Skoro celý vyspělý svět nosí za opaskem vynález, u kterého stál od samého začátku. Rudy Krolopp, bývalý designér firmy Motorola. Ten se může pochlubit tím, že jako úplně první na světě držel v ruce mobilní telefon, i když sám přiznává, že to byl tenkrát nefunkční model. Vydržel pak následujících 24 let u vývoje mobilních telefonů a sítí pro ně. Na začátku června oslavil 73. narozeniny a už 6 let je v důchodu - a rád. A asi vás nepřekvapí, že se bez mobilního telefonu obejde. „Když mne někdo chce, ať mi nechá vzkaz a já zavolám.“ Na návštěvě v Praze ho dokonce odmítl.
Jaký je váš osobní vztah k telefonu?
Většina lidí bez telefonu ani nevyleze z postele. Já ho s sebou beru, ale ne vždycky. Tady třeba ten svůj nemám, protože tady nefunguje. Když jsem ještě pracoval, měl jsem tři mobily, na obou stranách zad, jeden v kapse, pager, telefony v práci, pořád někdo volal. Když jsem před šesti lety odcházel do důchodu, řekl jsem, když mne někdo chce, ať mi nechá vzkaz a já zavolám.
Řekl jste, že mobilní telefon je to nejlepší, co kdy bylo vynalezeno, protože řeší dávný lidský problém - komunikaci. To jste mysleli přesně na tohle?
První důvod pro jeho vytvoření byl docela jiný. Museli jsme hodně pospíchat, od navrhnutí mobilního telefonu do výroby jeho prvního prototypu uběhlo pouhých šest týdnů. To proto, že ve Washingtonu chtěli přeorganizovat frekvenční pásma a chtěli některá otevřít lidem, firmám, které by mohly nabízet telefonování v těch frekvencích. Také jsme chtěli nabízet takové služby, v té době jsme měli zkušenosti s vysílačkami, radiovými přístroji. Museli jsme proto lidi ve Washingtonu přesvědčit, že to dokážeme a dokážeme vyrobit potřebné přístroje.
Kdy jste měl poprvé mobilní telefon v ruce?
Byl jsem úplně první, kdo něco takového v ruce držel, ale ten prototyp nefungoval. Musel jsme ale něco ukázat lidem, abych jim mohl říct, že takhle vypadá to, co vyrobíme. Model jsem ukázal technikům, samozřejmě nemohli uvěřit, že po nich chci, aby to vyrobili za šest týdnů. Vedoucí ale řekl, kdo si myslí, že to nedokážeme, ať odejde. Nikdo neodešel, byli to mladíci s pořádným egem.
První funkční model byl pospojován z různých součástek z jiných rádiových přístrojů, byl větší, než jsme chtěli, těžší, než jsme chtěli, baterie nic nevydržela, klávesnice nefungovala, jak měla, ale fungoval. Když jsme přijeli do Washingtonu a předvedli první hovor, splnilo to svůj účel.
Jak reagovali lidé?
Washington naše první modely strašně zajímaly. Nechali jsme to vyzkoušet kongresmany a ti byli úplně unešení. V sedmdesátých letech nikoho nenapadlo, že by mohl existovat přenosný telefon. Náš opravdový první zákazník přišel ale až za deset let.
Jak to, že první model byl navrhnut za šest týdnů a první telefon jste prodali až za 10 let?
Protože ty kousky, které jsme posbírali po všech možných zařízeních a udělali z nich výzkumný model, nemusely být zrovna ty správné, takže jsme hledali jiné cesty. Přišli další technici, kteří z toho měli vytvořit prodejný telefon. A telefony se zmenšovaly, přišly lepší baterie a klávesnice. A ještě jedna věc tu byla. Telefony nekomunikují přímo mezi sebou – musíte vytvořit nějakou infrastrukturu, systém, a to znamená terminály, věže. A pár roků trvalo, než jsme se domluvili s různými komisem.
A reakce zákazníků?
Asi byste měla vědět, že první mobilní telefon stál 3 995 dolarů, ale lidé stáli ve frontách, aby ho měli. Nedokázali jsme jich nikdy vyrobit dost. Všichni si uvědomovali, že to řeší spoustu problémů, obchod se stal mnohem efektivnější. Někdo se mne také ptal, jestli jsem ho navrhoval pro teenagery, tak jsme mu musel odpovědět že samozřejmě. Pro každého teenagera, který měl čtyři tisíce dolarů. Nikdy jsem si nemyslel, že bude mobilní telefon používat tolik lidí během tak krátké doby. Myslím, že jsme byli všichni velmi překvapeni.
Vidíte - jako Američan - nějaký rozdíl v postoji k mobilu mezi Evropany a Američany?
Určitě tu nějaký rozdíl je. Přijeli jsme sem z Milána a tam má telefon snad každý, každý telefonuje. Ve Spojených státech máme mobilní telefony, ale ne v takové penetraci. To proto, že kamkoli jdete, tam je telefon. Určitě není místo na světě, kde by bylo víc telefonních stanic než ve Spojených státech. Takže dlouho nebyl důvod, aby si někdo mobilní telefon pořizoval. Dokud se k nim nedostala mládež. Ti už je potřebují, protože když nemáte mobilní telefon, tak jste nula.
Jak se vám líbí dnešní telefony?
Přiznávám, že jsem důchodce a na svém telefonu nehraji hry, nesurfuji na internetu. Nedělám to, moje zájmy jsou úplně jiné. Zajímá mne třeba to, jak jsou velká písmenka, protože už nevidím tak dobře, jak se i píše na klávesnici, protože už nemám ty mladé obratné prstíky jako dnešní mládežníci. Ale chápu, že pro teenagery je důležité mít ten správný model. A je to dobře, že je tolik telefonů, protože různí lidé potřebují různé telefony. Pro mne jsou ale některé příliš malé. Také jsem zmenšoval telefony, ale dneska to už je moc. Telefony už jsou tak malé, že je můžete vložit do čipu pod kůži, ale je to potřeba? Není.
A který telefon máte rád, který se vám zrovna teď líbí?
Nejhorší pro mne bylo opustit StarTac, líbila se mi velikost, všechno. Teď mám 720, protože displej je lepší, barvy, přečtu si i čísla.
Jaká je podle vás budoucnost designu mobilů?
Vysvětlím vám to asi takto: Před 100 lety bratři Wrightové přišli na to, jak vyrobit letadlo. Nastoupí pilot, letadlo vzlétne, převeze lidi jinam a přistane. A co dělá dneska? Nastoupí pilot, letadlo vzlétne, převeze lidi jinam a přistane. Základní funkce je naprosto stejná, ale dnes dělá letadlo i jiné věci, převáží zboží, hasí požáry. Stejné je to s mobilními telefony. Když jsme vyráběli ten první, mysleli jsme na to, abyste si s ním zavolali a dokázali přijmout hovor. To samé umí i dneska, i když v nich je zabudovaný fotoaparát a další věci, až mám pocit, že jim lidé nemohou rozumět. Nedávno jsme dostal nový telefon a k tomu návod, větší a tlustší než samotný telefon. Samozřejmě jsem ho celý nečetl. Asi bychom to měli zjednodušit. Ty vynálezy jsou zbytečné, když je lidi nenaučíte používat.
A co říkáte na současný design UMTS telefonů? Ony jsou možná tam, kde vy jste byli před osmi lety.
Na to vám nedokážu odpovědět, už jsem mimo. A víte, jak se to rychle mění během jednoho roku. A já už jsem šest let mimo byznys.
