|
| Asi mi dá každý za pravdu, že pokud nám, uživatelům kapesních počítačů, zahlcovaným takřka denně novými sharewarovými a freewarovými programy, něco opravdu chybělo, byl to pořádný šachový program. Nuže, můžeme slavit. Šachy tu máme - a dokonce zadarmo.
První vzájemný kontakt skončil bohužel nepříjemným překvapením - program nelze spouštět z paměťové karty, je třeba nakopírovat jej přímo do paměti. Po krátkém šachování s daty v paměti a na kartě jsem ale dal mat chybějícím kilobajtům a mohl se konečně začít věnovat šachům. Pocket Chess si neberou žádné servítky a jdou přímo k věci. Levou půli obrazovky zabírá šedobílá šachovnice s jednoduchými ale pěknými a přehlednými figurami, vpravo se zobrazuje seznam tahů, informace o soupeřících stranách a kdo je právě na tahu, poslední provedený tah a stav mysli programu, pokud hrajete proti počítači. Program totiž kromě očekávané možnosti hry člověka proti počítači umožňuje i sledovat vzájemný souboj dvou Venců (WinCE vs. WinCE), případně hru dvou lidí proti sobě (velké plus též pro schizofreniky!). Stačí vybrat si úroveň počítače a jde se na věc.
Hra nabízí celkem osm úrovní, které se od sebe liší dobou, po kterou Venca nad tahem přemýšlí. To samozřejmě způsobuje, že styl hry se na jednotlivých úrovních příliš neliší, liší se pouze rozsah chyb, které Venca dělá - čistě proto, že tah nestihne promyslet dostatečně do hloubky. Jenomže v žádném případě nelze říci, že by počítač často a zbytečně chyboval! Spíš naopak. Už od takové třetí či čtvrté úrovně (kdy má na přemýšlení 10 respektive 20 sekund) je Venca schopen takových fines, jako například oběť dámy, následovaná o čtyři (!!!) tahy později vynucenou obětí dámy a věže z mé strany. Ještě na první nebo druhé úrovni má smysl občas dělat ne zcela logické tahy a doufat, že Vencu zmatete, od třetí úrovně se za každý nepromyšlený tah krutě platí. Po prvních zhruba patnácti partiích jsem si byl téměř stoprocentně jist, že program nemá (snad kromě možných rozumných kombinací prvních dvou tahů) v podstatě žádnou strategii - pouze a jedině dát mat. A tento cíl sleduje sice dost nekonvenčně, ale o to zarputileji. Považuji se za průměrného šachistu a přemýšlím obvykle ne víc než na čtyři až pět tahů dopředu, a to je na Vencu na vyšší úrovni zpropadeně málo. Velmi příjemná je možnost "roztáhnout" šachovnici. Po stisknutí příslušného tlačítka (ne nepodobného tomu z Internet Exploreru 4) zmizí hlavní panel i menu, šachovnice se zvětší na celou výšku obrazovky a tlačítka se smrsknou do záhlaví pravé půlky, která se jinak příliš nezmění. Větší šachovnice je na hraní velice příjemná a vřele ji doporučuji používat. A když už člověk během hry nutně potřebuje do menu, stiskem tlačítka lze šachovnici opět zmenšit. Program si pamatuje poslední rozehranou hru bez nutnosti ukládání, nicméně ukládání pozice je možné, takže můžete mít najednou rozehráno několik partií, což asi ocení hlavně ti, kdo budou hrát také proti lidským protivníkům. Za dobrý nápad považuji též možnost exportu odehraných tahů do schránky, takže je možno sehranou partii si zkopírovat do Wordu, okomentovat a uložit. Nechybí ani volba pro otočení šachovnice (vhodné pokud hrajete s černými), možnost vrátit libovolný počet tahů, tah přeskočit nebo nechat si poradit (předtím vřele doporučuji zvýšit úroveň počítače, neboť nad vaším možným tahem přemýšlí stejně jako nad svým). Navrhovaný tah se pak zobrazí blikáním figury střídavě na výchozí pozici a na pozici po tahu. Abych jenom nechválil, je třeba přiznat, že program má také své mouchy. Kupříkladu vestavěný editor pozic (setup board) umožňuje figury po šachovnici libovolně přemisťovat či je odstranit (přetažením mimo hrací plán), ale už neumožňuje umístit novou figuru či takovéto odstranění vrátit. Drobného prohřešku proti pravidlům se program dopouští v okamžiku, kdy pěšec vstoupí na poslední řadu - tehdy by si hráč měl vybrat figuru, která jej nahradí. Tak šlechetné ale Pocket Chess nejsou a místo hrdinného pěšáka přidělují automaticky dámu. Další nedostatek, o němž se chci zmínit, je v provádění tahů. Táhnout je možno dvěma různými způsoby - dovolil jsem si je označit metoda ťuk-ťuk a metoda šup-sem. Bystrý čtenář jistě pochopil, že ťuk-ťuk spočívá ve vybrání figurky klepnutím a vybráním cílového políčka dalším klepnutím, metoda šup-sem je notoricky známá chytni a táhni. Ano, správně. Chybí možnost zadávání tahu z klávesnice. Pro hru proti Vencovi by to možná byl přežitek, i když na nejtěžší úrovni Venca nad každým tahem dumá tak dlouho, že pero obvykle odkládám, a kdo ho pak má zvedat (a hlavně hledat, když se přitom zabývám dalšími patnácti činnostmi). Ale při představě, jak si dva hráči neustále přehazují mezi sebou stylus, mám pocit, že možnost hry z klávesnice by se docela uživila. Moje další výtka směřuje k již několikrát zmíněné délce přemýšlení. S výjimkou zhruba prvních dvou tahů totiž Venca poctivě využívá celou dobu, kterou má k dispozici, a to i v případě, kdy by i nemluvně zahrálo zcela bez přemýšlení. Zpočátku mi způsoboval pohled na Vencu, jak usilovně dumá, zda má vzít dámu nebo radši postoupit pěšcem o políčko vpřed, škodolibou radost, ale po několika hrách jsem se přistihl, že svůj stroj proklínám, aby už sakra táhl. A na závěr si ještě dovolím ctěného čtenáře upozornit na zajímavý jev, který asi logicky vyplývá ze systému, podle něhož Venca hraje. V Pocket Chess neexistuje možnost vzdát se či nabídnout remízu, takže Venca poctivě brání ztracenou partii až do poslední chvíle. Komu čest tomu čest, ale v okamžiku, kdy bych mohl ohlásit například třetím tahem mat, a je tedy porážka Vency nevyhnutelná, začnou se dít věci. Místo aby Venca jako každý normální hráč zahrál smysluplný tah a doufal, že soupeř přece jen udělá nějakou chybičku, pouští se do šílených a nepříliš smyslných tahů.
Schválně, co byste zahráli na místě černého v situaci na obrázku? Chvilka přemýšlení... Venca triumfoval dámou: 20) ... Qf1+. Co říci závěrem? I přes všechny zmíněné nedostatky jsou určitě Pocket Chess jasnou volbou pro každého příznivce šachů mezi majiteli HPC. Vřele doporučuji. Tomáš Honzák |
16. ledna 1999
