Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pozor! Telecom naslouchá

aktualizováno 
Bezpečnostní úsek Českého Telecomu, který zajišťuje odposlouchávání telefonních linek, je plný lidí, kteří dříve pracovali pro komunistické tajné služby. Odposlechy jsou navíc špatně zajištěné proti zneužití. Obojí představuje vážné bezpečnostní riziko.
Mnohé moderní technologie s sebou vždy nesou orwelliánský prvek; čím lépe můžeme jejich prostřednictvím komunikovat, tím lépe jimi můžeme být sledováni. Nejoblíbenějším takovým kouskem je tradičně odposlech telefonních hovorů; ten může být účinnou zbraní při stíhání zločinců, ale stejně dobře může posloužit i jim. Proto je důležité, aby odposlouchávání telefonních hovorů mělo spolehlivý legislativní, institucionální i technický rámec. Především však záleží na tom, aby je měli pod kontrolou lidé, jejichž integrita dává co možná nejvyšší záruky, že tento prostředek nebude zneužíván.

Logické? Možná; v České republice ovšem tato logika neplatí a z uvedených požadavků není splněn téměř žádný. Český Telecom, přes probíhající částečnou liberalizaci tuzemského telekomunikačního trhu dosud prakticky monopolní operátor pevných telefonních linek, totiž zaměstnává na citlivých místech lidi, jejichž minulost představuje pro tuto zemi bezpečnostní riziko.

StB a ČSLA

Takovým citlivým místem, které umožňuje přístup k odposlechům, je v případě Telecomu jeho tzv. bezpečnostní úsek. Ten umožňuje policii a tajným službám odposlechy instalovat. „Bezpečnostní úsek je plný lidí z komunistických tajných služeb, vojenskou kontrarozvědkou počínaje a Státní bezpečností konče,“ řekl nám zdroj blízký Českému Telecomu. Informaci potvrdily i informované zdroje blízké Policii ČR a Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ).

V čem konkrétně uvedené bezpečnostní riziko spočívá? Kdo má přístup k telefonním odposlechům, může zaprvé sám odposlouchávat víceméně, koho se mu odposlouchávat zachce; zadruhé ví, koho odposlouchává policie nebo tajné služby. Takové informace se potom pochopitelně mohou stát ceněným obchodním artiklem, který by práci policie mohl silně narušovat a často zcela znehodnotit.

Šéfem bezpečnostního úseku je již od druhé poloviny 80. let ing. Tomáš Boubelík. „Ten do Telecomu přišel někdy před patnácti lety z armády s úkolem dohlížet na jeho spolupráci s tehdejšími vojenskými tajnými skužbami,“ řekl policejní zdroj. Boubelík sám nebyl pro komentář k zastižení. Jeho sekretářka slíbila, že pan ředitel určitě zatelefonuje, až mu skončí jednání, která se protahovala hodinu za hodinou; nestalo se.

Tiskové oddělení Českého Telecomu nebylo o mnoho sdílnější. Mluvčí Vladan Crha uvedl pouze, že firma „vlastní potvrzení NBÚ pro stupeň Tajné“ (druhý nejnáročnější stupeň). Telecom má podle Crhy „dostatečný počet prověřených pracovníků pro stupně utajení Vyhrazené až Tajné, a to od členů statutárního orgánu, přes řídící pracovníky až po mechaniky.“ Rozsah, počet a totožnost prověřených pracovníků však Telecom považuje za svoji vnitřní záležitost a na přímou otázku odpovědět odmítá.

Ředitel Boubelík si jako svou pravou ruku vybral Lubomíra Hrnčíře, také bývalého vojáka, s nímž se zná již z dob svého působení v Československé lidové armádě. Hrnčířovým předchůdcem ve funkci zástupce ředitele úseku byl jistý dr. Janáček, bývalý politruk u pohraničníků. Ze zmiňovaného hlediska potřebné integrity vedení bezpečnostního úseku je to patrně nejnevhodnější možná kvalifikace.

Vedením odboru pro tzv. Fraud Management, který se zabývá odhalováním podvodů, například použití falešných „věčných“ karet v telefonních automatech firmy, je zase pověřen František Stejskal; zdroje blízké Telecomu i policii jeho jméno spojují s bývalou komunistickou vojenskou kontrarozvědkou.

Příliš mnoho najednou

Mezi pracovníky odboru jsou i lidé, jejichž jména se objevují na tzv. Cibulkových seznamech spolupracovníků a komunistické Státní bezpečnosti. K nim patří například Petr Švadlenka (v seznamu veden jako „Správa zpravodajské techniky S“) a Jiří Suk (agent s krycím jménem Souček). Největší obavy vyvolává koncentrace lidí s pochybnou armádní minulostí na vedoucích místech bezpečnostního úseku.

„Samozřejmě víme, kdo tam pracuje, a nejsme z toho nijak nadšení,“ krčí rameny poslanec Tomáš Kladívko (ODS), předseda příslušné parlamentní komise. „Jenže i když se nám současný stav nelíbí, nemůžeme s ním z titulu své funkce nic dělat.“

Vedení tohoto choulostivého úseku přitom muselo projít prověrkami NBÚ. Ty se podle zákona vztahují na jednotlivce, kteří mají přístup k utajovaným informacím. Jestli bezpečnostní úřad stav v Telecomu za bezpečnostní riziko oficiálně považuje či nikoli, se nám nepodařilo zjistit; jeho tisková mluvčí Čechová je v pracovní neschopnosti a bez konzultace s vedením úřadu se nemohla k otázce vyjádřit.

Policisté mají jasněji, ale neradi o tom mluví. „Víme všichni, že to riziko samozřejmě je, ale když ti lidé mají v pořádku prověrky, nikdo z nás si to nemůže dovolit říci,“ řekl redakci vysoce postavený policejní důstojník.

Psychotesty a formality

Minulost vedení bezpečnostního úseku Českého Telecomu však zdaleka není jediným důvodem k obavám. Přístup k odposlechům má totiž doslova kdekdo. Při standardním postupu nejprve požádá policie - případně tajná služba - na základě podezření ze spáchání trestného činu (minimální sazba za trestný čin, jehož vyšetřování odposlech ospravedlňuje, je osm let vězení) o soudní příkaz k odposlechu konkrétní linky. Soud potom odešle povolení na policejní útvar zvláštních technických služeb; jeho pracovníci o akci informují „specialistu pro šetření incidentů“ z bezpečnostního úseku Telecomu. Ten odposlech schválí a doprovodí policisty na dotyčnou ústřednu, kde oni určenou linku napíchnou; hovory se pak nejčastěji nahrávají na paměťovou kartu. Kvůli možnosti zneužití policie v žádosti vynechává poslední tři číslice odposlouchávaného čísla. Úplné číslo však může lehce zjistit kdokoli, kdo se na ústřednu dostane.

A právě to je další velký problém. Specialisté na šetření incidentů, kteří mají přístup k odposlouchávaným číslům vlastně v popisu práce nejsnadnější (v ČR jich působí mezi patnácti a dvaceti), samozřejmě žádnými prověrkami s výjimkou jednoduchých psychotestů neprocházejí. Kromě nich ale na každou ústřednu, jichž jsou stovky, má přístup přidělený pracovník Telecomu, tzv. „traťák“. Tím se může stát prakticky kdokoli, kdo má maturitu a dokáže se jakž takž orientovat v telekomunikačních sítích. Jeho hrubý příjem činí přibližně 15 000 korun měsíčně a vzniká riziko, že si bude chtít prodejem citlivých informací přivydělat. Policie eviduje nejméně jeden případ, kdy se zaměstnanec Telecomu takto zaplatit nechal.

To ale zdaleka není všechno. Údržbáři, uklízečky, s trochou fantazie na vymyšlení vhodné záminky skoro třetina z téměř 15 000 zaměstnanců Telecomu, pracovníci partnerských firem, které například propojují své sítě se sítí Telecomu – dohromady stovky, možná tisíce nepovolaných lidí se na ústřednu bez problémů dostanou. Podle údajů parlamentní komise je těchto lidí 1200. Existují údajně i objekty Telecomu, jejichž zabezpečení vchodu umožňuje vstup několika osob na stejný identifikační čip. Přitom instalace odposlechu přitom není nijak supernáročná; ve změti drátů ji navíc je téměř nemožné odhalit, pokud ji člověk přímo cíleně nehledá.

Český Telecom přesto komplexní bezpečnostní prověrkou NBÚ prošel. Kdyby tomu tak nebylo, policie ani tajné služby by s odposlechy nemohly pracovat vůbec. V této souvislosti se však nabízí otázka, k čemu vůbec je práce dnešního Národního bezpečnostního úřadu? Kvalitu jeho prověrek lze minimálně snadno zpochybnit, přitom doklad o prověření je podmínkou mnoha nezbytných činností, které předpokládají kvalitní prověření.
Situaci neusnadňuje ani legislativa. Za nezákonný odposlech totiž české právo výslovně nestanoví trestní sazbu (narozdíl třeba od Španělska, které jej hodnotí sedmi lety vězení).

V zemi je nyní o více než tři miliony mobilních telefonů více než pevných telefonních stanic. Za loňský rok se tak jen 15 procent odposlechů realizovalo na pevných linkách. V žádném případě to však neospravedlňuje laxní postoj Českého Telecomu k zajištění přístupu k možnostem odposlechu na svých zařízeních. Zarážející v této souvislosti také je, že podle informací z parlamentních kruhů jsou potíže s tímto druhem zabezpečení jen Telecomu. Nikoli u operátorů sítí GSM. Mohou za to jen rozdíly v personální politice těchto firem nebo ještě něco jiného?

Kdo zná čísla odposlouchávaných telefonních linek

Policie – vyšetřovatel (podá žádost soudu)
Soudce – vydá soudní povolení k odposlechu
Policie – útvar zvláštních technických služeb (informuje příslušného telefonního operátora)
Operátor – bezpečnostní úsek operátora (schválí odposlech a doprovází policistu na ústřednu). Každý telefonní operátor má navíc možnost odposlouchávat z provozních důvodů kdykoli jakýkoli hovor.
Na ústředně – příslušný zaměstnanec (tzv. „traťák“), další personál (údržbáři, uklízečky…), partnerské firmy, které propojují své sítě se sítí dotyčného operátora, pod vhodnou záminkou leckdo
Český Telecom provozuje necelé čtyři miliony telefonních stanic.

Bezpečnostní prověrky NBÚ

Národní bezpečnostní úřad dělá prověrky podle zákona 148 o utajovaných skutečnostech. Prověření osob má čtyři stupně a sestává z následujících kroků:

Vyhrazený (nejnižší stupeň): NBÚ zjišťuje, jestli se jméno prověřovaného objevuje v evidenci tajných služeb
Důvěrný: úřad zjišťuje, jestli se jméno prověřovaného objevuje v evidenci policie nebo tajných služeb
Tajný: úřad zjišťuje, jestli se v evidencích vyskytuje jméno prověřovaného nebo jméno členů jeho domácnosti
Přísně tajný: úřad zjišťuje, jestli se v evidencích vyskytuje jméno prověřovaného nebo jméno členů jeho domácnosti a navíc vede zpravodajské šetření v místě bydliště, zaměstnání atd., aby zjistil například vydíratelnost pověřovaného člověka.
Pokud prověřovaný například byl spolupracovníkem (nebo kmenovým zaměstnancem) StB, není automaticky diskvalifikován. Takový člověk může nevyhovovat ze dvou důvodů – zaprvé se podílel na hnutí směřujícím k potlačení práv a svobod skupiny lidí, zadruhé může být osobně nedůvěryhodný. Proto s ním NBÚ v takovém případě vede bezpečnostní pohovor. Pokud prověřovaný svou účast na práci StB nezapírá a zároveň neexistuje doklad o tom, že sám například aktivně soustavně škodil, má velkou šanci prověrkami projít.

BIS versus NBÚ

Odposlech telefonu hrál klíčovou roli v loňském sporu mezi Bezpečnostní informační službou a Národním bezpečnostním úřadem. Šéf NBÚ Tomáš Kadlec zvažoval podání trestního oznámení na Jiřího Růžka stojícího v čele BIS za to, že před poslanci parlamentu přehrál záznam legálně odposlechnutého rozhovoru mezi Kadlecem a lobbistou Andrejem Surňakem. Kauza později vyzněla do ztracena.

Daniel Deyl je redaktorem časopisu Týden. V jeho dnešním vydání článek také vychází.

Autoři: ,




Nejčtenější

Soyes 6S
Nejmenší „iPhony“ na světě můžete mít za 1 300 korun

Kopie iPhonů nejsou žádnou novinkou, v čínských e-shopech jich najdeme desítky více či méně povedených. Mezi ty minimálně zajímavé patří mini smartphony Soyes....  celý článek

Ilustrační snímek
ČTÚ smetl ze stolu žádosti virtuálů. Roaming je pro ně noční můrou

Již v průběhu května obdržel Český telekomunikační úřad od tří virtuálních operátorů žádosti o povolení účtovat příplatek k roamingu. Virtuálové bez vlastní...  celý článek

rozbitý telefon
Revoluční patent: mobil si sám opraví prasklý displej

Zní to jako pořádné sci-fi, ale praskliny na displeji možná mobily v budoucnu opraví samy. Poslední patent Motoroly naznačuje, že se na takové technologii už...  celý článek

Podvodná nabídka ročního pronájmu top smartphonů a další špičkové elektroniky
Lákají na neuvěřitelně levné top smartphony, ale je to podvod

iPhone nejvyšší specifikace za pouhou tisícikorunu či například top model Samsungu jen za něco málo přes 900 korun ročně. Na první pohled je to velmi lákavá...  celý článek

Google Pixel 2 od HTC.
Pixel 2 na prvním obrázku. Vypadá to na hodně konzervativní přístroj

Letos se dočkáme druhé generace smartphonů Pixel od Googlu. Základní model některými vlastnostmi možná nepříjemně překvapí. Jinak bude ze staré školy.  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Úřad chce regulovat mobilní trh. Může to zlevnit volání a rychlá data

Podle Českého telekomunikačního úřadu na trhu nefunguje hospodářská soutěž. Regulaci však bude předcházet veřejná konzultace a následně analýza trhu. Výsledky...  celý článek

(Ilustrační snímek)
O2 zůstane O2 minimálně do roku 2022, možná ještě o pět let déle

Operátor O2, majoritně vlastněný skupinou PPF, se domluvil se španělskou společností Telefónica na prodloužení používání ochranné známky O2. Tu může používat...  celý článek

Ukradený mobil může znamenat statisícový účet
Ukradli jim u moře mobil. Měli platit účty za desetitisíce korun

Nemáte na mobilu nastavený zámek a na SIM nastavený PIN? Tak raději nejezděte do Španělska. Tamní gangy kradou mobily, ale ne jen proto, aby zpeněžili...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.