Samsung, který kategorii phabletů, tedy kříženců smartphonů a tabletů s obřími displeji, vynalezl, chce, aby se těmto zařízením říkalo fonblet. Ať se však tyto přerostlé smartphony nazývají jakkoli, je jisté, že Samsung stále propracovaností soupeře překonává. Jenže co naplat, falešná kožená záda telefonu z plastu nemusí vyhovovat vkusu každého zákazníka a navíc úhlopříčka displeje nemusí být pro některé dostatečná. Alespoň to si nejspíš řekli u HTC a připravili phablet, který vypadá jako zvětšené HTC One. Má tedy převážně hliníkový povrch těla, výrazné reproduktory pod a nad displejem, po menším One mini zdědil polykarbonátové lemování boků.
Phablet HTC dostal také ultrapixelový fotoaparát a lákadlem má být čtečka otisků prstů, kterou přináší jako jeden z prvních smartphonů vůbec. HTC v moderní implementaci čtečky do masového modelu předběhl jen Apple. Celé se to tváří jako skvělý mix, který ovšem v praxi nefunguje tak dobře. Kvalita zpracování totiž zaostává za ostatními modely One, čtečka otisků prstů je k ničemu a foťák i procesor podávají slabší výkon než u některých konkurentů. Navíc je One max opravdu jen zvětšeným smartphonem, chybí mu chytré funkce, které by využily velkou plochu displeje.
Kapitoly recenze |
HTC tu dělá stejnou chybu jako někteří jeho soupeři. Nakonec tedy One max nemusí být v kategorii tabletomobilů špatnou volbou, avšak nečekejte, že jde o přelomový kousek. Alespoň výdrží baterie One max opravdu příjemně překvapí.
Vzhled a konstrukce: velikost XXL
Plusy a minusyProč koupit?
Proč nekoupit?
Kdy? V prodeji Za kolik? 17 990 Kč |
U firmy HTC to vypadá, že své špičkové modely začala vyrábět podle receptu z oděvního průmyslu. Modely One, One mini a One max totiž pojí takříkajíc stejný střih, výrobce jen tu a tam přidal nebo ubral na materiálu. Jestliže One mini označíme za konfekční velikost M, klasické One pak bude "elko" a nejnovějšímu přírůstku do modelové řady připadne označení XXL. Oproti One totiž One max povyrostlo minimálně o dvě velikosti.
Na fotografiích je HTC One max nejvíce podobné menšímu One mini – má totiž shodné polykarbonátové rámování boků, zatímco One tu má ostré hliníkové hrany. Na malém One mini i velkém One max to sice trochu ubírá na pocitu luxusu, je to však asi o trochu elegantnější a hlavně praktičtější řešení. Ostré hrany běžného One totiž dovedou ledasco poškrábat, s polykarbonátovým lemem takové nebezpečí nehrozí.
Design One max tedy není třeba představovat. Hliníkové tělo, sem tam bílý plast, to vše velmi elegantně sestavené dohromady. Tady HTC sklízí body, na první pohled na nás phablet působí asi nejatraktivněji ze všech soupeřů. Tělo je také velmi pevné, prohýbání jako u Xperie Z ultra se tu rozhodně nedočkáme.
Jenže zároveň narazíme v kvalitě zpracování na první zádrhele. Zadní kryt, tedy ta velká hliníková plocha mezi dvojicí horizontálních polykarbonátových linek, je pouze hliníková slupka a dá se pomocí pojistky na levém boku telefonu sejmout. Pod kryt se vkládá SIM a také microSD karta, která má v řadě One premiéru. U HTC tak sice docílili čistých linek boků bez nevzhledných slotů pro karty, ale zároveň tím telefon zbavili jeho největší výhody – skálopevného provedení.
Tenký hliníkový plech na našem testovaném kusu nepřiléhal všude zcela shodně, takže šířka spár se liší a legendární Zero-gap design je v tahu. Jasně, celková konstrukce tak bude i podstatně levnější, ale u telefonu za 18 000 korun je tohle sprostý plivanec do tváře především fanoušků značky, kteří si ji oblíbili právě pro nebývalou kvalitu zpracování. Poklesek dokumentuje i horší lícování spodního reproduktoru na čele telefonu oproti tomu hornímu. Můžeme jen doufat, že náš vzorek z rané série je výjimkou a prodejní kusy na tom budou s kvalitou lépe. Zkušenosti ze zahraničí ovšem vyznívají tak, že minimálně zadní kryt se prostě nepovedl. Je až s podivem, jak jeden takový detail dovede zkazit jinak vynikající design a proslulé zpracování telefonu.
Nic to však nemění na faktu, že One i přesto působí luxusnějším a hodnotnějším dojmem než konkurenční Samsung. Co se velikosti týče, u HTC asi trefili optimální maximum. One max je velikostně napůl cesty mezi Galaxy Note III a Xperií Z ultra. Note tedy padne mnohým lépe do ruky, ale One max na tom stále není špatně, je o hodně užší než Xperia, oproti Samsungu má na šířku jen tři milimetry navíc a zaoblená záda přispívají pohodlnějšímu držení v dlani. One max tedy stále ještě považujeme za phablet, za telefon vycházející ze smartphonů, Xperia Z ultra už tuto hranici podle nás přerostla.
Pokud máme být konkrétní, pak rozměry HTC One max jsou 164,5 x 82,5 x 10,3 mm, hmotnost je 217 gramů, což není zrovna málo. Jestliže většinou One max zapadá mezi Note 3 a Z ultra, tak tady překonává oba, hmotnost je v ruce docela znát.
Displej a ovládání: odemykej otiskem
I velikostí displeje spadá HTC mezi soupeře. Úhlopříčka 5,9 palce je úctyhodná, Full HD rozlišení samozřejmostí. HTC tu opět zasluhuje absolutorium za obrazovou kvalitu displeje, jeho SLCD3 panel má skvělé pozorovací úhly, věrné barvy a minimální odstup obrazu od krycího skla. Dojem je vynikající, i když musíme přiznat, že displej Sony na nás působí ještě o něco lépe. Ten u HTC je však univerzálnější, v extrémních podmínkách vykazuje méně odchylek od ideálu, lepší je třeba čitelnost na slunci.
Uživatelské prostředí One max rovněž netřeba představovat. Což je vlastně škoda. Jde totiž o nadstavbu HTC Sense ve verzi 5.5. Na ní není v principu nic špatného, přehled dění BlinkFeed se nám velmi líbí a komu ne, může si jako domovskou obrazovku nastavit její jinou část s běžnými widgety a ikonami. Pro pořádek dodejme, že operačním systémem je tu Android 4.3 Jelly Bean. U HTC ovšem nesáhli po žádném zajímavém řešení, které by zlepšilo ovládání jednou rukou na obřím displeji nebo dovedlo plochy displeje využít. V podstatě je to stejný nedostatek jako u Sony s tím, že Sony alespoň nabízí miniaplikace, které se dají otevřít v okně přes kteroukoli běžící aplikaci. Ty HTC nemá.
Jedním z velkých lákadel One max má být čtečka otisků prstů. Jenže není, pokud jste se těšili právě na tuto funkci, raději si nechte zajít chuť. S implementací jako u iPhonu 5s nemá čtečka otisků prstů u HTC nic společného a ani u iPhonu zatím není tato funkce dokonalá.
Tak především, HTC má klasický starý typ senzoru, který vyžaduje pro rozpoznání otisku přejetí prstu ideálně pokud možno ve svislém směru. Dobrá, to by se dalo přežít, kdyby však HTC neumístilo senzor na zcela nevhodné místo. Čtečka je totiž těsně pod fotoaparátem, takže při každém vyžadovaném přejetí si nejprve důkladně upatláte jeho čočku. Navíc je to umístění tak krkolomné (nebo spíš prstulomné), že téměř vždy, když chcete čtečku použít, je nutné telefon otočit displejem od vás, přejet prstem a pak se na displeji podívat na výsledek.
Naučit se přejet po senzoru poslepu chce opravdu hodně gumové prsty a dost tréninku. Bohužel senzor opravdu vyžaduje přejetí ve svislém směru, pohyb ukazováčkem jakoby se stěrač pohyboval po okně automobilu tu nefunguje, ani když se o něj pokusíte při původním nastavení otisku. Tady vyžaduje telefon vždy čtyři tahy, pokud nejsou všechny čtyři správně registrovány, otisk a jeho nastavení se neuloží. Při svislém tahu jsme neměli problémy, jakmile jsme zkoušeli tah šikmý, který by byl pro používání pohodlnější, telefon zaregistroval dva nebo tři tahy, zbytek však nerozpoznal správně.
Čtečka může sloužit k odemykání telefonu, je však nutné nejdřív přístroj probudit – i to je zbytečný krok navíc. Ale jedno pozitivum tu je – u HTC konečně dali vypínací tlačítko na pravou stranu, namísto na horní okraj telefonu. Tady však zůstal infraport.
Čtečka otisků může krom odemykání telefonu sloužit ke spouštění vybraných aplikací. Jenže opět je tu omezení, telefon si umí zapamatovat jenom tři otisky prstů, což je opravdu málo. Inu, další nevyužitá šance. Ale mohlo být hůř, u LG na stejně nevhodné místo dali rovnou vypínací tlačítko telefonu. Abychom jen nekritizovali – pokud si už čtečku nastavíte, funguje opravdu dobře a přesně, nestávalo se nám, že by na přejetí prstu senzor nezareagoval nebo jej nerozpoznal. Pokud se tak přeci jen stane, donutí vás telefon při prvním nastavení otisku zvolit záložní heslo, kterým lze telefon odemknout nebo se do nastavení otisků dostat. Jde ovšem o heslo, nelze zvolit pin nebo odemknutí tahem.
Baterie: pořádná porce energie
Telefony HTC nepatří mezi rekordmany výdrže na jedno nabití, ale u One max je situace přeci jenom jiná. Výdrž baterie tohoto phabletu totiž patří k jeho největším kladům, není-li to vůbec klad úplně největší. Už kapacita akumulátoru 3 300 mAh vypadá velmi slibně, přitom One max pohání procesor Snapdragon 600, tedy slabší, avšak také trochu úspornější čip než špičkový Snapdragon 800 u soupeřů. V benchmarcích sice One max může zaostávat, v praxi je však stále velmi rychlý a přitom není z hlediska spotřeby energie nenasytný. Běžně i při velmi vysokém vytížení jsme s telefonem přežili dva perné pracovní dny, občas nám zbyla energie i na část dne třetího.
Příkladem, kolik toho One max vydrží, může být klidný pátek a víkend, kdy telefon sloužil jen pro občasnou kontrolu e-mailů a webu. Za tyto tři dny telefon spotřeboval jen 40 % energie, takže nám zbývala dostatečná porce i pro hodně rušné pracovní pondělí.
Telefonování a zprávy: jednou rukou ne
Z hlediska telefonování a zpráv je One max naprosto standardní smartphone své značky. Hledat rozdíly oproti modelům One a One mini je jako hledat jehlu v kupce sena. Pochválit musíme špičkový zvuk, který při telefonování phablet poskytuje, díky širokému sluchátku také lépe najdete ideální pozici telefonu u ucha. Hmotnost 217 gramů ovšem dlouhým hovorům moc nenahrává. I když ty dobře zvládne kvalitní hlasitý odposlech, který stereoreproduktory umí zprostředkovat. Tradičně pro špičkové HTC tu platí, že hlasitost a kvalita vyzvánění výrazně překonávají konkurenci.
Co se nám ovšem u One max nelíbí, je integrovaná klávesnice. Ta je totiž opět shodná s ostatními modely řady, což sebou na obří úhlopříčce přináší zásadní nevýhodu – na klávesnici prakticky nelze psát jednou rukou. Konkurenční phablety mají klávesnici, která se dá zmenšit k jednomu okraji displeje tak, že palec dosáhne pohodlně po celé její ploše. Klávesnice One max se nedá zmenšit, takže na její levý nebo pravý okraj to má palec hodně daleko a psaní je tak nepohodlné. Naopak psaní obouruč je velmi pohodlné, místa je na klávesnici spousta a udělat překlep chce dost nešikovné prsty.
Organizace a data: kompletní sestava
U špičkových modelů dbá HTC na maximální výbavu v oblasti konektivity a u One max se opravdu dostává na současný vrchol. Nechybí tu totiž vlastně vůbec nic z toho, co dnešní smartphony vůbec mohou mít. Kromě obligátních funkcí jako HSPA+, wi-fi a Bluetooth (to je tu ve verzi 4.0) je tu LTE (i pro naše operátory), NFC nebo infraport. U HTC tentokrát přidali i slot na paměťové karty, takže kromě 16 GB vnitřní paměti lze ještě využít i karty o kapacitě až 64 GB.
Softwarová výbava nijak výrazně nevybočuje z obvyklých mezí. Je tu úkolovník, přístup na Google Drive, ke kterému dá HTC na dva roky zdarma až 65 GB místa, nechybí kancelářská sada Polaris Office s možností vytvářet dokumenty. Dále jsou tu aplikace jako svítilna nebo hlasový záznamník. Ostatní ovšem musí obstarat aplikace třetích stran, HTC nevymyslelo opravdu nic navíc, co by One max odlišilo od jeho běžné produkce i od konkurenčních kousků. To je dost škoda.
S One max jsme si vyzkoušeli jednu drobnou specialitu – přívěsek HTC Fetch. Jednoduchý malý přívěsek na klíče s tlačítkem se s telefonem spojí přes Bluetooth, a pokud se od sebe tyto dvě věci oddělí (vzdálí se na hranici dosahu Bluetooth), začne přívěsek pípat. To vám připomene, že jste třeba telefon zapomněli doma při odchodu do práce. Tlačítkem na přívěsku se naopak dá spustit pípání telefonu, takže pokud jste ho někam zašantročili, usnadní zvuk z telefonu hledání. Hloupé je, že tlačítko můžete v kapse stisknout nechtěně, což může být dost nepříjemné. Navíc pokud máte trochu větší byt, znamená to, že přívěsek i telefon musíte mít neustále poblíž, pokud třeba zůstanou klíče v předsíni a telefon v ložnici, říkáte si o hlasité upozornění.
Zábava: multimediální monstrum
Zdá se, že HTC svůj phablet nepřipravilo příliš jako pracovní nástroj, vsází spíše na to, že to bude telefon využívaný především pro zábavu, konzumaci obsahu a celkovou práci s multimédii. Ostatně obří displej k tomu doslova vybízí. Přehrávání filmů na něm je lahůdkou, hudba zní z telefonu velmi dobře jak ve sluchátkách, tak ze stereo reproduktorů.
I tak opět ovšem telefonu trochu softwarové výbavy chybí, navíc tu dvojnásob vynikne nevýhoda našeho regionu – civilizované služby jako Netflix nebo třeba HTC Watch tu prostě nejsou dostupné. Multimédia tu tak zastupují především vlastní schopnosti telefonu. Je tu například integrovaný infraport, který může sloužit k ovládání televize nebo dalších domácích zařízení. Je škoda, že pro Českou republiku si stále aplikace neumí stáhnout seznam kanálů a program, ale i tak může být ovládání v mobilu užitečné.
One max opět dostalo stejný čtyřmegapixelový UltraPixel fotoaparát jako jeho sourozenci. Překvapivě se tu One max podobá menšímu One mini v tom, že postrádá optickou stabilizaci obrazu. Nicméně výsledné snímky jsou s dvojicí One a One mini v podstatě shodné, tu pořídí lepší snímek jeden, tu druhý kousek.
Opět platí, že na konkurenci s ultra vysokým rozlišením One max nemá, avšak v pohotovosti a možnostech kreativní práce se snímky soupeře často překonává. Na displeji vypadají fotky skvěle a na sdílení na sociálních sítích je jejich rozlišení i úroveň detailů více než dostatečná. Fotoaparátu zůstaly všechny funkce jako Zoe a další kreativní možnosti, zachována je i jeho pověstná bleskurychlost. Focení skrze velký displej je radost, na druhou stranu je nutné držet telefon oběma rukama, jinak je to akt nepohodlný a hrozí pohybové rozmazání fotek.
Podobně zábavné jako sledování videa bude na obřím displeji i hraní her. U One max se ovšem musíte z tohoto hlediska spolehnout na nabídku z Play Store, žádný z atraktivních titulů sem u HTC nepřibalili. K obavám, že by náročné hry byly pomalé, není důvod, soupeři se silnějším Snapdragonem 800 však přeci jenom mají větší výkonovou rezervu a nejmodernější graficky propracované tituly na nich budou vypadat o chloupek lépe.
Shrnutí: obr s nedostatky může zaujmout
HTC One max není dokonalý phablet, takovou podmínku ovšem splňuje málokterý přístroj stále vcelku mladé kategorie. I proto může přes své chyby zaujmout. Pokud si však myslíte, že jeho výraznou konkurenční výhodou bude čtečka otisků prstů, raději si nechte zajít chuť. Využít se dá, ale pravidelné používání k odemčení telefonu je hodně nepohodlné. One max má atraktivní design, bohužel dojem trochu kazí jen průměrné zpracování. Phablet však potěší praktickou výdrží na jedno nabití.
Hlavními soupeři One max jsou další špičkové phablety – Samsung Galaxy Note 3 a Sony Xperia Z ultra. Brzy přijde také soupeř v podobě Nokie Lumia 1520. Nokia s Windows Phone 8 přinese zatím asi nejzajímavější výbavu, ale zároveň také minimum specialit v podobě využití velkého displeje. Ty sice HTC chybí, ale u Androidu mají větší šanci potenciál využít aplikace třetích stran. Oproti Samsungu je ovládání a využití One max nedotažené, se Sony si však nemá HTC téměř co vyčítat.
Jedním z důvodů pro koupi může být i samotná velikost telefonu a úhlopříčka displeje. One max má o kousek větší displej než Galaxy Note 3, rozměry přitom dramaticky větší nejsou (především šířka). To oproti Xperii s obřím 6,4palcovým displejem je One max výrazně menší a daleko lépe se drží v ruce.
HTC by mohlo mezi soupeři uspět, pokud by se trochu podbízelo cenou. Přeci jenom lehce obyčejnější hardware by si zasloužil cenově trochu odlišit. Jenže HTC tu nasadilo úvodní cenovku na 17 990 korun, což není výrazně jiná částka, než kterou žádají soupeři. Samsung prodává Note 3 v oficiálním e-shopu za 18 999 korun, ale na internetu se lze i u ověřených prodejců dostat pod cenu HTC. Sony pak ve svém e-shopu nabízí Xperii Z Ultra za 17 690 korun. Rozdíly jsou tedy malé a rozhodování nelehké.
HTC One max a konkurence
-
Sony Xperia Z Ultra Komunikátor Sony Xperia Z Ultra tasí proti konkurenci především rozměrný Full HD displej, voděodolnost nebo doposud nejrychlejší mobilní čipset. Premiéru si odbyly také chytré hodinky SmartWatch 2. Vnitřní paměť čítá 16 GB, z toho ale zhruba 5 gigabytů ukousne nainstalovaný Android 4.2.2 spolu s doplňkovými aplikacemi.
Cena: 17 690 Kč
-
Samsung Galaxy Note 3 "Tabletomobil" Samsung Galaxy Note 3 s ohebným displejem byl představen v září tohoto roku. Telefon běží pod operačním systémem Android, ve verzi 4.3 (Jelly Bean). Úhlopříčka přístroje dosahuje velikosti 5,7 palce, fotoaparát zachytí snímky v rozlišení 13 megapixelů.
Cena: 18 990 Kč
