Sedmitunový létající kolos postavil Vodafonu novou GSM věž. Byli jsme u toho

Nepřístupný terén žádá netradiční postupy. Platí to i v případě stavby mobilní sítě. Kam se nedostane těžká pozemní technika, je nutné použít helikoptéru. Na pozvání Vodafonu jsme se byli podívat, jak taková stavba probíhá.

Naše exkurze měla startovní čáru na mělnickém letišti, kde na nás čekala helikoptéra Mil Mi-8T. Patří firmě Aerocentrum a je to jeden z mála vrtulníků tohoto typu na území České republiky. - čtěte Sedm tun létajícího železa na vlastní oči

_{Mil Mi-8 patří mezi nejrozšířenější helikoptéry světa, u nás jsou ale registrovány pouze 4 civilní kusy.}

Zdálky se jeví jako dětská hračka, čím blíže ale jste, tím víc tuto "strojovnu" obdivujete. Do jejích útrob se vejde dokonce i lehčí terénní automobil.

Po pár minutách příprav a obsazení helikoptéry nutnou posádkou (pilotem, kopilotem a leteckým inženýrem) nastupujeme na palubu. O nákladový prostor se dělíme s dalším zaměstnancem Aerocentra a jeho věrným přítelem, německým ovčákem Astou.

_{Německý ovčák Asta je na let zvyklý, nevadí mu ani hluk rotorů. V pravé části fotografie můžete spatřit hák k uchycení podvěsu.}

Startujeme. Je to náš první let helikoptérou. Někteří z nás by to snad raději vzali po zemi. Po pěti minutách roztáčení obou rotorů se odlepujeme od země. Cílovou stanicí jsou Zbožice na Havlíčkobrodsku.

_{Nová základnová stanice Vodafone vyrostla na jihovýhodním úpatí Volského vrchu u Zbožic na Havlíčkobrodsku.}

Let probíhá klidně. Na můj vkus až příliš klidně. Patřím totiž k těm, kteří na Matějské pouti vymetou ty nejhorší atrakce. V letadle si zas náležitě užívám každou turbulenci. Vysvobození přichází asi po půl hodině letu, otočka v rámci přípravy na přistání byla doslova famózní.

_{Během letu. Posádku tvoří minimálně tři lidé. Do nákladového prostoru se vejde asi 24 dospělých lidí.}

Můj doprovod stejné nadšení nesdílí. Škoda, zrovna jsem chtěl navrhnout pilotovi, aby podobný manévr zopakoval. To už ale ladně dosedáme na zem.

^{_{Během manévrů má vrtulník vysokou spotřebu, palivo dočerpává z předem domluvené cisterny s leteckým petrolejem přímo na místě.}}

Vystupujeme na louce jen kousek od místa budoucí výstavby základnové stanice mobilní sítě (BTS), poblíž vsi Horní Krupá. Místo na přistání musí být samozřejmě předem vytipováno, zaměřeno a dohodnuto s majitelem pozemku.

Přesná lokace našeho přistání je: 49°40'28.753"N, 15°34'30.505"E.

_{Věž je rozdělena na čtyři části. Konečná montáž proběhne až na místě stavby. Dodavatelem stožáru je společnost Koras Trade.}

Na místě už je připravena celá konstrukce ocelové věže. Má výšku 45 metrů a její anténní obložnost je 13 metrů čtverečních. Dle slov Patrika Koláčka, RAN projektového manažera Vodafonu, je tak připravena pro případné sdílení techniky s dalšími operátory.

_{Montéři do jednotlivých dílů stožáru připevnili i žebřík, který by bylo jinak nutné dovézt po zemi}

Dodavatelem konstrukce instalované věže je společnost Koras Trade, Vodafone ale spolupracuje i s dalšími dvěma firmami. V tomto případě byla použita čtyřstěnná příhradová věž typu KORAS TN45.13.4.

_{Vrchol pětačtyřicetimetrového stožáru má obložnost 13 metrů čtverečních, což v případě zájmu dostačuje i pro další operátory.}

Dnes se bude instalovat pouze nosný stožár, techniku už zvládne montérská firma dopravit po zemi. Stožár bude v budoucnu osazen standardní konfigurací, tedy třemi sektorovými BTS s panelovými anténami s horizontálním úhlem vyzařování 120 stupňů.

_{Detail uchycení podvěsového lana s nosností 3 tuny. Jeho délka je pro jednotlivé díly věže různá}

Vertikální úhel vyzařování technici nastaví dle potřeby, nejčastěji se pohybuje mezi 15-30 stupni.

Každá BTS bude obsahovat 4 TRX. To v praxi znamená, že dokáže naráz obsloužit 32 účastníků. Celkem tedy stožár obslouží 96 volajících ve třech sektorech. Pokud tato konfigurace nebude dostačovat, lze ji změnit.

_{Ochranné pomůcky jsou při práci nutností. Montér, který pod helikoptéru upevňuje úvazy, se vystavuje vysokému riziku.}

Instalace stožáru si vyžádá čtyři přelety helikoptéry, celou konstrukci naráz by vrtulník neunesl. Konečná montáž tedy proběhne až na místě výstavby, kde jsou již připraveny základy v podobě betonových patek.

_{Každá část věže má vlastní úvaz. Na spodu pak nalezneme dvoumetrová lana, která montéři využívají ke konečnému usazení daného dílu.}

Před samotnou výstavbou stožáru musí operátor absolvovat složité kolečko schvalování, povolování či posuzování. Jak složité je postavit jednu základnovou stanici, si ostatně můžete přečíst v článku Signál není zadarmo, aneb jak se staví mobilní síť v Česku.

Během jednotlivých letů se bude měnit délka podvěsu helikoptéry tak, aby nebylo nutné měnit letovou hladinu při konečném usazování konstrukce. První část tedy bude mít nejdelší úvaz, poslední naopak nejkratší.

Díky tomu bude pilot létat stále ve stejné výšce nad stavbou a usnadní si už tak velmi náročnou práci.

_{Pohled z kukaně navigačního technika.}

Mimochodem, pilot... tenhle chlapík to rozhodně nemá jednoduché. Pod helikoptéru totiž nevidí, udržet stabilní polohu ve vzduchu také není snadné. Během usazování nákladu se musí spolehnout jen na pokyny svého navigátora, který na zem kouká z kukaně na boku helikoptéry. Pilota naviguje přes intercom.

Povětrnostní podmínky nám přejí a montéři na zemi již stačili připravit všechny úvazy. Helikoptéra startuje, všichni mizí do uctivé vzdálenosti. Nastavujíc stativ videokamery to příliš nevnímám. Zásadní chyba. Za pár minut se jen pár kroků ode mne vznáší sedmitunový kolos a já mám co dělat, abych větrné poryvy ustál.

_{Balancovat v tak malé výšce není žádná sranda. Pilot helikoptéry musí mít kromě příslušných zkoušek i minimálně 200 letových hodin speciálního výcviku u firmy Aerocentrum.}

Helikoptéra balancuje jen pár metrů nad zemí, montér k podvěsovému háku připevňuje úvaz první části stožáru. Pilot začíná stroj opatrně zvedat a přemisťovat nad uvázanou konstrukci. Během pár chvil už unáší několikatunový náklad na předem stanovené místo.

_{První díl věže je upevněn do předem připravených betonových patek na uměle vytvořené plošině uprostřed lesa.}

Zde čekají další montéři, kteří mají na starosti finální usazení jednotlivých dílů věže. Konstrukci uvázanou pod helikoptérou zachytávají pomocí dvoumetrových lan upevněných k jejím přírubám. První část jde snadno, jak věž ale roste, čím dál více jim jejich práci nezávidím.

_{Usazování druhé části věže. Na fotografii jsou dobře vidět pomocná lana, kterými montéři s dílem manipulují.}

Chlapi ale neztrácí vtip ani při vysilující výškové práci. Po pádu ochranné přilby zazní asi z dvacetimetrové výšky: "No co, asi už byla zralá." A to sem přijeli až z Ostravy.

_{Po usazení každé části musí montéři vylézt opět na její vrchol. Na přírubách jsou pro ně připravena speciální stupátka.}

Po usazení druhé části věže mají montéři zaslouženou pauzu. Helikoptéra má totiž při podobných manévrech opravdu velkou spotřebu a musí dotankovat. Na místě přistání na ni čeká cisterna s kerosinem, kterého tahle Mi-8 za hodinu letu spolyká asi sedm set litrů.

_{Žebříky se zkompletují jako poslední. V tuto chvíli se čeká na poslední část věže.}

Pak už má vše rychlý spád. Jen chvíli po upevnění třetí části stožáru se blíží helikoptéra s posledním dílem skládačky. Právě jeho usazování bylo i nejdramatičtější částí stavby. Po letmém upevnění jedné z jeho stran se helikoptéra vychýlila ze stabilní polohy.

Montéři museli okamžitě reagovat a konstrukci opět uvolnit. Druhý pokus byl už o poznání hladší.

Právě tyto situace, kdy je konstrukce již připevněna "k zemi", ale stále visí na podvěsu helikoptéry, jsou nejkritičtější. V případě nouze ale může pilot náklad okamžitě odhodit díky hydraulice na podvěsovém háku. Svědky takového počínání jsme naštěstí nebyli.

Po necelých dvou hodinkách je konstrukce hotova, zbývá už jen osadit žebřík, jehož části jsou různě upevněny v jednotlivých dílech stožáru. Pilot a někteří montéři ale zdaleka nemají padla. Čeká na ně ještě jedna stavba základnové stanice, a to kousek od Ústí nad Orlicí.

_{Výsledek: 45 metrů vysoká příhradová ocelová věž.}

Zbožická základnová stanice vyšla operátora Vodafone přibližně na 4,5 milionu korun, a to včetně vybudování inženýrských sítí a osazení elektronikou. Samotné nasazení helikoptéry stojí asi tři sta tisíc korun.