Pro výměnu vizitek…
Život bez bezdrátové komunikace si moderní majitel kapesního počítače dnes již ani nedokáže představit. Díky různým typům komunikačních adaptérů je kapesní pomocník schopen komunikovat s počítačem, s jinými přístroji podobného typu, s mobilním telefonem. Ale také může sám telefonovat, nebo pomocí technologie GPS určovat polohu a ukazovat tak hezké mapy. To vše, aniž by jej bylo nutné kamkoliv zapojovat. Jednou na krátkou, jindy na velkou vzdálenost. Díky tomu může být ještě užitečnější a lepší. Všem těmto možnostem se dohromady říká bezdrátová komunikace. Kde se vzala? Kupodivu, prvotním smyslem nebylo ani zdaleka připojit kapesní počítač k internetu.
Přímými předchůdci dnešních PDA a komunikátorů byly digitální diáře. Tyto přístroje obsahovaly několik předdefinovaných aplikací, které na nich bylo možné používat. Možnost doplnit je o další programy, pokud vůbec existovala, byla díky absenci systému pro správu paměti velice omezená. Diáře sloužily nejčastěji jako základní PIM nástroj (úkoly, poznámky, kalendář, kontakty) rozšířený o několik pomocných funkcí a, u nejdražších kusů, o tabulkový editor. Jejich komunikační schopnosti byly omezeny (rovněž opět jen u dražších modelů) na sériový port. Ten mohl sloužit pro komunikaci mezi diáři navzájem, nebo mezi diářem a PC. Ve druhém případě nešlo o synchronizaci dat, tak jak ji známe dnes. Typickou aplikací využívající port bylo zálohování obsahu diáře do počítače. V případě komunikace mezi přístroji bylo možné si vyměňovat jednotlivé záznamy uložené v paměti, avšak tato možnost byla omezena na konkrétní typ portu a zařízení, vyžadovala jejich fyzické spojení a vyjma pomalosti byla také poněkud nespolehlivá.
Přitom právě komunikace mezi přístroji, především z důvodu výměny vizitek a obchodních informací mezi manažery je používajícími byla jednou z nejžádanějších funkcí. Firma Casio, pravděpodobně největší dodavatel diářů, se pokusila vytvořit standard paměťových „IC karet“, kterými bylo možné přenášet data mezi diáři asi jako na disketě. Karty ale byly drahé a standard se příliš neujal. Obdobně dopadla i snaha o jednoznačnou kodifikaci PIM dat pro jejich přenos (standard iCal, který umožňuje de facto totéž byl zrozen v příznivější době). Hlavním problémem však zůstala samotná otázka komunikace dvou přístrojů vesměs stejného typu.
Nápad využít pro výměnu dat infračervené rozhraní pochází ještě z doby digitálních diářů. Současný standard IrDa však byl dlouho jen jednou z alternativ optické komunikace a díky tomu nebyla jednotlivá zařízení ani zdaleka kompatibilní. První počítače s PalmOS vybavené infračerveným rozhraním (Palm III) byly konstruovány tak, aby port umožňoval to, co se od komunikace očekávalo u diářů. Tedy výměnu kontaktů, poznámek a nově také aplikací. Možnost spolupráce s počítačem byla, za pomocí speciálního softwaru, celkem exotickým a netradičním použitím.
Praxe ale jak u palmů, tak dalších PDA zařízení ukázala, že se očekávání uživatelů změnila stejně, jako se za deset let změnily i samotné přístroje. U prvních produktů společnosti Handspring, například u Visoru DeLuxe byl problém s nekompatibilitou „jednoúčelového“ infračerveného portu dost velkou brzdou využití zařízení. Řešení tohoto problému bylo dost obtížné a bohužel ne vždy vedlo k úspěchu. Další přístroje proto již používaly standardní infraport, který umožňoval výměnu dat s počítačem, bezdrátovou synchronizaci a práci s mobilním modemem. Nicméně infračervené rozhraní bylo zatím posláno na vedlejší kolej nástupcem. Technologií Bluetooth.
Nová éra
Bluetooth je systém bezdrátové komunikace mezi dvěma zařízeními, nebo ním a jeho příslušenstvím na krátkou vzdálenost. I když jsou možnosti této technologie, vyvinuté původně společností Ericsson omezené obdobně, jako možnosti infračerveného portu, odpadá u něj skutečnost, že obě komunikující zařízení musí být v přesně stanovené vzájemné poloze. Bluetooth je, na rozdíl od pestré variety infračervených portů standardizován tak, že pomocí této technologie mohou PDA jak vyměňovat obchodní data, tak provádět synchronizaci, kopírování souborů, připojení k síti a internetu a řízení příslušenství. Mezi nevýhody patří krátký dosah většiny adaptérů a také jejich energetická náročnost. U některých zařízení, a v některých prostředích může být Bluetooth využit pro překonání ochrany PDA a jeho napadení. Pomocí bezdrátové sítě se mohou šířit červy, některé přístroje je možné hackovat, parazitovat na jejich připojení k internetu, nebo vykrádat osobní informace. To jsou vady, které původní infračervený port nemá, nicméně jsou vzhledem k pozitivům přijatelné.
Nedostatky týkající se malého dosahu a nízké rychlosti Bluetooth řeší bezdrátové adaptéry na bázi specifikace IEEE 802.11, neboli Wi-Fi. Ačkoliv si tuto bezdrátovou síť nejčastěji spojujeme s možností přístupu k internetu, její využití je mnohem širší, hlavně v profesionální sféře. Nabízí relativně rychlý přenos dat a připojení do klasických počítačových sítí, kde může být PDA klientem mnoha služeb (to je s Bluetooth možné také, ale velmi omezeně). Wi-Fi obsahuje stále více přístrojů, především s operačními systémy Windows Mobile. Bezdrátový adaptér je ovšem velkým konzumentem energie. Jeho starší specifikace obsahovala značnou bezpečnostní vadu, která není ani dnes zdaleka všude vyřešena. A senzitivnější lidé mají s používáním Wi-Fi problémy, v podobě bolestí hlavy, ačkoliv žádné negativní dopady na osoby nebyly v souvislosti s tímto standardem prokázány. Jestliže vaše PDA obsahuje Wi-Fi, mělo by být stejně jako Bluetooth standardně vypnuto.
Globální komunikace
GSM, nebo 3G adaptéry a GPS v PDA patří mezi globální komunikační systémy. GSM je mobilní sítí a modul, který práci s ní v PDA obstarává z něj prakticky dělá další mobilní telefon, nebo přinejmenším datový terminál. U GPS pak jde o velmi podobné rozšíření v podobě klienta navigačního systému. I když je, opět hlavně ve světě Windows Mobile do jisté míry módní PDA přijímači GPS vybavovat, ve skutečnosti to má mnoho nevýhod. Především spotřebu energie nebo čas potřebný na prvotní zjištění polohy. Přijímač je prakticky k ničemu, jestliže nemáte příslušné mapy. A ty stojí peníze. Daleko spíše, než atraktivním doplňkem by tak GPS mělo být účelovým adaptérem v účelových zařízeních.
Ačkoliv existují skvělé PDA/mobilní telefony jako třeba prakticky celá řada Treo, při použití GSM sítě na PDA se často objevují problémy, které běžný mobilní telefon nezná. Ty ale vyplývají především z toho, že „mobil“ je jednou z aplikací standardního operačního prostředí, kde, na rozdíl od chytrých telefonů se systémem Symbian nemusí být primární. Přesto jsou vady související s použitím GSM v PDA u každé nové generace přístrojů více a více eliminovány.
Budoucnost
Těžko očekávat, že se v dohledné době objeví nějaký nový bezdrát, který by svět PDA výrazně ovlivnil. Současné standardy, vyjma dosluhujícího IrDa spíše čeká postupné urychlování a konsolidace. Ať jich máme ve svém zařízení libovolný počet a konfiguraci, měli bychom je především z důvodu zabezpečení a úspory energie používat s rozumem. Jinak totiž tyto velmi užitečné pomůcky neplní svůj účel a jsou spíše na obtíž.
