"Ahoj, právě jsem v tramvaji. V práci budu za pár minut." Nějak podobně začíná den každého z nás. Mobilní telefony bereme již jako samozřejmost denního života. Málokdo však dokáže pohlédnout dále, než na displej svého telefonu.
Přitom za možností mobilní komunikace stojí obrovský kus práce. Ať už jde o vývoj technického řešení nebo tichou válku s českými úřady. Občas se stačí zahledět k nebi a spatřit na střeše okolních staveb bílé "cosi". To "cosi", které doplňuje čárky úrovně signálu na displeji vašeho mobilu.
Je jím anténa mobilní sítě. Potkáváme ji ve velkých městech pomalu na každé druhé střeše, v přírodě na vysokých stožárech, ve vsích třeba na komíně místní pekárny. Kolik úsilí je ale potřeba vyvinout k tomu, aby nám mohla shůry seslat své poselství? Na to jsme se ptali Tomáše Nového z Vodafonu.
Fáze první - vybíráme lokalitu
Začněme hezky od začátku. Stavba mobilní sítě totiž není pouhá hra, ale soubor pevně daných postupů. V první řadě se musí vybrat pevný bod, na kterém bude v budoucnu základnová stanice sítě - tzv. BTS - stát. Lokalita, kterou bude pokrývat, se volí na základě externích i interních podnětů.
"Lokality vybíráme dvojím způsobem. V první řadě pomocí podnětů od zákazníků, kteří upozorňují buď na nedostatečné pokrytí či na nestabilitu sítě, v řadě druhé na základě interního monitoringu sítě," vysvětluje Nový a dodává: "Poté následují různé studie, zda a jak danou lokalitu pokrýt, resp. posílit."
Do terénu tak vyráží plánovači, kteří situaci vyhodnotí a navrhnou její technické řešení. V případě výstavby věží se používají plošiny. Na nich technici vystoupají do předpokládané výšky a ověří, zda vybrané místo je pro pokrytí požadovaného území vhodné.
Na všechna místa se však operátor s plošinou nedostane a na řadu přicházejí vrtulníky. "Nedávno jsme například létali nad trasou dálnice D3 v okolí Benešova a hledali ideální místo pro stavbu základnové stanice," vypráví Nový.
Fáze druhá - pronájmy a povolování
V případě, že se lokalita vybere, začíná operátor jednat s majiteli pozemku či nemovitosti o výši pronájmu. Po vyřešení finanční stránky se zpracuje základní projektová dokumentace. Ta pak míří vstříc první vlně povolovací fáze na příslušné úřady. V této chvíli se k projektu musí vyjádřit standardní instituce jako je hygiena, požárníci, energetici atp.
Tato fáze je pro operátory klíčová. Povolení stavby totiž provází mnoho problémů. Stavební zákon je sice jen jeden, každý úřad si jej ale vykládá po svém. Na první pohled shodná stavba tak může v jednom kraji projít hladce, v druhém se však operátor setká již s nevůlí úřadů. Problematická je stavba BTS především na objektech spadajících pod pravomoci památkářů či v chráněných krajinných oblastech (CHKO).
Sdílejte stavby, radí referáty
"Největší problém je pro nás stavba věží v chráněných krajinných oblastech," potvrzuje Nový. Před samotným uzemním řízením se totiž do procesu zapojují i referáty životního prostředí, které zahájí řízení o dopadu stavby na krajinný ráz. K projektu se v tuto chvíli mohou vyjádřit i nevládní organizace, které jej v případě výstavby věží většinou bojkotují.
"Pokud operátoři trvají na pokrytí území prostřednictvím technologie na věži, řeší se případ od případu, i prostřednictvím odborných posudků, hodnotících vliv stavby na krajinný ráz," komentuje postup Luboš Jiřiště z Krkonošského národního parku (KRNAP). "Umístění technologie na objektu je schvalováno v podstatě bez problémů a neprodleně," dodává.
Podle něj operátoři nedodržují společnou koncepci navrženou před několika lety, ve které se shodli na společném postupu při návrzích pokrytí území signálem. "Operátoři mají vždy malinko jiné zájmové území a volí se tak kompromis," říká Nový. V poslední době je navíc kladen důraz na možnost sdílení jednotlivých staveb mezi operátory.
Při těchto stavbách se po operátorech požaduje především citlivý přístup ke krajině. Pokud dostanou povolení na výstavbu věže, tak pouze za specifických podmínek jako je tvar, výška, barva či samotné provedení základnové stanice. "Možným řešením jsou rozhledny," říká Nový. I na našem území tak vznikají velmi zajímavé stavby. - více zde
Bez smlouvy ani ránu
Památkáři jsou k umístění technologie mobilní sítě mnohem benevolentnější. Dříve, než začnou s operátory jednat, však požadují předložení uzavřené nájemní smlouvy.
"Součástí této smlouvy je také základní projektová dokumentace, která se po jednání s památkáři může změnit. Musíme tak vytvářet dodatky, které se však u majitelů nemovitostí setkávají s velkou nevůlí," vysvětluje Nový.
Ojediněle se vyskytnou potíže i se samotnými obyvateli obce či jejím zastupitelstvem. Operátoři se setkávají s peticemi proti výstavbě základnových stanic. V případě Vodafonu se tak stalo například na Praze 9 či v okolí Říčan, kde stavbu věže nechtěli povolit z důvodu možné výstavby letiště v horizontu dvaceti let.
"Věže stavíme pouze na dobu určitou, většinou je tato doba deset let," podotýká Nový. V případě říčanského problému tak byl argument obce bezpředmětný. Navíc, pár dní po zavrhnutí výstavby padesátimetrové věže prý přišlo povolení na stavbu věže o výšce až 75 metrů.
Na signál si počkáte
Před samotnou stavbou tak na operátory číhá mnoho nástrah. Pro stavbu věže potřebují kladný posudek referátů životního prostředí, projít uzemním řízením a v posledním kroku zažádat o stavební povolení. Stejné povinnosti se však vztahují i na elektrickou přípojku, která je nutnou součástí každé stavby stožáru.
U umisťování technologií na stávající budovy to mají mnohem jednodušší. Jako jistý vrchol snahy o pokrytí území lze vyzdvihnout BTS stanici umístěnou přímo v Týnském chrámě na Staroměstském náměstí v Praze. Po dohodě s památkáři museli operátoři jen důmyslně zamaskovat antény.
Kvůli úředním peripetiím se však může výstavba nové základnové stanice citelně prodloužit. V případě střech stávajících staveb jde o pár měsíců, výstavba věže však trvá až jeden rok. V případě CHKO je doba stavby ještě mnohem delší.
Operátoři versus chráněné krajinné oblasti (CHKO) |
|
Výstavba základnových stanic BTS v chraněných krajinných oblastech je velmi ošemetná záležitost. Operátoři jsou zde nuceni dodržovat jistá pravidla, ideálně pak sdílet již postavené věže. U nově stavěných věží mají tuto povinnost udělenu od referátů životního prostředí. Mezi požadavky, které se na případnou stavbu váží, patří například barevné provedení věže. Tam, kde je v pozadí nebe, musí být její konstrukce natřena šedou barvou. Pokud je za věží les, volí ochranáři barvu zelenou. Do sporu se však dostávají s Úřadem pro civilní letectví v případě, že stožár stojí v letovém koridoru. V takovém případě by měl být natřen červeno bílou kombinací. O výsledné barvě rozhodují úřady po vzájemné dohodě. Úřad pro civilní letectví také požaduje označení vrcholu věže a to buď standardním červeným výstražným světlem nebo stroboskopickým světlem střední svítivosti. To je však opět trnem v oku ochranářů i operátorů, jelikož jde o velmi rušivý element a také velmi drahý. Jistým kompromisem mezi referáty životního prostředí a operátory jsou rozhledny. Na ty, dle slov Tomáše Nového z Vodafonu, "ochranáři slyší". Poslední možností jsou tzv. maskované BTS. Těm se operátoři záměrně snaží vyhýbat, jelikož jsou neúměrně drahé. Jednu takovou základnovou stanici vystavěl v devadesátých letech T-Mobile v okolí Rakovníka. Je jí umělá borovice. Na Moravě pak můžete narazit na umělý posed. |
Jak to vidí v KRNAPu? Odpovídá Ing. Luboš Jiřiště |
|
"Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) chápe poptávku po pokrytí území signálem sítě GSM a snaží se operátorům mobilních sítí umožnit pokrytí území KRNAP a OP signálem. V případě výstavby vysokých věží se však vždy jedná o velmi výrazný negativní zásah do hodnot krajinného rázu území národního parku, jejichž ochrana patří mezi priority ochrany přírody a krajiny v KRNAP a ochranném pásmu." "Vertikální stavby těchto parametrů ovlivňují hodnoty krajinného rázu na území o značné rozloze. Snahou je tedy nalézt šetrná řešení - především umísťování technologií na stávajících objektech, příp. hledat vhodná místa k umístění věží přiměřených parametrů." "V současné době probíhají konzultace na výstavbu rozhledny s umístěním technologie na jedné lokalitě v západních Krkonoších. I zde je nutno citlivě vše posoudit a zvolit vhodný typ rozhledny, aby respektoval hodnoty krajinného rázu. Moderní stavby nepovažujeme za vhodné." "Většinou požadujeme nalézt řešení, které nevyžaduje výstražné značení a umožňuje "přírodní" odstíny nátěrů (zelený, šedý apod.). Pro krajinářsky velmi hodnotné území národního parku považujeme výstavbu většího počtu věží (v původní koncepci operátorů bylo navrženo 44 věží) nepřijatelné, těžko lze předpokládat, že je možné takové množství věží umístit do území NP bez podstatného snížení hodnot krajinného rázu." |
Pár příkladů za všachny |
|
Rozhledna Hrubý Jeseník:
Stavba vznikla ve spolupráci všech tří operátorů. Tentokrát však nezůstalo jen u obyčejné typizované konstrukce, ale byli přivoláni čtyři architekti - Oldřich Hájek, Jaroslav Šafer, Laco Fecsu a Tomáš Pavlík. Ti projekt věže pojali naprosto unikátně. Výška rozhledny: 50.0 m Rozhledna Kuníček u Petrovic
Rozhledna známá jako Kuníček stojí kousek pod vrcholem kopce Hodětín nedaleko Petrovic. Je to z části "unikátní" rozhledna, protože je postavena ze dvou částí - dole je kamenná podstava, k níž vedou dvě schodiště a na které je ve výšce 12 metrů vyhlídka, a pak z druhé části, což je vlastně obyčejná typizovaná železná konstrukce mobilních operátorů. Výška rozhledny: 60.0 m |
