Obtěžující způsoby používání mobilních telefonů jsou každému jasné a většina diskutujících se také shodla na jisté míře jejich odsouzení. Nebezpečné používání mobilů je však daleko problematičtější. Nejen diskutující, ale ani například lékaři se nedokáží shodnout na tom, zda může mobil v nemocnici někoho ohrozit, či ne. Lidé sice chápou riziko případného rušení činnosti některých citlivých zařízení umístěných na jednotce intenzivní péče nebo na některých specializovaných pracovištích. Na druhou stranu však považují mobilní telefony za pojítko mezi nemocným a jeho blízkými, což je z léčebného hlediska také důležitý moment. Právě z toho důvodu projevili diskutující jen málo pochopení pro restrikci mobilů například na celých odděleních nemocnic. Navíc sami lékaři nejsou pacientům ani návštěvníkům příkladem, protože v prostorách zdravotnických zařízení zpravidla běžně mobilní telefony používají.
U potenciálně zdravotně nebezpečného používání mobilních telefonů je tak situace velmi nejasná. Ti, kteří podobné zákazy vydávají, totiž nikde nevysvětlují, jakým způsobem by mohl mobil ohrozit životy pacientů. Nabízejí se zde dvě možnosti. První je paralela se zákazem mobilů v letadlech, druhá představuje jednoznačné vymezení zón bez radiového signálu. Srovnávat konstrukci letadla s konstrukcí nemocnice lze jen velmi těžko, navíc lékařské přístroje pracují jinak než zařízení v letadlech. Proto je přijatelné spíš druhé řešení, spočívající ve stanovení režimu používání mobilních telefonů v nemocnicích. I z reakcí našich čtenářů je patrné, že lidé pochopí vypínání telefonu v čekárně, v ordinaci a samozřejmě na specializovaném pracovišti, například na rentgenu. Zákazy platné v celém areálu nebude nikdo dodržovat, protože je lékaři i pacienti budou oprávněně považovat za šikanování.
Naopak nikdo nebude zřejmě protestovat proti zákazu mobilních telefonů ve věznicích. Z bezpečnostních důvodů zde ani nikomu nebudou vadit rušičky signálu GSM, které kvůli jejich vysílacímu výkonu není možné instalovat v rizikových zdravotnických zařízeních.
Jak ovšem vynutit vypnutí mobilu u neukázněných pacientů, ale také u návštěvníků kina, divadla či výstavy? Zde se nabízejí řešení dokonce tři. První je již zmiňovaná osvěta, druhou představuje opakované upozorňování (které nyní v rámci reklamy v kinech praktikuje Oskar) a třetí, finančně nejnáročnější, je instalace detektorů LINK. Detektory signál mobilů neruší, pouze jej registrují a světlem, tónem nebo hlasově na něj upozorňují. Ideální by nyní zřejmě byla kombinace všech možností.
Protože detektory znamenají investice, je jen málo pravděpodobné, že bychom se dočkali jejich četnějšího nasazení. I z toho důvodu si dovolíme článek zakončit několika doporučeními:
- pokud nosíte mobil na opasku nebo v kapse kalhot či košile, zapněte si pouze vibrační vyzvánění. To samé platí, pokud telefon leží před vámi na stole.
- přepnutí na vibrace si překontrolujte při příchodu na úřady, k lékaři či na výstavu, obecně do míst, kde je více lidí delší dobu na poměrně malém prostoru
- hovor přijímejte jen tehdy, pokud tím někoho nerušíte (volajícímu můžete poslat SMS „zavolám za x minut“)
- když hovor přijmete, nezapomeňte, že lidi ve vašem okolí jeho obsah nezajímá, proto do aparátu neřvěte (platí pro výše uvedené možnosti a také v hostinských místnostech a v hromadné dopravě)
- v kině a divadle mobil zásadně vypínejte, totéž dělejte při návštěvě všech pracovišť, kde může telefon něco rušit
Uvedená pravidla by měla stačit k tomu, abyste se nestávali černou ovcí. Když budete stejné zásady šířit mezi ostatními majiteli mobilů, debata o instalaci rušiček se v ČR třeba nikdy oficiálně nepovede. Čtenářskou diskuzi na téma rušení mobilních telefonů si můžete přečíst zde.
