Český Telecom tvrdí, že kvůli povinnosti poskytovat univerzální službu přichází každý rok o miliardy korun. Podle Telecomu ztráta z poskytování univerzální služby za rok 2002 dosáhla 7,5 miliardy korun. Telecom po odečtení vlastního podílu na úhradě ztráty z univerzální služby požaduje po Českém telekomunikačním úřadu 4,5 miliardy korun.
Univerzální služba by měla zajistit telefon každému v ČR
Univerzální služba je soubor telekomunikačních služeb, které je Český Telecom povinen poskytovat v definované kvalitě každému zájemci z řad občanů České republiky po celém území ČR. Tuto povinnost ukládá Telecomu Zákon o telekomunikacích a upravuje ji vyhláška Ministerstva dopravy. Do univerzální služby patří vedle základní hlasové služby i operátorské a informační služby, provozování telefonních automatů a slevy pro zdravotně postižené nebo odbojáře.
Český Telecom musí soubor služeb v rámci univerzální služby poskytovat a to za regulované ceny, které schvaluje Český telekomunikační úřad. ČTÚ spravuje fond univerzální služby, do kterého by měli přispívat všichni držitelé telekomunikační licence, provozující stejné služby, ale na komerčním základě. Z tohoto fondu se hradí ztráta, která Telecomu z provozu univerzální služby vzniká.
ČTÚ jakékoliv pochybení odmítá
Jak již bylo řečeno výše, ztrátu z provozu univerzální služby ověřuje Český telekomunikační úřad. Ten zatím rozhodoval jen dvakrát. Za rok 2001 rozepsal operátorům úhrady, jenže ti je až na výjimky nezaplatili. Podle nich je určení plateb netransparentní a podali kvůli tomu na ČTÚ žaloby. Vadilo jim především to, že někteří jiní operátoři se vyhnuli platbám tím, že příjmy z některých služeb přesunuli ve výkazech pro ČTÚ do jiných kolonek a tím se platbám vyhnuli.
Při ověřování ztráty za rok 2002 nedodal Telecom včas podklady pro výpočet, takže ČTÚ stanovil celkovou ztrátu jen na základě toho mála informací, které měl k dispozici. S tím, že úhrady mohou být dopočítány později, až Telecom dodá vše, co je potřebné. A Telecom později vyčíslil svou ztrátu z provozu univerzální služby za rok 2002 na 7,5 miliardy korun.
Předseda Českého telekomunikačního úřadu David Stádník podle vyjádření pro agenturu ČTK o žalobě oficiálně neví. Nicméně prohlašuje, že úřad žádnou povinnost nezanedbal a pokud někdo nezaplatil, tak mu ČTÚ vyměřil pokutu. Výsledkem všech rozhodování ČTÚ o univerzální službě ale je, že zaplatilo minimum operátorů a úřad má na krku několik žalob, které kdyby prohrál, nedokáže z vlastních zdrojů zaplatit. Platili by tedy daňoví poplatníci.
Může být ztráta z univerzální služby tak obrovská?
Pokud si myslíte, že ztráta z univerzální služby nemůže být v řádu miliard, mýlíte se. Český telekomunikační úřad v minulosti několikrát používal údaje Telecomu pro výpočet různých propojovacích poplatků nebo příplatků a tím nákladové položky legitimizoval. Když se nyní použijí stejné údaje, na jejichž základě dospěl ČTÚ ke stanovení jedněch z nejvyšších propojovacích poplatků za hovory do pevné sítě v zemích EU, dospěje se i k velkým číslům vyjadřujícím ztrátu z provozu univerzální služby. Jestli to ovšem bude v řádech miliard či desítek milionů, to nedokážeme posoudit.
Český telekomunikační úřad se tak dostává do pasti svých předchozích netransparentních rozhodnutí. Již několikrát v minulosti své předchozí rozhodnutí opravoval a v některých případech nebyl dosud schopný doložit svůj výpočet (propojení do mobilních sítí). Český telekomunikační úřad si libuje v regulačních opatřeních, které na první pohled vypadají jako podpora liberalizace, ale ve skutečnosti jen brání skutečnému podnikání v telekomunikacích. Je to především nepředvídatelnost rozhodování, které je důležité pro investory.
Telekomunikační úřad by měl také říct natvrdo jednu věc – kolik jsou oprávněné náklady na připojení zákazníka. Jenže to nejde, náklady na každého zákazníka se liší a proto telekomunikační operátoři počítají s průměrnými náklady, na které nastaví poplatek za připojení. A to, že Telecom vybere za připojení zákazníků méně, než kolik ho to stojí, neznamená, že jde o ztrátovou službu, ale třeba také to, že Telecom má velké náklady. Jenže, proč by je snižoval, když mu na ně ČTÚ přispěje, ať je má velké jak chce.
Telecom samozřejmě rád připomene, že vybírá regulované paušály, které nepokrývají náklady. Má pravdu a je chybou ČTÚ, že dosud neumožnil Telecomu poskytovat služby bez regulace. Zdražení se nikdo bát nemusí, Telecom neoficiálně přiznává, že při současné konkurenci si rozhodně nemůže dovolit zdražit paušály. Tedy samozřejmě v případě, že by nebyly regulované. Dokud je určuje ČTÚ, lze vždy zdražit a svést to na státní regulační orgán. Pokud by ČTÚ přestal regulovat paušály, nemusel by se bát miliardových žalob a udělal by něco pro opravdovou liberalizaci. Telecom by se totiž musel začít snažit snižovat náklady, aby paušály nedotoval.
Univerzální služba je přežitek
Je ale zřejmé, že institut univerzální služby je přežitek a že byl měl z českých telekomunikací velmi rychle zmizet. Univerzální služba vznikla v době, kdy neexistovaly mobilní sítě a kdy telekomy patřily státům. Státy, nebo chcete-li jejich vlády, považovaly telefonní linku za sociální službu, za něco, na co má každý občan nárok. Dokud byly telekomy státní, bylo to jedno. Jenže když se v devadesátých letech telekomunikační firmy privatizovaly, převedly vlády tento výdobytek sociálního státu na soukromé firmy a odmítly se na financování univerzální služby podílet.
Stejně tak probíhal vývoj i České republice. Jenže dnes, kdy dva mobilní operátoři mají každý více zákazníků než Český Telecom a počet telefonních linek u Telecomu klesá je více než jasné, že kdo chce telefonovat, nepotřebuje k tomu univerzální službu. Navíc alternativní operátoři poukazují, že i na poskytování služeb lidem, kteří moc nevolají, se dá vydělat.
A také mobilní operátoři se předhánějí v nabídkách levných simkaret, které si může dovolit opravdu každý. Ostatně pořízení mobilu s předplacenou kartou i s ročním provozem vyjde levněji než telefon od Telecomu s dotovaným tarifem v rámci univerzální služby. Mobilní operátoři ale podnikají bez nároku na úhradu ztráty z připojení nelukrativních zákazníků a evidentně se jim to vyplácí.
Zákazníka v telekomunikacích totiž nelze posuzovat jednotlivě, ale v kontextu toho, jak se zvedne atraktivnost sítě pro volání (čím více zákazníků v síti, tím více dalších se pro ni rozhodne), kolik lidí mu volá (i to je pro operátora příjem, z propojovacích poplatků). Důležité je zákazníka získat, potom už se s ním dá pracovat. A také to, že alternativní operátoři by rádi poskytovali univerzální službu v některých regionech naznačuje, že se ztrátovostí to asi nebude tak žhavé.
Je zřejmé, že pokud chce vláda zajistit levné telefonování sociálně slabším lidem, měla by zrušit institut univerzální služby a těmto lidem vyplácet adresné dávky. Jejich roční objem by rozhodně nedosahoval řádu miliard, které možná přes soud získá za univerzální službu Český Telecom. Ještě že nyní není součástí univerzální služby i internet, po čemž mnozí volají. Na současném internetu prý Telecom prodělává a to službu poskytuje dobrovolně. Kdyby to měl nařízeno, požadovaná částka by jistě byla několikrát vyšší.
