Až do počátku ledna 2013 museli turisté opoštět letiště v severokorejském Pchjongjangu bez vlastních mobilů.

Až do počátku ledna 2013 museli turisté opoštět letiště v severokorejském Pchjongjangu bez vlastních mobilů. | foto: Stephan , Creative Commons

Do KLDR s vlastními mobily: zapomeňte na internet a hovory Korejcům

  • 115
Při vstupu do Severní Koreje museli lidé ze zahraničí odevzdat svá mobilní zařízení a dostali je až při odjezdu ze země. To sice již od 7. ledna neplatí, ale stále není možný roaming. Je tedy nutné pořídit si SIM kartu s omezenými možnostmi od tamního operátora.

Tvrdý komunistický režim v Severní Koreji sám určuje, co bude v zemi zakázáno či naopak povoleno a jaké informace se dostanou za hranice státu. I proto, aby nebyl narušen tamější režim, museli do počátku ledna všichni lidé ze zahraničí při vstupu do země odevzdat nejen své mobilní telefony.

Severokorejskému operátorovi Koryolink, který patří egyptskému Orascom Telecomu, se podařilo vyjednat zrušení tohoto zákazu. Informoval o tom britský portál The Guardian.

"Snažili jsme se tvrdě vyjednávat s korejskou bezpečnostní složkou a souhlas jsme získali teprve nedávno," nechal se slyšet pro čínskou tiskovou agenturu Xinhua egyptský technik Koryolinku.

Velký ústupek z pohledu vládnoucího komunistického režimu je pro cizince jen drobnou výhrou. Ti sice již nemusí odevzdávat telefony, ale stále nemohou využívat služeb vlastního operátora. Roaming zde totiž není povolen. Nutností je tak zakoupení SIM karty od Koryolinku.

Její pořízení přijde na 50 eur (přibližně 1 280 korun). Za tuto cenu však mohou turisté zapomenout nejen na připojení k internetu, ale nemohou ani volat na čísla v síti operátora. Výjimkou jsou pouze čísla zahraničních ambasád v Pchjongjangu a mezinárodních hotelových řetězců.

Při vstupu do země s vlastním mobilem navíc uživatel musí nahlásit celníkům jeho výrobní číslo (IMEI). Alternativou je možnost zapůjčení telefonu přímo na letišti v Pchjongjangu.

Cizinci však oproti Severokorejcům mají jednu nespornou výhodu. Mohou totiž volat do zahraničí, ačkoliv nemají jistotu, zda tyto hovory nejsou monitorovány.

Hovory v severokorejské mobilní síti totiž podléhají přísné státní kontrole. Tuzemští uživatelé nesmí volat nejen do zahraničí, ale dokonce ani mimo město, v němž žijí. Komunistický režim je pak zvlášť choulostivý na telefonáty do Jižní Koreje. Jeden takový se v minulosti stal osudný mladému dělníkovi. Z telefonu, který získal nelegálním dovozem z Číny, zavolal svému příteli do Jižní Koreje. Za jediný hovor zaplatil nejvyšší cenu. V lednu 2010 byl popraven.

V 3G síti Koryolinku je v současné době přibližně 1,8 milionu uživatelů. Z převážné většiny se jedná o ústavní činitele, státní úředníky a obchodníky. Pro Severokorejce, kteří až do prosince 2008 nesměli mobilní telefony používat, je totiž pořízení vlastního telefonu stále značně nákladnou záležitostí.

Za aktivaci SIM musí totiž zájemce zaplatit částku v přepočtu v rozmezí 4 700 až 5 700 korun. Podle severokorejských médií přitom v roce 2012 činila průměrná měsíční mzda 4 až 5 tisíc severokorejských wonů, což je v přepočtu 84 až 106 korun. 

Pokud si již obyvatel KLDR na SIM kartu našetří, nemá ještě vyhráno. Za vysokou částku získá měsíčně pouze 20 SMS a 200 minut volání. Po vyčerpání je mu služba automaticky odpojena.