Telefonní záznamník na ocelový drát

Na začátku týdne jsme se v německém Mnichově zúčastnili prezentace nového konceptu služeb a osahali jsme si smartphone SX 45. Navštívili jsme také tamní muzeum a viděli dosud nevídané telekomunikační exponáty. A neunikl nám ani internetový kiosek, o němž někteří naši politici tak rádi mluví.

Při pobytu v Mnichově jsme nemohli vynechat návštěvu místního muzea, o němž jsme již dříve slyšeli, že má velmi dobrou telekomunikační expozici. Mihli jsme se přízemím, kterému vévodí rozříznutá rybářská plachetnice a zamířili do třetího patra v němž je i sál telekomunikací.

Pídili jsme se samozřejmě především po zařízeních, která jste ještě na našem serveru vidět nemohli. Netrvalo dlouho a úspěch se dostavil. Ve vitríně před námi trůnila zhruba metr vysoká a jen o málo užší kovová bedna, jakou zatím nikdo z nás neviděl. Malá pobočková ústředna se vedle toho kolosu úplně ztrácela. Při bližším ohledání vyšlo najevo, že se díváme na jeden z prvních telefonních záznamníků na světě. Jako záznamové médium přístroj používal ocelový drát.

Při procházení expozicí nás upoutaly četné kontrasty. Jedním z nich je stará pobočková telefonní ústředna, v jejíž blízkosti stojí, také již jako exponát, pobočková ústředna Siemensu z konce osmdesátých let. Jak již to bývá, je sice starší výrobek podstatně méně výkonný, ale je nesrovnatelně hezčí na pohled. Přeci jen je dřevo příjemnějším materiálem než plast a sklo.

Podobný kontrast na nás čekal po dalších pár metrech chůze. Vedle sebe jsme viděli mincovní telefonní automat ze dvacátých let minulého století a mincovní automat o zhruba čtyřicet let starší. Rozdíl v komfortu a hlavně ve službě, kterou oba přístroje poskytovaly není přitom nijak závratný. Ostatně ani dnešní telefonní automaty na tom nejsou lépe.

Možná si vzpomenete na náš článek o telexu (dálnopisu). Pro osvěžení paměti zde máme jeden exemplář dálnopisu, který pražské Technické muzeum nemá.

Někdy se i v telekomunikacích vyskytnou naprosté kýče. Některé dokonce stojí za uchování v muzeálních sbírkách. A tak se můžete pokochat, případně nechat inspirovat jedinečným telefonním přístrojem s Mickey Mousem.

Museli jsme také vyfotografovat telekomunikační kiosek Deutsche Telecomu. Naše vláda již řadu měsíců tento pojem používá, ovšem kiosky se zatím jaksi neurodily. Pokud tedy chcete vědět co by v něm mělo být – telefon, mail, internet, klávesnice. Celek se jednoduše ovládá a má jedinou podmínku. Musíte do něj vsunout telefonní kartu s dostatečným kreditem.

Další články o historii telekomunikací najdete zde a zde. Pro fajnšmekry máme v archivu také článek o potrubní poště.

Popiska s textem o zapisovacím telegrafu byla chybná. Proto jsme ji i s fotografií z článku odstranili. Všem čtenářům se omlouváme.