Jaký je český tendr? Měla to být dražba, nebo je zvolený systém správný? O této otázce se diskutuje příliš často na to, aby ji bylo možno opomenout. A tak jsme využili možnosti promluvit si s panem Martinem Thomasem ze společnosti Vodafone AirTouch. Na vizitce má napsnou funkci "Commercial Manager" - spíše by tam ale měl mít napstáno, že je lovcem licencí. Proč? Protože jeho prací je pro společnost bojovat tendrové bitvy.
MS: V České republice se nyní bojuje o DCS licenci formou nabídkového řízení - kdo nabídne nejlepší podmínky, stává se vítězem. Domníváte se, že tato forma licenčního tendru je šťastná, nebo považujete za lepší metodu kupříkladu dražbu?
MT: Na to není jednoduchá odpověď. Když Vodafone dostával před
lety licenci v Anglii, stála nás šest liber. Byl to počátek osmdesátých let, cena
byla velmi nízká a technologie nevyspělá, takže licence byl jen kus papíru, kterému
se teprve musel vdechnout život. Až postupem času se začalo frekvenční pásmo plnit,
radiové sítě získávaly na významu a s nimi tedy i radiový prostor na ceně.
Každá země má zodpovědnost sama za sebe a definuje si tedy podmínky, které se
liší od podmínek v jiných zemích. Některé země s tím nechtějí mít mnoho
starostí a udělají čistou dražbu, kdy licenci získá ten, kdo nabídne nejvíce
peněz. Jiné země by rády získaly nejenom peníze, ale i dlouhodobé výhody v podobě
různých offsetových programů či dalších spoluprací. Firmy tu mohou nabídnout
přesunutí výroby, investici do výzkumných středisek a vzdělávání,
nejrůznější kooperaci lokálním firmám. To jsou naprosto korektní postupy, kdy
záleží na každé zemi, co zrovna potřebuje a tedy upřednostní.
MS: A jaký tendr preferujete vy sám?
MT: (smích) Vyhraný!
MS: Dobře, a pokud byste si měl vybrat i typ, nikoliv pouze vítězství - myslíte, že je lepší dražba nebo nabídková metoda?
MT: Nedomnívám se, že je v tom zásadní rozdíl pro uchazeče o
licenci. Jak jsem řekl, pro stát je to volba priorit, pro uchazeče o licenci je to
nasazení laťky v ceně. Firma si umí dobře spočítat, co ji budou nejrůznější
kooperace a offsetové programy stát, takže si umí porovnat jak dražbu, tak
nabídkovou metodu na exaktních číslech.
Horší je, když samotný vyhlašovatel tendru nemá příliš jasno v tom, co chce a v
průběhu tendru mění podmínky. Kupříkladu Maroko, kde jsme o licenci také bojovali.
To prohlásilo, že mu jde o vyváženou finanční a technickou nabídku. Jenže potom
nabídla Telefonica 1,1 miliardy USD, zatímco všichni ostatní nabídli 0,5 mld USD a
oni se podívali pouze na tu cifru a místo aby přemýšleli i o dalších součástech
této nabídky, rozhodli se pouze na základě této sumy.
MS: V Čechách existují jisté obavy před tím, že někteří uchazeči o licenci mohou dávat nesplnitelné sliby. Jak je tomu u vás a dá se tomu vůbec nějak předejít a takové nesplnitelné sliby odhalit?
MT: Naše společnost má mobilní sítě ve 24 zemích, máme zhruba 40 licencí,
takže se nehoníme nutně za každou licencí. V těchto 24 zemích jsme dodrželi to, co
jsme slíbili a rozhodně se nám nechce tuto souhrnnou charakteristiku firmy doplnit o
dodatek "jen v České republice to nevyšlo".
Jistě je možné hrát s regulátorem hru a hledat díru či slabinu v jeho podmínkách,
ale na tom se nedá stavět seriosní obchod. Naše společnost má zájem na trhu
působit dlouhodobě, nikoliv pouze přijít, vydělat tu peníze a prchnout jinam.
Mobilní licence jsou pro stát velmi důležité, přinášejí peníze vládě,
pracovní místa a po ropě jsou dnes telekomunikace nejdůležitějším odvětvím.
Proto je třeba, aby stát při výběru operátora velmi dbal na jeho seriosnost.
MS: A máte nějaký demonstrativní příklad, kde udílení licence dopadlo špatně?
MT: Učebnicovým příkladem je Indie. Zdejší vláda rozhodla, že vyhraje ten, kdo nabídne nejnižší tarif. jeden z uchazečů nabídl telefonování zdarma a lepší cenu už prostě nenabídnete. Vláda mu licenci přiklepla. Firma pak ale začala lobbovat a spekulovat o tom, že za těchto podmínek nemůže vydělávat a že chce podmínky, které sama navrhla, změnit. Vláda jí to nedovolila, firma zkrachovala a vláda vypsala další licenční řízení. O to jsme se již nezajímali a stejně s námi řada dalších velkých firem...
MS: A jak vidíte trh do budoucna?
MT: Křivka penetrace je dnes velmi positivní, ale nakonec naráží na penetraci pevných linek a ceny prepaid sad. Právě UMTS bude dalším krokem k jejímu oživení, reálné jsou penetrace okolo 40-50%, vše nad to je zbožným přáním, protože to už překračuje počet ekonomicky aktivních lidí. Zvyšování penetrace bude znamenat najít cestu, jak dostat mobilní telefony k důchodcům a běžné mládeži.
Děkujeme za rozhovor
