Proč ještě nevolíme pomocí mobilního telefonu?

  • 68
Při pohledu na výsledky SMS hlasování o SuperStar a čísla o účasti občanů na eurovolbách si nejeden politik i novinář pomyslel, že volit by se mělo i mobilem. A proč by ne?

Volby do europarlamentu skončily především dramatickou neúčastí voličů a nad ní si povzdechnuli nejenom politici, ale i novinoví komentátoři. V pondělních Lidových novinách se dokonce objevil článek J. X. Doležala, který s poukazem na to, že SuperStar (více viz Další hlasovací rekord vznikl díky SuperStar) dostala více SMS hlasů, než politici v eurovolbách, uvažuje o tom, zda by napříště nebylo vhodné volit také přes sms. "Má-li být příští politické hlasování skutečně masové, musí být realizováno přes mobily a internet," prohlašuje Doležal.

Dlužno říci, že tato myšlenka není nová. SMS se ve volbách používají především jako nosiče volebního poselství – naposled se jimi pokoušel výsledky italských eurovoleb vylepšit premiér Berlusconi.  Dokonce i volby pomocí SMS tu byly, ačkoliv na lokální úrovni – na jaře 2003 pomocí SMS, klasické pošty a internetu volili obyvatelé Východního Midlandu ve Velké Británii. Celkem se jednalo o 6,5 milionu voličů a důvod byl stejný –  zastavit dramaticky se propadající volební účast (či spíše už neúčast).

Ve Velké Británii před těmito volbami běžely průzkumy, z nichž vyplynulo, že až 60% lidí by bylo ochotno volit, pokud by mohli volit přes SMS nebo internet. Však také více jak polovina midlandských voličů ve věku 18-34 let se nakonec rozhodla volit elektronickou cestou a odhaduje se, že značná část by k tradičním volbám vůbec nešla. Službu zajišťovalo BT, které si ji o rok dříve vyzkoušelo v menším měřítku při volbách v Liverpoolu. Elektronickou cestou nakonec přišlo 40% hlasů…

Toliko zkušenosti zahraniční. Zkušenosti se SuperStar ovšem nejsou zdaleka tak snadno na politické volby přenositelné. U SuperStar totiž vůbec nešlo o to, kolik hlasů přijde z jednoho mobilu – až na závěr začali producenti nenápadně upozorňovat na to, že akceptují jen 50 hlasů z jednoho čísla (samozřejmě ale, že peníze inkasovali z každého hlasu). To také trochu redukuje čísla, která ze SuperStařího hlasování vyplývají. Pokud bylo ve finále necelé 3 miliony SMS, může to znamenat cokoliv mezi 3 miliony hlasujících a 60 000 hlasujících (z nichž každý poslal 50 povolených SMS). A to je velký rozdíl. Kolik bylo ve skutečnosti unikátních hlasujících, se můžeme jen domýšlet.

Ale zpět k volbám přes mobil. U nich by se musela jedinečnost a hlavně správnost hlasu zajistit. Neřešitelné to ale není a možností je více. Klasickou a nejůřednější cestou je podepsání formuláře u notáře, kde byste dokladovali a prohlašovali, že napříště hodláte volit pomocí SMS z tohoto mobilního čísla. Tento formulář byste poslali volební komisi a ta by vás vyškrtla ze seznamu voličů s osobní účastí, jinak by ještě museli řešit problém, co s lidmi, kteří schválili volby přes mobil, ale zajdou pak volit osobně (a hlavně jak jejich hlasy zpracovat).

Praktických problémů se SMS hlasováním nám tedy zůstane už jen málo, pokud odhlédneme od technického řešení, s nímž by si mnoho firem bylo schopno poradit.

Jaké jsou překážky m-governementu?

Zaprvé je tu riziko kupčení s hlasy.  Zatímco osobní volby jsou na jednu stranu tajné, kdy si jdete za plentu a nikdo nevidí, co jste zvolil, jsou také prezenční – musíte k nim dorazit vy osobně. Takže vám sice někdo může zaplatit za to, abyste volili KSČM, ale už nemá šanci zkontrolovat, zda jste to udělal. Zatímco u voleb mobilem byste mu svěřili na hodinku mobil a on by volil za vás. To může být až příliš lákavé. Proti tomu (i jiným způsobům manipulace s elektronickými hlasy) stojí matematická úvaha – aby taková manipulace měla smysl, musela by se provést minimálně s desetitisíci hlasy. A to už je tak organizačně náročné, že by to nemělo policii uniknout. 

Druhým problémem je vysledovatelnost hlasu. U volby mobilem by se dalo spárovat, jak kdo volil. Tady je řešení jednoduché technologicky i lidsky – technologicky tak, že se neukládá číslo nebo volební komise nemá možnost ho spárovat, protože nevidí jména. Lidsky tak, že pokud volič prahne po anonymitě, jde volit osobně.

Na bezpečnostní rizika poukázali také pořadatelé britských e-voleb, ti nakonec usoudili, že možnosti zneužití a manipulace evoleb se vyhnout nelze, jedním dechem ale upozornili, že bez rizika nejsou zdaleka ani klasické volby do schránek.

S elektronickými volbami mají své zkušenosti hlavně akciové společnosti. Už delší dobu totiž mnoho z nich umožňuje akcionářům volit pomocí webových a telefonních hlasovacích systém, protože díky tomu se i drobnější akcionáři dostanou k rozhodovacímu procesu společnosti bez toho, že by cestovali na valnou hromadu. Tyto volby jsou pod bedlivým dozorem správců burz, na nichž jsou společnosti listovány, takže i zde je možné čerpat zkušenosti s elektronickými volbami.

S elektronickými volbami se to ve světě myslí vážně, dokonce vzniká strukturovaný jazyk na bázi XML pro sběr a vyhodnocování hlasů, příznačně nazvaný Election Markup Language (EML).

Přes všechna rizika jsou elektronické a zejména mobilní volby velmi atraktivní a navíc snadno i levně realizovatelná myšlenka, která se ve světě začíná rozšiřovat jako náplast na stále nižší účast voličů. Možná by stálo za to, aby se o ně začali zajímat i naši poslanci.