Mobilní sítě čtvrté generace označované obecně jako 4G patří mezi stále častěji používané pojmy. Stále více firem s oblibou publikuje informace o tom, že na jejich vývoji již začaly pracovat a snaží se ohromovat informacemi o tom, jak skvělé a rychlé budou. Zatím jsme většinou v pozici těchto proroků vídali málo zvučná jména, nově se ale k věrozvěstům nové generace přidal i Ericsson.
Vicepresident vývoje Ulf Wahlberg prohlásil na výroční konferenci Švédského technologického institutu, že sítě čtvrté generace budou realitou za osm let. V roce 2012 mají podle něj nabízet rychlosti 100 Mb/s uživatelům od Sydney po Stockholm.
Podle Wahlberga budou sítě čtvrté generace nabízet pro lokální připojení rychlosti až 1 Gb/s. Wahlberg také prohlásil, že v rychlém přenosu dat mezi dvěmi vzdálenými body právě spočívá výzva čtvrté generace. "Přenášet data rychlostmi stovek megabitů za vteřinu na krátkou vzdálenost není obtížné. To můžeme realizovat již dnes. Co je obtížné, je toto uskutečnit mezi libovolnými dvěma body na zeměkouli," prohlásil Wahlberg.
Wahlberg ve svém vystoupení upozornil na to, že každých deset let je představen nový mobilní systém. Práce nebudou jen na technických aspektech, ale bude potřeba také všude najít volná frekvenční pásma, ideálně pak všude stejná.
Zajímavou odpověď měl Wahlberg i na otázku, co budou uživatelé dělat se stomegabitovou rychlostí: "Nevím. Proto je potřeba navrhnout síť tak, aby umožňovala poskytovatelům služeb jednoduše spustit a nabídnout nové služby a aplikace".
Wahlberg upozorňuje ale také na to, že ve 4G sítích je celá řada problémů. Například je potřeba vyřešit přechod mezi protokoly mobilních sítí a IP, který přidává mnoho desítek milivteřin zpoždění. Wahlberg říká, že "IP protokol považuje vyšší zpoždění za příznak problémů a reaguje snížením přenosové rychlosti. I to je problém, který musíme vyřešit."
Sítě 4G jsou dlouhou dobu ve stádiu úvah, kritici ale připomínají, že zatím nejsou ani implementované sítě 3G a ani nevíme, jak se zaplatí. Zatím to příliš nevypadá na to, že uživatelé by mobilní data nějak přehnaně používali a pokud je používají, stávající rychlosti nejsou problém. Tím jsou spíše nedostatečná kvalita vstupně výstupních zařízení - klávesnice a maličký displej neposkytují mnoho prostoru k seberealizaci natož ke konzumaci kvalitního a datově náročného obsahu. Na celosvětovém standardu se navíc firmy dosud nikdy nebyly schopny shodnout a přitom "celosvětovost" byla proklamovaná výhoda již u 3G sítí.
U 3G sítí ale vzniklo několik technických standardů zastřešených jedním standardem spíše účetního charakteru, rozhodně ne unifikované technické řešení. Problémy při zavádění WCDMA a jeho neustálý souboj s CDMA2000 také ukazují, že více standardů není na škodu, ba právě naopak. Většinou jeden region nebo sousední země zavádějí příbuzný či stejný standard, takže mohou uživatelé používat roaming tam, kde ho nejčastěji potřebují, celosvětový roaming požaduje málokdo a pokud ano, může využít mnoharežimových telefonů, půjčoven nebo předplacených sad v cílové destinaci.
ABC - Always Best Connected
Možná i proto se stále častěji objevuje zkratka ABC označující Always Best Connected - vždy nejlepší způsob připojení. Technologie ABC automaticky zjišťuje, která přípojná technologie je dostupná a podle toho uživatele připojí pomocí WiFi, GPRS, 3G atd. Oproti tomu, jak primitivně funguje vyhledávání roamingové sítě ale ABC automaticky změní způsob přenosu v okamžiku, kdy najde výhodnější (rychlejší nebo levnější) síť, a to bez nutnosti znovu navazovat datové spojení a bez přerušení přenosu dat. ABC je zatím také hudba budoucnosti a spíše sen, než realita.
Wahlbergova vize se tedy citelně liší od jiných vizí, které 4G považují spíše za standard propojitelnosti jednotlivých různých druhů technologií, než za celosvětově platné technické řešení. Je to ale logické, Wahlberg zastupuje firmu, výrazně spojenou s myšlenkou UMTS, která by z unifikované technologie těžila v podobě poplatků za patentová práva. Jiné firmy zase horují pro to, aby se chytly jejich vlastní technologie a tedy, aby 4G byla spíše sada rozhraní, než technických standardů.
Počítejme se zpožděními
Zatím netřeba trpět přehnaným optimismem. S každou generací mobilní sítě nabírají na složitosti a vyřešení problémů k uživatelově spokojenosti není zrovna nejrychlejší záležitost. Původní odhady vývoje 3G byly stavěné na předpokladu, že mobilní telefony a další technika pro 3G sítě budou mít podobnou složitost, jako mobily pro GSM v roce 1994. Ukázalo se ale, že jen jejich samotný firmware je podstatně složitější a komplexnější a bylo potřeba tomu přizpůsobit testovací a vývojové periody. K tomu také přispívají problémy s implementací složitých standardů - například UMTS sítě v současné době používají technický standard z roku 1999/2000. Novější standardy teprve výrobci pracně implementují.
I cyklus zpoždění, který Wahlberg taktně nezmínil, se neustále protahuje a UMTS nabírají pětileté zpoždění za původními předpoklady. Mobilní operátoři jsou navíc investicemi do 3G vyčerpáni, a v době, o které Wahlberg mluví, ještě zdaleka nebudou mít splacené 3G sítě, což jejich ochotě investovat do nové technologie, nepřidá. Navíc se zatím zdá, že 3G sítě budou mít ještě v roce 2012 plnou morální životnost, protože již nyní se objevují technologie dalšího zrychlování přenosu dat, jako je HSDPA (označované jako 3.5G).
Což ale nic nemění na tom, že už nyní můžeme přemýšlet o tom, co bude pro 4G sítě a hlavně jejich zákazníky jednou důležité...
