Záměrně jsem si vypůjčil název jednoho článku z iPortu, jenž se týkal politické scény – ČSSD mezi dvěmi sjezdy. Případ SPT Telecom je totiž podobný, jako jeho protějšku: stejně jako strana rudých růží je i žlutomodrý gigant vládnoucí leč neoblíbený dominant scény. Stejně jako naše vláda představuje Telecom faktického pána telekomunikační sféry, jenž si jen problematicky ví rady se svojí mocí. Kromě spojnic jsou tu ale i protiklady – oproti naší vládě vykazuje SPT Telecom výborné ekonomické výsledky, v souladu s naší vládou ale chystá jedno zdražení za druhým.
Proč mezi dvěmi sjezdy? Dnes se naplní Žofín delegáty valné hromady akcionářů SPT Telecom, aby uplatnili svoje majetková práva tak, jak jim jejich podíly umožňují. Výsledek uplatnění těchto práv budeme znát v relativně krátké době a tak nemá smyslu hluboce spekulovat nad tím, jak by měla valná hromada měla probíhat. Podívejme se spíše na to, co se v SPT Telecom odehrálo mezi oněmi dvěmi sjezdy…
Po stránce ekonomické má za sebou SPT Telecom další úspěšný rok, kdy výnosy i obrat společnosti stoupají. Také úspěšně pokračuje restrukturalizace společnosti – SPT Telecom se snaží redukovat počty pracovních míst tak, aby v efektivitě práce dosáhl co nejdříve zahraniční společnosti. Zároveň s tím je zaváděn vnitrofiremní informační a pracovní systém SAP.
Společnost zaznamenává své velmi úspěšné období, jak ale skeptici říkají, je to poslední úspěšné období před velkou změnou, před změnou tržního prostředí, kdy se SPT Telecom ocitne na liberalizovaném trhu. Zde je dlužno připomenout, že SPT Telecom je jedním z prvních telekomů bývalých socialistických republik, jenž bude vyhozen do dravých konkurenčních vod.
Zatímco z čistě makroekonomického hlediska firma pokračuje v úspěšném rozvoji, z hlediska stabilizace vlastní pozice prohrává firma jednu bitvu za druhou. Kolotoč odvolání na minulé valné hromadě sice představoval potenciálně správné chirurgické řezy, ale za předpokladu, že by se akcionáři byli schopni shodnout na nástupcích odvolaných funkcionářů. Především odchod Lubomíra Řežábka představuje nepříjemnou ránu pro komunikační schopnosti Telecomu a zástupců státu, protože právě tento muž představoval určitý styčný bod mezi ČSSD, ODS, ODA (kdysi vládkyně Fondu národního majetku) i TelSource. Absence podobně politicky přijatelného člověka poznamenala těžce vztahy státu a SPT Telecom potažmo jeho strategického partnera.
Právě rozvrat všech vrcholných orgánů společnosti patří mezi další dědictví sporů mezi TelSource a FNM. Nekompletní je jak představenstvo společnosti, tak výkonný výbor a v této neútěšné situaci je samozřejmě problematické přemýšlet nad dalším rozvojem společnosti.
Personální nahotu SPT Telecom ukázal především protest uživatelů internetu a následně i protest internetových providerů. Namísto hlubší analýzy příčin nespokojenosti a rychlého hledání východiska, jež by mělo zabránit podobným problémům v budoucnosti se SPT Telecom začal utápět v sebeobviňování a v kritice nutné míry ústupku. Situace vyvrcholila letos na jaře odchodem vicepresidenta pro služby a sítě pana Michala Čupy, doposud nejvýraznějšího představitele cesty plánovitého přerodu SPT Telecom ze společnosti orientované výhradně na hlasové služby na společnost zaměřenou i na budoucí cesty komunikace. Zde je důležité si uvědomit, že většina současných čelních představitelů společnosti má zkušenosti především s klasickou telefonií a pokud něco firmě chybí, tak je to vize vývoje na úrovni třetího tisíciletí.
Další křečí je tahanice o místo generálního ředitele Svatoslava Nováka. Kritizován z mnoha směrů je již dnes patrně ochoten nabídnout svoji hlavu prvnímu zájemci, problém ovšem tkví v tom, kdo bude oním zájemcem. Generální ředitel by měl být Čech – najde se ale dobrovolník, jenž by si sedl na tak horkou židli? Hovoří se o desítce potenciálních jmen, z nichž nejvíce ztřeštěně zní bývalý šéf Microsoftu Pilný, dále následuje celá škála jmen zmiňující snad všechny důležité osobnosti IT sektoru až po finančního ředitele RadioMobilu. Kolik z toho je zbožné přání a kolik z toho je úvaha podpořená hlubšími jednáními, je ve hvězdách…
Také zahraniční zástupci TelSource nemají v SPT Telecom na růžích ustláno. Ostrými prohlášeními na jejich adresu nešetří ministr Peltrám, jehož bojovná rétorika okolo SPT Telecom působí již značně únavně a především destruktivně – dovolit si ji můžeme snad po špatném ránu zde na Mobil serveru, ale nikoliv ministr dopravy a spojů…
Ostatně v poslední době mu to nezůstávají lidé z TelSource příliš dlužni – především velmi chytrý tah s nabídkou odkupu akcií za peníze SPT Telecom otestoval inteligenci státních úředníků a nebýt křiku médií, patrně by jako test byl positivní. V poslední době sáhl TelSource k poslední metodě - k výhrůžce odchodu ze země.
Nakolik je to reálné? Řekl bych, že jde o podobné mediální výpotky, jako předvádí sociálnědemokratičtí ministři. Kupříkladu smlouva mezi FNM, TelSource a SPT Telecom zavazuje TelSource k tomu, že do pozic špičkových manažerů vychovají představitelé TelSource svoje nástupce tak, aby je mohli před odchodem nahradit. To ale není neobejitelný bod: vychováním nástupce ostatně může být deklarováno okamžité a direktivní obsazení volných pozic. To samozřejmě nepředstavuje žádnou kvalitu personálního postupu – bez řádného zapracování a spolupráce odcházejícího a nastupujícího manažeru se firma znovu strhne do zmatků a faktického bezvládí. Také situace, kdy zahraniční manažeři žijí v permanentní pohotovosti sbalených kufrů, přináší spíše problémy s ochotou pro firmu se obětovat a nasadit, než nějakou hmatatelnou výhodu pro stát jako majoritního akcionáře.
Stát navíc drží v ruce určité argumenty, jimiž by mohl TelSource jeho odchod osladit. Především lze v případě roztržky poměrně snadno napadnout dodržování smlouvy – i sám Telecom přiznává, že nebude možné splnit závazek v počtu telefonních stanic proto, že tu o ně není zájem. A takových bodů je více a pro násilnou konfrontaci jsou jak stvořené.
Telecom se potřebuje vyrovnat se svojí personální situací, potřebuje se smířit s ministerstvem. Výměna osob a obsazení na obou stranách by situaci jen prospěla – nekonečné tahanice a hádky nejsou k ničemu.
SPT Telecom také bude muset zapracovat na nových směrech vývoje – firma, která se nám rodí před očima nepředstavuje konkurenceschopnou společnost počátku třetího tisíciletí, ale telekomunikační kolos z poloviny osmdesátých let. Zatímco její konkurenti budou vsázet na moderní technologie IP sítí, v Telecomu na nás dýchá myšlení z doby, kdy ústředny mechanické nahrazovaly elektrické přenašeče. Telecom bude muset vzít na milost své specialisty na data, vizionáře.
Na další průšvih si SPT Telecom zadělává svojí laxností k problematice připojení k internetu. Tarif Internet 2000 dosud neexistuje ani v návrhu, jen v matných představách potenciální funkčnosti, natož pak v přesných cenách. Přitom již dnes je jasné, že telefonní hovory se budou znovu zdražovat. Již dnes je jisté, že internetu se to dotkne výrazně. Namísto předcházení problémů si SPT Telecom říká o další demonstrace, jež pomohou v zavedení nové značky Český Telecom do starých problémů.
Jak se s těmito problémy SPT Telecom vypořádá a co bude vypořádávání se znamenat pro telekomunikace v České republice? Otázku jak si zodpovíme již dnes odpoledne. Otázku co to bude znamenat, si zodpovíme příští týden – pokud to vůbec bude něco znamenat.
