Nejde o nic jiného, než o lákaní potenciálních klientů na lep technické demonstrace kvalit sítě. Nejde o nic jiného, než o boj o miliardovou zakázku na kompletní dodávku sítě DCS-1800 pro nového operátora.
Startovací čára je více méně jasná. O dodávky technologie pro nového operátora se budou ucházet společnosti Ericsson, Nokia, Nortel a Siemens. Jak vypadají tyto firmy ve světovém měřítku v oblasti DCS-1800?
Popořadě:
Společnost Nokia patří mezi technologické leadery v oboru, v DCS-1800 je největší dodavatel bez diskuse, v GSM-900 představuje číslo dvě po Ericssonu. Neexistuje nic z GSM technologie, co by Nokia nenabízela, neexistuje trend, kde by se Nokia nevezla. Velmi úspěšná výroba mobilních telefonů, kde Nokia je jedničkou a to s hezkým tržním odstupem.
Jak je na tom Nokia v České republice? Především je od roku 1991 dodavatelem technologie pro NMT síť EuroTelu, od roku 1996 pak pro GSM síť téže společnosti. Koupil by si technologii od Nokie konkurent EuroTelu? Proč ne - jogurty Danone ostatně vidíte v Mainlovi i v Tescu a toto je podobný případ. Nokia vytvořila úplně odloučené (i v umístění) oddělení pro práci na DCS-1800 a kontakt mezi lidmi pracujícími na třetím operátorovi a na EuroTelu je v podstatě nulový. Navíc Nokia je číslo jedna v DCS a také může svoji dodávku spojit s hezkým balíkem, například sympaticky oceněných telefonů dobře prodejných a zavedených modelových řad. V cizině není neobvyklé, že dodavatel technologie dodává i konkurujícím si společnostem a tak bude na třetím operátorovi, jak tuto skutečnost skousne...
Ericsson je stále na druhé či třetí příčce na trhu DCS-1800. Společnost má problémy s telefony, ale její telekomunikační technologie jsou stále na úrovni doby a patří mezi to nejlepší - po všech stránkách jsou srovnatelné s výrobky Nokia samozřejmě s tím, že tu je lepší jeden a v jiném parametru zase ten druhý. Také Ericsson může dodat cokoliv, na co si trh vzpomene a Ericsson je také velmi daleko v aplikaci nejnovějších technologií - dodává GPRS, pracuje na Bluetooth i EDGE a UMTS - tam je pravděpodobně kousek napřed před firmou Nokia.
V České republice se Ericssonu v telekomunikacích tolik nedaří - zatím je jedinou z velkých firem, která na tomto trhu nezískala žádnou větší zakázku. Zatímco Nokia staví pro EuroTel, Motorola a Siemens pro RadioMobil a Alcatel se Siemensem hrne ústředny pro SPT Telecom, Ericsson jen jednou dodal DAMPS síť jako WLL pro Rann GlobalNet - tedy spíše spása pro neevropskou technologii, než zásadní tržní průlom. A to se vedení Ericssonu jistě nelíbí - proto také Ericsson pracuje ze všech sil na tom, aby DCS kontrakt byl právě jeho.
Siemens - v DCS se mu tolik nedaří - jeho silnou částí jsou ústředny, v radiové technologii není tak silný. I on je ovšem dnes schopen uspokojit většin požadavků, nakolik silný bude v UMTS si nejsem jist, ale do doby jeho aplikace je ještě dost času.
Tam, kde je Siemens bezpochyby silný, je jeho přítomnost v ČR. Kromě technických fabrik zde má silné zastoupení telekomunikační divize i elektroniky, jeho investice do průmyslu v ČR jdou do miliard, takže to s námi Siemens asi myslí vážně. Kromě dodávek pro RadioMobil dodává i pro SPT Telecom, má dalekosáhlé zkušenosti. V roce 1997 to byl on, kdo vytáhl RadioMobilu trn z paty právě svojí znalostí místního prostředí. I to je důvod, proč je nadějným kandidátem na dodávku technologie, ačkoliv nepatří z technologického celosvětového hlediska mezi největší borce DCS sítí.
Nortel - v DCS soupeří s Ericssonem o druhé místo. V Čechách společnost není příliš známa, ve světě patří mezi významné dodavatele. Všechny technologie pro DCS má podchycené, dokonce se chlubí, že jako první standardne implemetuje Camel specifikaci pro přímý roaming a jeho směřování.
Nevýhodou Nortelu je právě jeho dosavadní nepřítomnost na českém trhu a také to, že jako jediný ze všech nenabízí žádné mobilní telefony. Ačkoliv patří do trojky technologicky zdatných dodavatelů, právě to, že si svoje zázemí začal budovat teprve před rokem, může patřit mezi největší slabiny. Případ RadioMobilu a nešťastného započetí výstavby jeho sítě, kdy se Motorola pokoušela síť postavit bez předchozí větší přítomnosti na trhu, je asi stále příliš čerstvý.
Je zřejmé, že u DCS-1800 bude rozhodovat nejenom technická vyspělost dodavatele - tedy nabídka výbavy poslední generace, ale také rychlost, s níž bude schopen pokrýt co největší území a co nejrychleji tedy umožní faktický start třetího operátora. Dále je třeba mít na paměti, že nabídka dodavatele technologie nezahrnuje jen hromadnou výstavbu sítě, ale také masivní pomoc při nasazování všech dalších podpůrných systémů - ať již zúčtovacích, pro provoz roamingu nebo předplacených karet a dalších služeb, jako je WAP a pomalu nezbytné GPRS. I zde hraje velkou roli zkušenost a velcí dodavatelé jako Ericsson, Nokia či Nortel jsou schopni k dodávce tehcnologie dodat i velké množství podpůrných služeb i obchodních řešení určených k podpoře prodeje. Právě rychlé pokrytí je také důvodem, proč se množí předváděcí sítě. Ty hlásají: jsme tu, umíme postavit síť rychle, přijďte se podívat... Tyto předváděcí sítě také demonstrují to, že dodavatel má o trh zájem a je na něm přítomen a pracuje na něm. Velké společnosti již dlouhou dobu pracují na akvizici míst pro výstavbu BTSek - psali jsme o tom, jak je v tomto směru aktivní Nokia, ale ani Ericsson není vůbec pozadu. Tyto firmy již dnes mají nasmlouvané pozice pro výstavbu základnových stanic v mnoha městech, mají oběhaná razítka a povolení, tedy disponují tím nejdůležitějším: možností okamžitě začít stavět infrastrukturu.
Vyřizování povolení je to nejdramatičtější - tato řízení se táhnou až půl roku a novému operátorovi dozajista přijde vhod, když za ním dodavatel technologie přijde s dlouhým seznamem a řekne mu: "Tohle můžeme začít během dvou týdnů osazovat, tohle je v jednání a osadíme to do měsíce, tohle do dvou ..." Právě rychlost bude pro nového operátora velmi důležitá a tak se není čemu divit, že velcí dodavatelé kmitají, aby nasmlouvali. Je totiž téměř jisté, že právě rychlost výstavby bude jedním z klíčových prvků při vybírání dodavatele.
Je také zřejmé, že nevybraní dodavatelé budou řádně smutní - udržovat stohlavé týmy v několikaměsíčním nasazení přijde na miliony. Ty se vyhodí v okamžiku, kdy je vybrána konkurence. Narozdíl od samotného tendru zde ale neexistuje odvolání - třetí operátor si může vybrat, koho chce.
