Sítě 3G mají volnou cestu

  • 5
Ericsson předvedl předání hovoru a datového toku ze sítě GSM do sítě třetí generace. Je to zásadní krok dopředu v rozvoji 3G sítí, umožní totiž operátorům, aby při postupné výměně a vylepšování hardwaru stále uživatelům nabízeli úplné pokrytí.

UMTS - očekávání a realita

Sítě třetí generace čili UMTS (Universal Mobile Standard) se pomalu z oblasti snů a vizí přesouvají do reality. Na jednu stranu se na rychlé datové toky (384 kbps), videokonference v reálném čase a na další vymoženosti těší technicky založení uživatelé i velcí operátoři, kteří za licence na UMTS zaplatili dost peněz. Proto také očekávají, že se jim vložené investice vrátí vrchovatou měrou. Na druhou stranu: studie, které se věnují skutečným potřebám současných běžných uživatelů, nás uvádějí v rozpaky. Většině z nich totiž plně postačuje obyčejná komunikace hlasem a textem, dokonce i v technologicky vyspělých sítích zůstává nejoblíbenější službou obyčejný e-mail (svědčí o tom příklad z jižní Koreje).

UMTS tedy vykročil z laboratoří do terénu, dopad reality znamená především dopad tíživých ekonomických otázek. Výstavba, přesněji řečeno zásadní vylepšení a doplnění stávajících sítí je drahé, zároveň nemůže být provedeno ze dne na den. Neexistují tak bohatí operátoři, kteří by mohli v tichosti financovat výstavbu nové sítě a po jejím dokončení ji jako kompletní spustit. Řešením je postupný přechod k UMTS – v určitých, zpravidla hustě osídlených oblastech musí být UMTS k dispozici nejdříve. (Například rakouský Mobilkom provozuje jako první v Evropě síť UMTS, její služby však mohou lidé využívat pouze v hlavních městech spolkových zemí.) Aby bylo ovšem zaručeno pokrytí celého území, musí fungovat úplná kompatibilita mezi GSM (standardem TDMA) a UMTS (standardem WCDMA). (Zde se dočtete více o parametrech jednotlivých standardů, na tomto místě se dozvíte více o technickém provedení postupné implementace nových standardů do stávajících sítí.)

Postupný přechod k UMTS přináší další problém: musí být dostatek „duálních mobilů“, tedy telefonů schopných pracovat v UMTS sítích a využívat jejich aplikací a zároveň schopných provozu v tradičních GSM pásmech. Tento problém ponechme nyní stranou, jen poznamenejme, že takové telefony už existují – jedná se např. o Motorolu A830. Aby mohly být takové přístroje masově používány, musejí být ovšem také levné…

Kompatibilita sítí je nutnost

Před třemi lety se ještě hovořilo o roamingu mezi GSM a UMTS, dnes už mluvíme spíše o handoveru – systém musí být schopen předat jeden hovor bez přerušení z jednoho typu sítě do druhého. Právě tato operace se na konci září podařila společosti Ericsson. V živém provozu GSM sítě se podařil nepřerušený handover (předání spojení) do sítě 3G založené na standardu WCDMA – byl proveden jak hlasový, tak datový handover (tok o rychlosti 384 kbps byl předán GSM síti s využitím technologie EDGE). Pro předvedení operace byly použity duální GSM/UMTS mobily o běžných rozměrech s běžnou spotřebou energie. Jeden z rozhodujících prvku sítě, který vzájemnou kompatibilitu zajišťuje – Radio Network Controller (RNC) - je připraven pro sériovou výrobu. Pokud vás RNC společnosti Ericsson zajímá, v tomto .pdf souboru se dozvíte technické podrobnosti.

Ericsson není jediný, kdo na vývoji technologií pro propojení sítí odlišných standardů pracuje. Nortel a Qualcomm provedly (ovšem v laboratorních podmínkách) obdobné pokusné spojení. A také Nortel je schopen kromě RNC nabídnout všechny další prvky sítě, které vzájemnou kompatibilitu sítí zajišťují.

Výhledy

Zdá se tedy, že pro postupný rozvoj sítí třetí generace máme dostatečné technické zázemí. Ale bohužel je tu opět druhý úhel pohledu: podle odhadů výzkumné společnosti Forrester Research bude v roce 2007 užívat 3G mobil pouze 10 % uživatelů mobilních telefonů, což je pouze pětina z množství, které operátoři očekávali. Z toho vyplývá, že návratnost peněz vložených do budování 3G sítí se posouvá až na rok 2014. Přesto nejsou držitelé UMTS licencí skeptičtí: 87 % z 26 oslovených operátorů se k budoucímu vývoji UMTS sítí staví optimisticky, 31 % od nich dokonce očekává jednoznačný úspěch. Je vidět, že licence levné nebyly.

Dovolte nám na závěr špetku ironie. Japonský NTT DoCoMo ohlásil, že v uzavřeném laboratorním prostředí provedl úspěšný pokus s experimentálním systémem pro sítě čtvrté (!) generace: podařilo se uskutečnit spojení o kapacitě 100 Mbps pro downlink a 20 Mbps pro uplink. Je to určitě zajímavá novinka - nechcete o ní někomu napsat textovku?