Zatímco se řidič dodávky zručně proplétá předměstskými ulicemi, vyhledává závozník na svém hadheldu informace o místě, na které má být doručena další zásilka. Vedle adresy příjemce a jiných běžných údajů na displeji nachází i zvláštní textovou poznámku: „Pozor na velkého hlídacího psa!“ Volá tedy adresátovi, oznamuje mu, že k němu se zásilkou dorazí během několika minut, a prosí ho, aby uvázal psa.
Tento a další podobné detaily v systému pro směrování a sledování zásilek považuje americká zasilatelská firma Bekins za významnou konkurenční výhodu, díky níž se zvýšila produktivita jejího 75členného týmu doručovatelů o celých 20 %. Většinu nestandardních situací je nyní možné řešit předem, a lze tak předcházet zbytečným prostojům, ke kterým by jinak při návštěvě u zákazníka došlo. Výhoda je přitom oboustranná, protože adresát nemusí dodávku netrpělivě vyhlížet z oka, ale je o jejím příjezdu podle dohody s dostatečným časovým předstihem informován. Za vším pochopitelně stojí dobře vybavené datové centrum umístěné v sídle společnosti a bezproblémový přístup doručovatelů k datům prostřednictvím spolehlivé mobilní sítě.
O úspěchu nebo neúspěchu při zavádění mobilních technologií do praxe často rozhodují maličkosti. Hranice mezi situací, kdy je konkrétní aplikace užitečným pomocníkem, a stavem, v němž představuje pouze zbytečnou, nepříjemnou a úmornou administrativu, je velmi úzká. Zdaleka ne každý mobilní projekt dnes dokáže uspokojivě splnit očekávání zadavatele, nicméně právě tudy vede cesta dalšího rozvoje informačních technologií a jejich pronikání do praktického života.
Důležitým předpokladem úspěchu je kromě dobrého technického zázemí, jehož zajištění dnes nepředstavuje větší problém, především dobře navržené uživatelské rozhraní. Ve výše uvedeném případě společnosti Bekins šlo zejména o jednoduchost ovládání. Vzhledem k tomu, že od řidičů dodávek nelze očekávat mimořádnou zběhlost v počítačových dovednostech, muselo být všechno uděláno tak, aby byli při práci s handheldem vedeni krok za krokem a v maximální míře ušetřeni situací vyžadujících rozhodování.
Mají-li dnešní PDA a chytré mobilní telefony nějaké slabé místo, jsou to především omezené možnosti interakce s uživatelem. Řada aplikací vyžaduje vkládání rozsáhlejších textových informací, někdy by se hodila možnost ovládání prostřednictvím hlasu nebo gest uživatele. Právě takové technologie se dnes rodí po celém světě nejen ve velkých renomovaných laboratořích, ale také v řadě malých firem, které tímto způsobem hledají své místo na výsluní.
Zajímavým pokusem v tomto směru je chirurgický simulátor společnosti Immersion. Ten dokáže kromě obrazu a zvuků, které se při jednotlivých operačních úkonech ozývají, zprostředkovat také hmatové vjemy odpovídající reálné práci s chirurgickými nástroji.
Jiným příkladem technologie, která by mohla být jednou použita pro komunikaci člověka s PDA nebo mobilním telefonem, je systém pro rozpoznávání gest. Vyvinula ho společnost Cyberet Systems pro potřeby armády a ve své současné podobě má umožnit tichou domluvu mezi vojáky v terénu. Tvůrci tohoto systému však věří, že v časovém horizontu 20 let bude komunikace prostřednictvím gest stejně běžná jako počítačová myš.
Nové technologie interakce mezi uživatelem a handheldem, které jsou dnes ve stadiu zrodu, mají před sebou ještě léta zrání a přirozeného výběru. Avšak vzhledem k tomu, že nejde o samoúčelné experimenty, ale poptávka po nich skutečně existuje, je sázka na ně pro ambiciozní firmy dobrou volbou.
Autor: Martin Faťun, redaktor Computerworldu
Zveřejněno se souhlasem týdeníku Computerworld.
