Rozvoji nových mobilních služeb brání pomalé účtování

  • 3
Mobilní operátoři, kteří by rádi nabídli zákazníkům nové služby, narážejí na problém – jejich účtovací systémy jsou pomalé a nepřipravené na služby sítí 2,5. a 3. generace. Řešení mají v tuto chvíli tři – investovat obrovské částky do nového účetního systému, nabízet služby za paušální poplatek, nebo jejich spuštění odložit; nejspíše na neurčito.
Když mobilní operátoři s velkým nadšením spouštěli ve svých sítích WAP a GPRS, těšili se na obrovské příjmy z používání mobilních dat. Jenže záhy zjistili, že před nimi stojí mnohem větší překážka, než je ochota uživatelů nové služby používat a připravenost mobilních telefonů na nové technologie. Nedokážou totiž pořádně nové služby zpoplatnit, což je velmi omezuje v jejich rozvoji.

Současné účtovací systémy totiž pracují na principu dávkového zpracování informací o aktivitě uživatele mobilního telefonu. Když voláte, vytvoří se záznam o tom, kdy, kam a jak dlouho jste telefonovali. Říká se mu CDR (Call Data Record). Totéž platí pro textové zprávy, datové přenosy (i GPRS) a další služby mobilní sítě. Účetní server potom všechny záznamy zpracuje a spočítá, kolik máte zaplatit. U paušálů to není problém, účet dostáváte až za měsíc, takže je dost času na zpoplatnění všech aktivit s mobilem. U prepaidů se ale vyžaduje okamžitá informace o stavu kreditu – služby totiž můžete používat jen do doby, kdy na ně ještě máte. Kdyby operátor neměl dostatečně přesné informace, mohli byste případně protelefonovat více, než kolik jste si zaplatili, a SIM kartu zahodit. Vzhledem k anonymitě majitelů předplacených karet je jasné, že by už operátor žádné peníze nedostal.

Jedním z řešení je použití tzv. inteligentní sítě (Intelligent Network - IN). Ta totiž dokáže v reálném čase (on-line) sledovat stav vašeho účtu a v případě, že byste už dál vzhledem k výši svého kreditu volat neměli, hovor ukončit. Jenže i tak probíhá účtování na základě CDR, a informace o kreditu tak ve skutečnosti nejsou zcela on-line. Jistě to znáte ze svých předplacených karet – není tajemstvím, že u Twistu a Oskarty, které plně běží na IN (u Oskara běží na IN i tarify), se můžete například při esemeskování dostat do záporného kreditu. Totéž platí pro karty GO, které původně na IN nebyly postaveny vůbec.

Ještě větší problémy s on-line informacemi o aktivitách uživatele jsou v roamingu. Pro operátora ještě není problém sledovat účetní informace o uživateli ve vlastní síti a reagovat tak, abyste mu nezpůsobili příliš velkou škodu. Ale pokud jste v roamingu, musí čekat delší dobu na data od roamingového partnera a během této doby můžete provolat poměrně vysokou částku. U předplacených karet proto operátoři používají zpětné volání, kdy mohou kontrolovat stav vašeho kreditu (bez autorizace domácí sítí totiž v zahraničí zpětným voláním hovor neuskutečníte). Anebo do své sítě implementují technologi CAMEL, která zajistí, že při roamingových aktivitách kontaktuje navštívená síť IN v domácí síti, a je tak možné zjistit, že uživatel už nesmí volat v zahraničí, protože nemá kredit.

Vedle těchto problémů, které se ale dají poměrně dobře řešit, se nyní objevují problémy další. Když operátor účtuje jenom hovorné a cenu za SMS, je to sice vzhledem k množství uživatelů velký nápor na účtovací systém, ale ten se dá ustát. Ovšem pokud chce například u WAPových či datových služeb rozlišovat, které stránky navštěvujete nebo která data stahujete, je to problém. Současné účtovací systémy na to totiž nejsou vůbec připravené. Jako příklad z České republiky mohou posloužit již začátky rychlých datových přenosů. Za HSCSD u Eurotelu platíte totéž, co za klasický pomalý datový přenos. Přitom rychlost stahování je 4,5krát rychlejší než u normálních dat (43,2 kb/s oproti 9,6 kb/s). Výhodnou cenu za HSCSD ovšem neplatíte kvůli tomu, že by Eurotel byl charitativní organizací, ale proto, že je pro něj příliš nákladné zpoplatnit HSCSD jinak. Ze záznamů z jednotlivých prvků mobilní sítě je samozřejmě možné zjistit, jestli jste se připojili rychlostí 43,2, nebo 14,4 kb/s. I u HSCSD by se dal zpoplatnit objem přenesených dat namísto doby připojení. Jenže pokud by to mělo být v reálném čase, znamenalo by to obrovskou zátěž na komunikační linky mezi jednotlivými komponenty sítě. Nemluvě o nutnosti radikálně přebudovat účtovací systém. Mnohem jednodušší je účtovat připojení přes HSCSD jako klasický datový hovor a zpracovávat jednoduchá CDR.

Jenže je tady GPRS, a už není možné účtovat prosté připojení k internetu. Uživatelé totiž očekávají, že budou platit za objem přenesených dat, protože nemají garantovanou rychlost připojení a potřebnou dobu připojení tak ani v nejmenším nemohou ovlivnit, a navíc by rádi viděli i různé poplatky za různé druhy dat. Například za poslech rádia nebo stahování souborů MP3 by se mohly platit jiné poplatky než za připojení k e-mailu či prosté brouzdání po internetu. O WAPu s menšími objemy dat ani nemluvě. Na první pohled by se mohlo zdát, že operátoři mají své účtovací systémy upgradované a jsou připraveni zpoplatňovat různá data. Nasvědčuje tomu i jiná cena za připojení k WAPu a ke klasickému internetu. Je to ale jenom zdání. Různé účtování neprobíhá na základě analýzy přenesených dat, ale jenom díky různým přístupovým bodům (APN) pro tyto služby. Pokud se připojíte přes internetové APN a prostřednictvím některé brány k WAPu (což u PDA jde), operátor to vůbec nepozná a bude vám účtovat levnější sazbu za připojení k internetu. Mimochodem, to, že někteří evropští operátoři nabízejí GPRS za paušál, má jeden hlavní důvod – nemusí účtovat objem přenesených dat (a pokud vám nastaví nějaký limit, tak ho kontrolují off-line a nezblázní se, když ho překročíte) a navíc takovou nabídku mohou výrazně marketingově využít.

Jenže do budoucna s tímto přístupem nevydrží. Je stále více zřejmé, že pro úspěch služeb sítí 2,5. a 3. generace je potřeba umět účtovat za data a navíc se i dělit se třetí stranou. Klasickým příkladem je služba i-Mode japonského NTT DoCoMo. Uživatelé platí podle toho, kterou službu využívají. A NTT DoCoMo se o platby od uživatelů dělí s provozovateli služeb, kteří tak mají zájem na jejich dalším vývoji. To již možná u nás pochopil RadioMobil, který používá pro netelefonní služby svou vlastní plaftormu Click. Uživatelé si možná o Clicku myslí to nejhorší, ale pro RadioMobil je to poklad. Přes Click je totiž schopný nabídnout služby z internetu i WAPu a navíc je tak dokáže zúčtovat. I tak je ale zřejmé, že jde jenom o rozšíření současného účtovacího systému, a ne o jeho novou verzi.

U nových účtovacích systémů nejde jenom o různé zpoplatnění různých druhů činností nebo dat. Nyní v jednu chvíli používáte jen jednu službu – buď voláte, nebo esemeskujete, či si prohlížíte wapové stránky. Do budoucna ale budete moci například brouzdat po internetu a do toho provádět klasický hovor. Například když budete na displeji svého 3G mobilu mít mapu města s určením vaší polohy (jde o další službu), polohy restaurací v okolí a do toho se budete ještě domlouvat se svým kamarádem, kam zajdete na pivo. V současnosti by se tím účtovací systém určitě přetížil. A když se k tomu připočítají požadavky na posílení komunikačních kanálů mezí síťovými prvky, mají operátoři o čem přemýšlet.

Pokud ale nechtějí spouštět sítě UMTS jenom kvůli tomu, aby uživatelé mohli telefonovat s novými telefony s barevnými displeji a digitálními fotoaparáty, potom budou muset investovat. Do účtovacích systémů, ale i do odborníků, kteří jim navrhnou správné účtovací schéma. Není totiž problém zpoplatnit cokoliv, třeba i zapnutí mobilu.