Hutch Hutchison působí u Vertu už od počátku existence společnosti. Práce ho baví, ale vyzná se i v jiných oblastech. Však je také vystudovaný materiálový inženýr. Během našeho povídání jsme často utekli od tématu třeba do světa automobilů, řeč byla i o současné nelichotivé situaci Nokie a ceně jejích akcií.
Na následujících řádcích se dozvíte řadu informací ze zákulisí vzniku Vertu i to, co značka chystá pro následující roky. Povídali jsme si i o tom, že Vertu bude muset učinit, podobně jako Nokia, zásadní volbu.
Předtím, než jste nastoupil do Vertu, zastával jste podobnou pozici v Nokii. Je to velký rozdíl pracovat s materiály pro běžné telefony? Jak jste musel změnit svůj pohled na tuto problematiku, když jste začal budovat Vertu? A jaká vlastně z počátku byla práce pro Vertu?
Má práce v Nokii byla hledat techniky a způsoby, které byly prakticky použitelné. A to je přesně místo, odkud vzešlo Vertu. Já jsem znal Franka Nuovo, tehdejšího šéfa designu Nokie, a ten mě nechal zkoumat oblast neobvyklých materiálů.
To mě poměrně nadchlo, k běžné práci jsem se už nechtěl vrátit. Byl to obrovský rozdíl. Hovoříme totiž o trhu, který představuje jen zlomek celosvětového trhu, tedy stejně jako v případě dalšího luxusního zboží. Stejně jako výrobci, jako třeba Rolls-Royce, jsme jednoduše v tomto segmentu viděli velký finanční potenciál. Uvědomovali jsme si, že ten, kdo se do takového segmentu pustí jako první, bude tento segment na dlouho zcela ovládat. Superluxusní mobilní telefony tehdy jednoduše neexistovaly.
Museli jsme se oddělit a změnit pohled na věc
Od Nokie jsme se oddělili také proto, abychom zcela změnili pohled na věc. Nokia vyráběla běžné mobily a ty nejdražší kousky stály kolem 500 eur, designéři mohli uvažovat o luxusních telefonech za 800 eur. Ale my jsme potřebovali zcela jiný přístup. Za tímto účelem jsme si zvolili sídlo nedaleko západního Londýna, kde sídlí řada týmů Formule 1. Dokonce i tým jako Ferrari tam staví své monoposty, probíhá tu spousta vývoje v leteckém průmyslu a sídlí tu řada společností zbrojního průmyslu. V podstatě se to tam hemží vědci, lidmi, kteří opravdu rozumí materiálům.
Sem jsme si vlastně šli pro inspiraci. Spoustu času jsem také strávil ve Švýcarsku v oblastech, které jsou domovem hodinářského průmyslu. Byl to čas, během kterého jsme se hodně učili. Nebylo to o oprašování znalostí z univerzity. Měl jsem rozsáhlé znalosti v oboru zpracovávání plastů, ale netušil jsem, co je to safír, jak se kove titan ani co znamená puncovnictví. A tyto oblasti jsou od těch běžných opravdu hodně odlišné.
Velmi zvláštní byl také způsob, jak jsme najímali zaměstnance. Ten vlastně pomohl společnosti k úspěchu. Jelikož jsme pracovali v utajení, první zaměstnance jsme najímali tak, že jsme jim vlastně ani nemohli říci, na čem budou pracovat. Měli jsme v jednom z časopisů inzerát s titulem Mission impossible. Během pohovorů jsem lidi přesvědčoval, že mají zanechat své současné práce a že tuto novou práci budou zbožňovat, ale že jim zatím nemohu říci, o co jde.
Vyřadit rozumné, vybrat blázny
Tento proces svým způsobem zafungoval jako filtr, který vyřadil ty rozumné a konzervativní zájemce. Když se nyní ohlédnu zpět, nemyslím si, že bychom to dokázali, nebýt takového procesu. Tím samozřejmě nechci nijak snižovat práci lidí, kteří pracují na běžných mobilech. Moc je obdivuji, musí být velmi velmi chytří. Potřebují vymyslet, jak vyrábět telefony v milionových sériích v požadované kvalitě. Jejich práce je vlastně stejně fascinujícím procesem techniky jako spousta jiných. Vyrábět telefony pro lidi v chudých oblastech světa za cenu asi 20 eur, to chce hodně kumštu.
Hodně jste mluvil o materiálech a o tom, jak jste se inspiroval v řadě odvětví, včetně třeba leteckých motorů. Je tu ale něco, co jste vynalezli zcela sami u Vertu? Něco nového, na co jste jednoduše v procesu vývoje přišli bez inspirace v jiném oboru? Nebo je to opravdu jenom aplikace známých věcí a známých postupů do jiného odvětví?
No, máme asi sedmdesát patentů, které se týkají toho, co děláme. Patenty pochopitelně musí přinášet jistou míru inovace, jinak vám je nikdo nepřidělí. Nemůžeme si třeba patentovat použití safírového sklíčka v mobilním telefonu, protože je to už velmi dobře známý princip z hodinářství. Opravdu, většina patentů je jakýmsi evolučním krokem. Inspiraci hledáme téměř kdekoli, hodně se třeba díváme v přírodě. Já sám své vývojáře nabádám, aby kopírovali. Lidé vynalézají už od počátku civilizace a většina myšlenek se už někdy někde objevila a byla použita.
Klidně kopírujte
Takže říkám, vezměte je a použijte je pro náš účel. Máme něco doopravdy zcela nového, co nikdo ještě nepoužil? Inu, je tu jedna věc, na které pracujeme a která je zatím opravdu tajná. Je to záležitost, kterou jsme začali zkoumat před několika lety a týká se oblasti biomimikry. Trochu prozradím, o co jde. Zkoumali jsme rejnoky a to, jak vlastně funguje jejich kůže, jak je pevná a podobně. Ale vidíte, kam směřuji? Opět to není vynalézání, zase jde o inspiraci.
Nechceme přitom vyrábět umělou rejnočí kůži, jde nám spíš o to, jak některé její vlastnosti napodobit s použitím keramiky. Máme třeba patenty na to, jak safírové sklíčko uložit do rámu telefonu tak, aby při nárazech neprasklo. Ale sám se divím, že se dá taková věc vůbec patentovat. Podle mě je to jenom řešení technických problémů. Řekl bych, že v některých oblastech prostě pracujeme chytře s věcmi, které se dají najít jinde. Vezmeme je, zkombinujeme s jinými a použijeme v mobilním telefonu. Je to zajímavé spojení. Například člověk který pro Ferrari vyvíjí vodítka ventilů pro nás pracuje na povrchové úpravě telefonů.
Jak moc jste technologicky propojeni s Nokií? Zodpovídáte se z vaší pozice přímo někomu v Nokii? Nebo je Nokia opravdu jenom investorem?
Ne, je to ten druhý případ, oni jsou opravdu jenom investorem a nechávají nás fungovat po svém. Jsme zcela odděleni, máme svého prezidenta a to je jediná osoba, které se já přímo zodpovídám. On pak reportuje představenstvu Nokie a ti jsou většinou nadšeni z našich finančních výsledků.
Nokia by ve své současné situaci možná mohla chtít Vertu prodat, neobjevují se takové úvahy?
Ano, občas se o tom asi mluví. My jsme samostatná společnost vlastněná Nokií a pochopitelně můžeme být prodáni. Naše partnerství s Nokií je ale pochopitelně hlubší než finanční. Používáme její čipsety i operační systémy, nikdo nám to ale nediktuje. Je to ale pro nás výhodné, především při nákupu oněch čipsetů. Nokia nejenom že je nakupuje levněji, než bychom to dovedli sami, má také velkou vyjednávací sílu.
Nevím, o co konkrétně šlo, ale je tu nějaká součástka, která je shodná v Sony Playstationu a telefonech Nokia. Před Vánoci byl těchto součástek nedostatek a Sony prohrálo souboj o dodávky s Nokií. A občas se vám prostě taková páka hodí. Kdybychom s Nokií takto nespolupracovali, jako malá firma bychom byli zcela jistě bez dodávek. Myslím si, že to je pro naši společnost zdravý postup. Ještě zpět k předchozím úvahám, nedivil bych se, kdyby nás Nokia jednoho dne prodala, ale na druhou stranu jsme jedna z mála divizí, která opravdu vydělává peníze.
Jako základ svých telefonů používáte i softwarové platformy Nokie...
Ano, doposud tomu tak bylo. Ale byla to naše volba, nikdo nás k tomu nenutí. Jak jistě víte, Nokia se nyní rozhodla pro nový směr v oblasti operačních systémů.
Přemýšlel jste již o tomto kroku a o tom, jak na něj zareaguje Vertu?
Jestli přemýšlel? Víte, jak jsem v poslední době spal? Je to velké rozhodnutí, které nás čeká. A zatím jsme se definitivně nerozhodli. Je tu ale pochopitelně jistý tlak.
… po krátké diskusi na téma mobilních operačních systémů …
Na Windows Phone se mi líbí fakt, že je systém navržen pro co nejsnazší prezentaci informací uživateli. Takzvaný směr "Information design" je pro mě hodně fascinující a Microsoft při vývoji Windows Phone tuto disciplínu studoval opravdu hodně detailně. Souhlasím s vámi, že původní iPhone byl mistrem jednoduchosti, ale v poslední době se na systém nabaluje stále více komplikací.
V budoucnosti tedy u Vertu uvidíme jiný operační systém, než jsme byli doposud zvyklí?
Ano, brzy budeme muset provést změnu. Mám tu modely pro příští rok, které vám ale nemohu ukázat. Třeba zařízení na stávajících platformách nebo jedno další, které stále používá původní software. To následující je ale již na nové platformě. To ale u nás znamená zhruba asi dva a půl roku od uvedení na trh. Víte, já se svým týmem navrhnu koncept, který by se mohl líbit naším zákazníkům. Pak nastoupí tým daleko praktičtějších inženýrů, než jsem já, a ten bude koncept přetvářet v reálný vyrobitelný telefon. To trvá minimálně rok. Další rok nám pak může trvat příprava výroby.
V poslední době jste především vylepšovali stávající modely a představovali jejich různé varianty, přinášeli do světa mobilních telefonů nové a nové materiály. Připravujete ale nějaký opravdu zbrusu nový model, který brzy uvidíme?
Ano, samozřejmě. Nemůžu vám říct, o co jde, ale je očividné, kterým směrem se dnes prakticky všichni výrobci vydávají. Pracujeme na několika konceptech. Jmenujte typ konstrukce mobilního telefonu a je velmi pravděpodobné, že na takovém telefonu pracujeme.
Říkal jste, že u Vertu docela trvá, než se nový model dostane z rýsovacího prkna na trh. Je to tak, že u Vertu je doba vývoje podstatně delší než u ostatních výrobců?
Ano, o hodně delší. Je to docela legrační, protože pokud se například bavíme o některých otázkách s lidmi z velkých dodavatelů elektronických gigantů, řekněme jako je třeba Foxconn, oni se vlastně o náš byznys vůbec nezajímají. Oni by pro nás prostě neuměli vyrábět. A upřímně, my bychom to ani nechtěli. Ale bavíme se s nimi, protože jednoduše musíme znát svůj byznys. Těmto lidem dáte výkresy a oni jsou schopni za tři týdny připravit veškeré výrobní nástroje, které jsou k výrobě potřeba a dát vám prototyp funkčního zařízení. Tři týdny? Pokud zavoláte někomu ve Švýcarsku, on vám možná může za tři týdny zavolat zpět (smích).
Jenže u nás je to jiné. Vezměte třeba safírová sklíčka. Safírový krystal pro jejich výrobu roste celých šest měsíců. Takže náš přístup je zcela jiný a jde nám hodně o detaily, které musíme propracovat. Například když jsme vyvíjeli kryt baterie pro model Quest, už jsme byli hodně v pokročilé fázi vývoje modelu, asi ve třech čtvrtinách. Ten kryt je poměrně složitý kousek. Je to kůže na kusu titanu, hliníku a oceli, výroba je složitá, díly se ručně šroubují k sobě. Inu, byli jsme hodně daleko ve vývoji a jednoho dne se nám prostě stalo, že se nám kryt při zkouškách ohnul.
Klidně od nuly
Museli jsme s vývojem krytu začít úplně znovu. Jde o to, aby nejenom plnil svou funkci, ale aby byl prostě perfektní, aby z něj měl uživatel ten správný pocit. To bychom si pochopitelně nemohli dovolit, pokud bychom se pohybovali v byznysu, kde se hraje o čas a tlačí se na brzké uvádění produktů na trh. My jsme ale budování značky a kvalitě věnovali tolik času, že si nemůžeme dovolit cokoli uspěchat.
My vyrábíme pro lidi, kteří si kupují rolexky a bugatti. A ti chtějí především výjimečnou kvalitu. Nikdy se vlastně proto nepohybujeme v oblasti té úplně špičkové technologie. Nejde jen o to, že hi-tech záležitosti mohou být nespolehlivé, často ale také končí ve slepé uličce. Podívejte se třeba, jak dlouho jsme se vyhýbali zabudování fotoaparátů do svých telefonů. Fotoaparáty byly dlouho přímo děsné a my čekali, až bude k dispozici něco opravdu použitelného. Do svých modelů tak až nyní dáváme pětimegapixelové foťáky s automatickým ostřením. Fotoaparáty jednoduše dospěly a dávají překvapivé výsledky.
Necítíte v této oblasti nějaký tlak konkurence? Považujete vůbec někoho za svého konkurenta?
TAG Heuer má svůj telefon, který může být naším konkurentem. Jsou tu telefony, které jsou tak trochu na hraně ultraluxusního segmentu. Většinou nesou značku některého módního domu, ty jsou pro nás ale spíš úsměvné, často jsou šité horkou jehlou. Pak jsou tu výrobci jako Gresso nebo Mobiado, kteří fungují už nějakou dobu a mají jisté zkušenosti, Gresso je třeba úspěšné v Rusku. Všechno jsou to ale vlastně malí hráči, nikdo se nikdy nepokusil jít do toho naplno a jít nám po krku. My jsme asi měli štěstí, v pravou chvíli do nás Nokia zainvestovala. Teď máme po světě zhruba stovku značkových butiků. Polovinu z nich vlastníme a sami provozujeme.
5th Avenue, nebo nic
Navíc se naše telefony prodávají asi u další tisícovky partnerů, většinou luxusních klenotnictví. Vyhledáváme ty nejlepší lokality. Když chcete zaujmout nejbohatší klientelu, nestačí si otevřít obchod někde za rohem od nejluxusnějších nákupních míst. Je to prostě 5th Avenue, nebo nic. Je to Bond Street, nebo nic. My jsme Nokii přesvědčili, že na tomto trhu je místo pro luxusní telefony a teď nám vlastně nemůže nikdo konkurovat. Vlastní butiky byla nutnost, v procesu budování značky jsme si uvědomili, že vlastně nemáme kde prodávat. Běžné obchody s mobilními telefony jsou pro nás zapovězeny.
Děkujeme za rozhovor.
