Podívejte se: v Ostravě operátoři vysílají z těžební věže starého dolu

  • 6
Nejen střechy, stožáry či rozhledny zajímají mobilní operátory. Na jedno unikátní umístění antén jsme se zajeli podívat do Ostravy. Zde, na okraji moravskoslezské metropole, stojí vysloužilá těžební věž uzavřeného dolu Michal. Kulturní památka, na níž se sjíždějí dívat turisté z celé země, dnes slouží i mobilním operátorům.

Hned po příjezdu do Ostravy se nás ujímají dva servisní technici Vodafone v nezaměnitelně označeném Fordu Ranger. Chlapci svou příslušnost k městu nezapřeli a během chvíle jsme měli v autě přátelskou atmosféru. "Ty seš chlap jak hora, poslyš," komentuje soukání mé dvoumetrové maličkosti na zadní lavici teréňáku technik Lukáš.

Po pár úvodních slovech a tradiční konverzaci o tom, jaká byla cesta, vyrážíme na místo. "Vylezeme nahoru, něco málo nafotíme, a bude to," seznamují mě kluci s plánem na dalších pár hodin. Ani se nenadějeme a kýžená těžební věž stojí před námi. Ještě se pozdravit se správcem, zvednout závoru a můžeme začít debatovat nad naším cílem.

Těžní věž jako symbol památky

Těžební věž je dominantou dnes již nefungujícího dolu Michal. Pro Ostraváky bude zřejmě bližší označení "bývalý důl Petr Cingr". Ať už ho nazveme jakkoli, pravdou je, že dnes je areál národní kulturní památkou udržovanou dle teorie takzvaného posledního pracovního dne. Pokud se sem někdy vydáte, uvidíte areál tak, jako by ho dělníci den předtím opustili. Vše je tam, kde by to havíři zanechali, kdyby odcházeli po běžném pracovním dni domů a druhý den se vraceli. Podobný zážitek nabízí třeba i hornický skanzen Mayrau nedaleko Kladna.

Podívejte se na fotogalerii

Těžební věž v bývalém dole Michal v Ostravě
Detail vrcholu důlní věže
Uvnitř těžební věže v bývalém dole Michal
Industriální okolí těžní věže

Ale my tu nejsme na výletě. Středem naší pozornosti se stává právě dominanta celého areálu: 41,5 metru vysoká těžební věž. Na vzpěrové ocelové stavbě se již viditelně podepsal čas, naši průvodci tak raději před mou návštěvou natáhli po cestě výstupu na vrchol jistící lano. Nečeká mě tedy nic jiného než soukání se do horolezeckého postroje a v rámci bezpečnosti práce i směšně malé helmy.

Zaplaťpánbů za to lano!

Připadajíc si jako oživlý Igráček se vydáváme na cestu vzhůru. Už dole jsme si pověděli něco o tom, kde a jak jsou umístěny antény, kolik sektorů se zde obsluhuje a kde je umístěna samotná technologie dané "sajty" (základnové stanice mobilní sítě). Tu bychom nahoře hledali marně, je schovaná v místnosti v přilehlé budově těžební věže. Najdeme tu jak 2G, tak i 3G technologie.

Hned po vstupu do budovy věže mě ovane nezaměnitelná vůně industriálních staveb. Ocelová konstrukce, unikátní kolejový systém těžebních vozíků, stará lana, nápisy, varování... Hned vedle zasypané jámy pak stojí symbolický náhrobek shrnující historii dolu: "Rok likvidace 1995," praví stručně.

První metry výstupu jsou snadné, zkrátka standardní schody uvnitř budovy. Ten pravý adrenalin, který musí v případě potřeby absolvovat i servisní technik, začíná teprv po vystoupení bočním oknem na vnější schody věže. Zde na mě už čeká lano, ke kterému se připoutávám jistící brzdou.

V jedné ruce kameru, v druhé brzdu a šup nahoru. Zhruba v polovině cesty jsem kvůli únavě zavrávoral a instinktivně se chytil zábradlí, které se ale nekontrolovaně prohnulo do prostoru. Zaplaťpánbů za to lano, blesklo mi v tu chvíli hlavou. Naštěstí vše dobře dopadlo a po pár dalších minutách a zdolání náročných pletenců schodů a žebříků se ocitáme na horní plošině věže.

Tady je er-er-účko, to kvůli feedru...

Otevírá se nám nádherný výhled do okolí, do celého areálu bývalého dolu. Nás ale zajímá, jak to tu má operátor zařízené. V každém rohu věže je typická směrová anténa, servisní technik Tomáš, který se mnou výšlap na vrchol absolvoval, mě začíná zahrnovat technikáliemi: "Máme tu tři sektory devítistovky, támhleto je pak tři géčko," spustí typickou hantýrkou servisáků. "Tady je rádio od Huawei. Takhle nahoře je kvůli tomu, že se ušetří na "fídru", to už je běžná praxe," ukazuje na krabičku s logem čínského výrobce.

Jak to vypadá nahoře aneb Co je "rádio" a "feeder"

BTS (základnová stanice mobilní sítě) v bývalém dolu Michal je koncipována jako třísektorová. Na každý sektor spadají dvě směrové antény, jedna pro GSM pásmo 900 MHz, druhá pro šíření signálu 3G sítí. Konkrétně má Vodafone na vrcholu věže tři antény Kathrein 739 634 pro GSM pásmo a tři Kathrein 742 215 pro UMTS síť.

"Rádiem" se pak nazývá jednotka Huawei RRU 3804 - Radio remote unit. Obsahuje rádiový vysílač a přijímač a s jednotkou umístěnou ve spodní budově (Huawei BBU 3900) komunikuje po optickém vedení. Řešení je výhodné jak z pohledu úspor na tzv. feedru, což je koaxiální kabel mezi jednotkou RRU a samotnou anténou, tak z pohledu nákladů na chlazení, kdy se RRU chladí přirozeně okolím a ušetří se tak na klimatizaci.

Kratší kabel má navíc kromě toho, že se ušetří na materiálu, i bonus v podobě nižších ztrát. U dlouhého koaxiálního vedení je totiž potřeba počítat se značným útlumem, což u optiky neplatí.

Vodafone tu navíc není sám. Věž využívá i konkurenční operátor, který tu má velmi podobné vybavení, i řada lokálních alternativních poskytovatelů. Vrchol těžební věže tak víc než svůj prapůvodní účel připomíná výstavu síťových zařízení posledních dob. Nutno ale podotknout, že zespoda jsou viditelné jen směrové antény operátorů a celkový vzhled památky tak moderna příliš nenarušuje.

Teď už stačí absolvovat cestu zpět dolů, prohodit pár slov s klukama u oběda a opět usednout do zázraku jménem Pendolino směr Praha.

Idylka? Nenechte se mýlit

Dnes měli naši průvodci relaxační den, ale zas taková idylka jejich práce není. Je třeba si uvědomit, že zatímco my měli na reportáž ideální počasí, tedy dvacet stupňů a vymetenou oblohu, servisní technik musí na tyto těžko dostupná místa šplhat i ve chvíli, kdy z nebe padají trakaře či se za okny skrývá tuhá Ladovská zima. A to už taková zábava není, jak se ostatně shodli i Lukáš s Tomášem.

Práce servisního technika má navíc jasná pravidla. Kromě pravidelných kontrol jednotlivých "sajt" totiž mají i noční služby a vyjíždějí operativně k jednotlivým poruchám. Na odstranění té nejzávažnější přitom mají pouhé čtyři hodiny, což se s dojezdovým časem k některým místům okolo tří hodin zdá jako doslova šibeniční termín. Při každém vstupu do technické místnosti se navíc musí hlásit na dohledové centrum, jinak by spustili poplach.

Lokality, které vyžadují nejen fyzičku, ale i horolezecké schopnosti, přitom nemají jen na severu Moravy. Posledně jsem si to vyzkoušel s kolegy mých ostravských průvodců na severu Čech při zimní údržbě sítě, či v samém centru Prahy na vrcholu Týnského chrámu. Ani v těchto lokalitách to není taková sranda, jak se může zdát. Ale ty netradiční výhledy za to stojí.