Úterý 17.8.99, 16:00: Nabídky jsou odevzdány. Nastává poslední etapa výběru - jejich vyhodnocení.
Týden 23. - 27.8.99: Úspěšně proběhla jednotlivá slyšení všech osmi kandidátů, byly vzneseny připravené dotazy doplňující obsah předložených nabídek, zazněly uspokojivé i méně uspokojivé odpovědi. Mezi tím probíhá čtení a vyhodnocování nabídek. Údaje z jednotlivých nabídek, resp. jednotlivé parametry těchto nabídek jsou vloženy do srovnávacího matematického modelu a z něj vypadává konkrétní pořadí srovnávající tyto nabídky. Dozvědět se následně, kdo je nyní na kterém míste, sice může být s patřičnými kontakty možné, ale nikomu by to již stejně nemělo být nic platné. Nabídky v této fázi již vyměnit nejde. Originál leží někde v sejfu na Ministerstvu dopravy a spojů nebo snad ČTÚ a ostatní kopie mají k dispozici členové výběrové komise. Nicméně i nadále zde platí zásada, že by se toto pořadí nikdo neměl dozvědět...
Krása a průhlednost organizace celého výběrového řízení spočívá především v tom, že v této fázi se jednoduše podvádět nedalo. Každý může nabídnout jen to, na co se sám cítí a kolik je ochoten investovat - a podle toho má i šanci se umístit. Jen místo nejvyšší nabídnuté ceny za licenci se licituje o sazbách za služby na nadcházejících min. pět let, o rychlosti budování pokrytí a o garanci budoucích kvalitativních parametrů sítě. Z pohledu nových uživatelů telekomunikačních služeb je tento způsob výběru jednoznačně nejvýhodnější a právě pro aktuální situaci v České republice pravděpodobně také nejvhodnější. Pevně stanovená kritéria umožní vybrat tu nejlepší nabídku a vlastní působení členů výběrové komise se omezí na ověření konečného vypočteného výsledku a na případné posouzení použitých vstupních předpokladů v předložených obchodních plánech.
Pro objektivitu konečného vyhodnocení je nutné, aby se v následující fázi výběru již nedalo výrazněji manipulovat s konečným pořadím prostřednictvím dalšího doplňkového subjektivního hodnocení...
Týden 30.8. - 3.9.99: To co je touto dobou již zřejmé, je matematické pořadí podle toho, kdo co nabídl černé na bílém, neboli co obsahovaly písemné nabídky uchazečů. Zbývá již jen vyloučit naprosto nereálné nabídky, které by nesplňovaly stanovená kritéria a možná také připsat nějaké to osobní ohodnocení jednotlivým účastníkům tendru. Je veřejným tajemstvím a někteří uchazeči se tím ani netají, že v rámci jejich nabídek byly i přislíbeny také investice na podporu projektů, které sice na první pohled s tendrem přímo nesouvisí, ale do konečného vyhodnocení se mohou promístnout také. Je určitě prospěšnější nabídnout miliardu na podporu internetu ve školství, než např. jeden milion každému členu výběrové komise.
V této fázi by již objektivita výběru mohla doznat jistých slabin a bude záležet především na členech výběrové komise, zda nepodlehnou žádným vnějším tlakům. Výchozí předpoklad, že členové výběrové komise zůstanou nějakou anonymní skupinou nezávislých telekomunikačních expertů a státních úředníků byl totiž od počátku nereálný.
Bezesporu všichni účastníci tendru bezpečně vědí, kdo o jejich možném budoucím úspěchu bude spolurozhodovat. Zavázali se sice v podmínkách výběrového řízení je nijak neovlivňovat, ale lze však klidně uvěřit, že není až tak naprosto nereálné získat nějakou tu drobnou aktuální informaci o průběhu vyhodnocovacího procesu. Co však zbývá tomu, kdo se dozví, že jeho nabídka je dobrá, ale bohužel zatím nejspíš není tou nejlepší. O licenci stále ještě není rozhodnuto a tak jedinou možností je nyní vsadit vše na poslední kartu a začít hrát vabank. Žádné druhé místo se se stříbrnou medailí oslavovat nebude. Vicedržitel licence se nekoná a pouze vítěz bere vše.
V této fázi se hraje také o naklonění si veřejného mínění. K očernění libovolného z kandidátů se zpracovávají podrobné analýzy. Je jen potřeba vědet na koho se zaměřit. Bohužel v praxi se ukazuje, že život v informační společnosti se stává holou skutečností. Informace i dezinformace se šíří velice rychle a tak již v polovině týdne je veřejným neoficiálním tajemstvím pravděpodobné pořadí předložených nabídek. Reakce na sebe nedávají dlouho čekat.
Jsou to právě Hospodářské noviny, které v pátek na titulní straně jako první toto neoficiální pořadí zveřejnují. V článku je uvedeno, že se nejedná o pořadí konečné, ale přesto, nebo právě proto, podle očekávání tyto zveřejněné skutečnosti vyvolávají okamžitou reakci. Logické je prohlášení vedoucího řídícího výboru a vrchního ředitele ČTÚ Davida Stádníka, že výběr zatím ješte nebyl ukončen a proto hovořit o možném budoucím držiteli licence je přinejmenším předčasné. Licence má být udělena do konce září a konečné pořadí ostatních kandidátů prý nebude sděleno. Tisková mluvčí MDS pro ČTK uvádí, ze konečné vyhodnocení předložených nabídek má být známo po 13. září. Pokud se týká již zveřejněného pořadí, zdržují se všichni komentáře. Mobil server sice může také potvrdit tuto neoficiální informaci HN o aktuálním pořadí z matematického vyhodnocení nabídek jako velice pravděpodobnou, ale na shortlistu se může stále ješte pořadí i kandidáti změnit. Pořadí podle nabídek jednotlivých zájemců je tedy pravděpodobně takovéto: 1. Český mobil (TIW, IPB a Priority Telecom), 2. MV Com (Mannesmann/Vivendi), 3. Nový mobil (Aliatel+Telenor), 4. Orange (GiTy+Orange). Zároveň je zřejmé, že v dalším kole by se mohly také vyřazovat nabídky, které jsou neobhajitelné, nebo které mají problémy se zdůvodnitelností. A právě podle některých zdrojů blízkých výběrové komisi, by tyto problémy mohly postihnout některého z výše jmenovaných uchazečů. Protože v té samé době, tj. od středy do pátku, se v redakcích celostátních deníků objevuje anonymně cílená dezinformační kampaň vedená proti obsahu prozatím údajně nejlepší nabídky, je obtížné posoudit, na základě jakých informací bude ve finále stanovováno konečné pořadí. Přestože nejsou známy zatím žádná konkrétní čísla z předložených nabídek, důvodem pro vyřazení nejlepší nabídky by údajně měl být zejména příslib příliš rychlé výstavby sítě a růst jejího pokrytí.
Na seriózní posouzení tohoto kritéria nestačí znát pouze odhadovaný plánovaný rozsah pokrytí sítě, ale bylo by nutné znát, zejména kdo by se stal v případě získání licence dodavatelem její technologické části. Zde se musel předkladatel nabídky totiž spolehnout na předem vybraného partnera. V úvahu však přicházejí pouze tyto společnosti: Alcatel, Ericsson, Lucent, Motorola, Nokia, Nortel a Siemens. Bez plné podpory některého z nich nelze tento projekt úspěšně realizovat. S ohledem na nutnost zahájit poskytování služeb co nejdříve a co nejrychleji vybudovat síť s pokud možno co nejlepším vlastním pokrytím se při očekávaných možných komplikacích s vnitrostátním roamingem jeví jako nejvýhodnější možnost využít od počátku při budování sítě kombinaci dvou dodavatelů. Ve světě je toto řešení, kdy se o realizaci dodávky sítě dělí dva dodavatelé, zcela běžné a často používané. Toto řešení bývá většinou také ku prospěchu operátora sítě, protože tak získává vždy ty nejlepší podmínky a minimalizuje případná rizika závislosti pouze na jednom dodavateli. Řešení má opět i svá rizika, ale opět bez konkrétní znalosti dané nabídky toto posouzení musí zůstat pouze na výběrové komisi a jejích konzultantech. K problematice budování sítě přináší Mobil server samostatný článek v pondělním vydání.
Dalším důvodem pro případné vyřazení z důvodu neobhajitelnosti obchodního plánu by mohla být také příliš agresivní cenová politika. Podle kusých informací sice nelze jednoznačně posoudit, zda by citovaný tarifní plán s měsíčním poplatkem ve výši 10 Kč a 40 minutami zdarma byl bezpodmínečně ekonomicky neobhajitelným. Telekomunikační matematika je totiž značně komplikovaná. Vždy za něco zdarma zaplatíte někde jinde a otázkou je jaké jsou ostatní tarifní plány. Nebo snad budete čekat až nastane večerní tarif zdarma, když si opravdu budete potřebovat zavolat. V každém případě vstup třetího operátora s cenami zahýbá a to je určite jen dobře. Více o možné cenové politice třetího operátora se dočtete v samostatné krátké analýze vycházející z doposud zveřejněných informací.
