s videopřenosy se v nich počítá. Úspěch především v Koreji ji povzbudil natolik, že na veletrhu CommunicAsia 2002 ohlásila záměr do konce roku podepsat alespoň jeden kontrakt na přestavbu sítě GSM na GSM 1x. Technologie Qualcommu prý umožní ve stávajících sítích po přestavbě dosahovat podobných rychlostí při videopřenosech jako v sítích CDMA2000 1x. První komentáře k tomuto záměru byly hodně skeptické – zvláště pokud zástupci Qualcommu chtějí skutečně tento kontrakt podepsat v Evropě…
Vedle nedostatečné technologické připravenosti sítí pro příjem televizních stanic či videa na přání ovšem není jasno ani v tom, za co by uživatelé měli vlastně platit. Asi nejprůchodnější by bylo předplatné známé z kabelových televizních sítí kombinované s platbou za vybrané konkrétní filmy nebo pořady. Kdyby totiž měli uživatelé platit za přenesená data za současných cen, tak by je chuť využívat tuto službu přešla po příchodu prvního měsíčního vyúčtování (či po zmizení kreditu po shlédnutí jednoho filmu).
Miniaturní TV přijímač v mobilu?
Pokud se ovšem nerozhodnou operátoři masivně investovat do zrychlení datových přenosů ve svých sítí, mají výrobci mobilů další řešení. Do mobilního telefonu zabudují miniaturní televizní přijímač – naprosto kompatibilní se současnými televizními přijímači. Vyžadovalo by to samozřejmě další anténu (může být externí), kvalitní a rychlý barevný displej (v současnosti by byl příliš drahý) a čip, který by analogový televizní signál velmi rychle převedl do digitální podoby a ještě rychleji zobrazoval. Na vývoji podobného čipu pracuje několik firem. Jeden takový vyvinula společnost MegaChips, která dodává procesory do herní konzole GameCube Nintenda.
Pokud by se výrobci mobilů rozhodli pro toto řešení, neměli by z toho mobilní operátoři vůbec nic. Majitelé mobilů by pouze zaplatili koncesionářský poplatek za možnost příjmu televizního vysílání a mohli by bez problémů sledovat všechny televizní stanice, které jsou šířeny rádiovými vlnami vzduchem. Jenžetoto řešení opět naráží na další problém – sledování televize na mobilu byste používali asi opravdu jenom na cestách, případně večer ve stanu, když byste chtěli slyšet předpověď počasí na zítra z úst svého oblíbeného moderátora. Pokud byste si ale některou stanici naladili v Praze, už kousek za ní byste byli bez signálu – museli byste přeladit na jiný vysílač. I kdyby však některá televizní stanice vysílala na opravdu velkém území na jednom kanálu, byl by asi problém s kvalitou antény – ty televizní na střechách jsou směrové právě proto, aby byl kvalitní obraz. A natáčet anténu za jízdy autobusem k předpokládanému vysílači, to by se asi nechtělo ani tomu největšímu nadšenci. A na kratičkou anténu, která je normální v mobilním telefonu, byste toho opravdu příliš mnoho nechytili.
Využití BTS jako televizních vysílačů
Jedním z odvážnějších nápadů je využít stávajících vysílačů sítí GSM či budoucích sítí UMTS – základnových stanic. Na ty by se totiž daly instalovat televizní vysílače, které by šířily televizní signál pro televizní přijímače v mobilních telefonech. Bylo by však potřeba sladit používání frekvenčního spektra nebo přidělit tomuto vysílání nové frekvenční pásmo. To je ale vzhledem k přetlaku požadavků na volné pásmo velmi nepravděpodobné.
V tom případě by opět zbývala jenom možnost vysílat televizní program do mobilů digitálně – jako datový přenos. Pokud pomineme nedostatečnou kapacitu v rádiové přenosové trase od základnové stanice k mobilu, zatěžovalo by takové adresné vysílání i páteřní infrastrukturu mobilních sítí. Ale to by se dalo velmi jednoduše řešit – k základnové stanici stačí doručit televizní program jen jednou a z ní už jej distribuovat jako datový přenos ke každému uživateli, který si „zapne mobilní televizor“.
Uživatelé: děkujeme, televizi nejraději sledujeme doma
Všechna tato řešení jsou sice na pohled velmi zajímavá, ale neodpovídají na základní otázku: proč by měl majitel mobilního telefonu na jeho titěrném displeji sledovat a platit za něco, za co již dávno zaplatil a navíc to má doma v nesrovnatelně lepší kvalitě? Zřejmě nejlepší odpovědí některým vizionářům, kteří jako používanější předpokládají sledování sportovních zápasů na displeji mobilu, bylo letošní mistrovství světa ve fotbale. Mobilně i sportovně vyspělí Angličané a Němci si mohli vybrat, jestli budou pokoutně sledovat fotbalové zápasy v kancelářích (v zasedacích místnostech na televizních obrazovkách nebo na displejích počítačů – prostřednictvím textových nebo video online přenosů), případně jestli se vymluví na nemoc či nevolnost a zůstanou doma v pohodlí u velkých obrazovek (v každém případě způsobili svým zaměstnavatelům ztráty ve výši několika miliard eur). Nakonec se ukázalo, že fotbaluchtiví zaměstnanci se vymluvili na nemoc či nevolnost a fotbal sledovali v kolektivu v restauracích, ve sportbarech či na náměstích. A mobily? Ty používali k esemeskování a radostným či soustrastným telefonátům.
Digitální televize zatím nikde na světě pořádně nefunguje. Nefunguje ani televize přes internet – kvalita nikdy neodpovídá normálnímu televizoru a zajímavý film si můžete půjčit na videokazetě nebo DVD. Na otázku, proč by zrovna televize na mobilech měla být výjimkou, zatím neexistuje odpověď. Není to zábavné, pohodlné ani aktuální. Zejména v posledním případě se mobily ukazují jako velký konkurent mobilní televize – textovka či MMS vám přijde okamžitě, když je zpráva hotová. Televizi musíte zapnout a to v době, kdy se zpráva vysílá.
Otázek na téma televize v mobilech je spousta; zatím chybí smysluplné odpovědi. A uživatelé se ptají – neměli by operátoři investovat spíše do zkvalitnění současných služeb než do takovýchto experimentů? Nemusíte se bát, do mobilní televize v tuto chvíli nikdo investovat nebude – po přehnaném utrácení za licence na UMTS a propadácích typu WAP či pomalejším nástupu GPRS se k tomu nikdo v tuto chvíli určitě neodhodlá.
