Dosud i ty nejlevnější mobily kolují v rodinách či se ukrývají někde doma uložené v šuplících. Nebude ale trvat dlouho a jejich majitelé rozhodnou o jejich nepotřebnosti. A kam s takovým telefonem?
V Evropě trh s nejlevnějšími použitými mobily už dávno "umřel", jelikož bazarníkům se jejich výkup zkrátka nevyplatí. Prodat je tedy nelze. Ceny nejlevnějších mobilů totiž klesly v posledním roce hluboko pod tisíc korun a to nejen v Evropě, ale i v USA a především v Asii.
Nejlevnější předplacené sady lze dnes na mnoha trzích pořídit již od 300 korun. A to je částka, která vymazala trh pro použité levné přístroje. Ty zřejmě brzy skončí na skládkách, i když existují i jiné možnosti - čtěte Podívejte se, jak staré mobily umírají, aby nové mohly žít.
Zákazníkům se nevyplatí kvůli stokoruně hledat bazar a naopak bazar nestojí o přístroje, na kterých bude mít minimální marži, a ještě to rozhodně nebudou prodejní trháky. Stejné platí i s odevzdáním přístroje do tříděného odpadu - kdo by pro nic za nic putoval za sběrným dvorem.
Ekologická vitrína Samsungu na veletrhu CommunicAsia 2009. Samsung recykluje plastové lahve anebo využívá semena skočce obecného (produkující ricínový olej, plody jsou prudce jedovaté).
Mobily tak pravděpodobně skončí na smetišti, jelikož v mnoha zemích je slovo "tříděný odpad" stále zcela neznámé. A přitom půjde často o mobily funkční, ale bezcenné. Počítat se musí i s mnohem kratším životním cyklem těchto přístrojů, jelikož za uvedenou cenu nebude snad ani v rozvojových zemích (samozřejmě ne všude) leckdo řešit po půl roce provozu, jestli není na výměnu mobilu ještě čas.
Úsporné obaly, a inkoust na tisk manuálu vyrobený ze sóji
V tomto kontextu se mohou zdát ekologické snahy výrobců jako malicherné. Navíc o různých zelených aktivitách se mluví a mluví, ale v praxi se s nimi setkáme jen zřídka nebo vůbec. Například na veletrhu CommunicAsia soupeřili jihokorejští giganti LG a Samsung o nejekologičtější vitrínu. Pokochat jsme se mohli ekologickými obaly, manuály potištěnými sojovým inkoustem a kryty mobilů vyrobenými tu z kukuřice, jindy z recyklovaných PET lahví.
Ke všemu se vždy jedná jen o jeden, maximálně dva ekologické modely, které se navíc prodávají jen na některých trzích. Přitom mnohem důležitější je zajištění recyklace, která je všeobecně v rozvojových zemích na velmi nízké úrovni.
Pohledné krabice ze stejného materiálu jako jsou obaly na vajíčka, mobily jsou zase z kukuřičného škrobu. A opět sojový inkoust, tentokrát u LG.
Řešení? Snad jen důsledné vyžadování odevzdání použitého mobilu při koupi nového. A to především při koupi superlevných předplacených sad. Jenže ty se často prodávají mimo specializované prodejny, například v Asii v populárních večerkách.
Pokud se tento problém nepodaří vyřešit, jistě se brzy dočkáme nějakého dokumentárního filmu, ve kterém budou obyvatelé slumu z třetího světa před kamerami probírat odpadky na smetišti a místo obvyklých cenností budou nacházet bezcenné přesto funkční mobilní telefony. Jedině že by se sami pustili do jejich recyklace.
