Styl prodeje mobilních telefonů se pomalu mění

jak se letos prodávají mobilní telefony? Tentokrát neříkáme za kolik, ale jakým způsobem.
Spolu s prudkým nárůstem počtu mobilních telefonů se mění i způsob prodeje. Ještě před lety byl mobilní telefon luxusním zbožím, které si vyžadovalo svůj styl prodeje. Dnes, kdy má mobilní telefon patnáct procent obyvatelstva, představuje mobilní telefon zboží spotřební se všemi důsledky, které z toho vyplývají.

Podle psychologů se právě "laicizace" - tedy jakési "zesvědštění" mobilního telefonu dotýká velmi výrazně způsobu prodeje. Dokud byl mobilní telefon doménou bohaté vrstvy, případně technických fandů, vyžadoval také určitý "rituální" způsob prodeje, při němž člověk získal dojem, že svoje peníze nevydává jen tak za nic.

Vpád mobilních telefonů do všech sfér společenského žebříčku si vynucuje zcela nový způsob prodeje. Výrazně se o to zasloužily také předplacené karty, jež představují vlastně ideální konzumentský produkt pro masový trh. Předplacenou sadu si koupíte bez jakýchkoliv registrací, prostě si ji v obchodě dáte do košíku. Právě z toho důvodu se začínají oba operátoři i velké dealerské firmy soustřeďovat na prodej mobilních telefonů v supermarketech a to bez nějakého výrazného odlišení od ostatní spotřební elektroniky. Operátoři podepisují smlouvy a prodávají svoje telefony v řetězcích jako Kaufland či Tesco.

Dalším trendem, který se týká především operátorů samotných, je výstavba krámků v centru města. Proč je to doménou operátorů? Především proto, že takový krámek v centru Prahy je finančně dosti drahá záležitost - například obchody v centru Prahy Na příkopech stojí na nájemném měsíčně kolem půl milionu. Provozuje je tu svorně jak EuroTel, tak RadioMobil.

prodejna eurotelu na poříčí

Provoz takovýchto obchodů v centru města dává svůj smysl - jen dobíjecích Go a Twist kuponů se zde prodá denně za částky v řádu několika desetitisíců korun. Navíc krámek přímo v centru města láká k nákupu ty, kdož se po centru často pohybují a takový krám přijde mnoha zájemcům pod ruku snáze, než obchůdek mimo centrum, mimo pěší zónu a mimo nákupní střediska města. Zajímavé přitom je, že prodeje telefonů u dealerů se co do množství nemění. Ukazuje se zkrátka, že každý zákazník potřebuje jiný způsob prodeje: někdo si rád zajde do profesionální a odborné prodejny, někdo jiný hodí svůj nový mobil do vozíku v hypermarketu.

Mobilní telefony se pomalu a neodvolatelně stávají záležitostí koncového trhu. Tomu se začínají přizpůsobovat i oba operátoři - více méně ve stejný čas došli k tomu, že mezi zákazníky různých Tesco a Hypernov se najde i mnoho lidí, kteří si jednou za čas do svého vozíku přihodí jednu předplacenou sadu. Zároveň s tím dávají i mnozí noví zákazníci přednost více světskému pojetí prodejen na hlavní třídě připomínajících spíše parfumerii, než odbytiště výkřiku techniky na přelomu tisíciletí.

S mobilními telefony se stalo ve velmi krátké době to, co se počítačům nepodařilo vlastně dodnes - dostaly se i u nás mezi nejširší zákaznické vrstvy.