Přestože se již několik týdnů pod záštitou Českého telekomunikačního úřadu jedná o budoucnosti přístupu k internetu přes modem (dial-up), výsledky jsou stále v nedohlednu. Zřejmé jsou v tuto chvíli jenom dvě skutečnosti: výsledek bude výhodnější pro Český Telecom než pro kohokoliv jiného a na paušální poplatek za přístup na internet si počkáme mnohem delší dobu, než jsme možná původně čekali. Pokud se ho vůbec dočkáme.
O budoucnosti internetu rozhoduje fórum
Jak jsme vás již informovali v tomto článku, pod záštitou Českého telekomunikačního úřadu vzniklo fórum, které by se mělo dohodnout na technických i cenových modelech vytáčeného přístupu k internetu. Výsledek diskusí by měly zúčastněné strany (Český Telecom, alternativní operátoři, poskytovatelé internetu, zástupci veřejnosti) přijmout za svůj a řídit se jím. Pokud by snad měl někdo jiný názor, potom hodlá přijaté řešení telekomunikační úřad nařídit jako závazné (alespoň to předseda ČTÚ David Stádník přislíbil zástupcům uživatelů).
Fórum se skládá z řídícího výboru, který závěrečné výstupy schválí, a dvou pracovních skupin – technické a ekonomické. Od začátku listopadu zatím probíhalo jednání prakticky jenom v rámci technické skupiny. Až se ta shodne na technickém řešení (může jich být více), bude jednat ekonomická skupina o praktických (cenových, nákladových) aspektech přijatých řešení. Teprve poté řídící výbor průchodné modely schválí a předloží ČTÚ.
Je síť Telecomu technologickou špičkou, nebo neomezenou zásobárnou problémů?
Jednání technické skupiny se přitom podle zúčastněných podobají jako vejce vejci. Český Telecom předkládá argumenty, proč něco nejde. Tyto argumenty se snaží zástupci konkurentů vyvracet, nebo nabízejí kompromisní řešení. Je samozřejmě jasné, že ať už bude přijaté řešení jakékoliv, bude muset respektovat strukturu přístupové a tranzitní sítě Telecomu. Podle argumentace zástupců Telecomu se zdá být zavedení paušálního poplatku za přístup k internetu nemožné – údajně by to přetížilo síť, o které se Telecom rád zmiňuje jako o jedné z nejmodernějších v Evropě.
Další problémy jsou se signalizací, dále pak různé schopnosti ústředen Siemensu a Alcatelu a řešení přístupové sítě. Jednotliví uživatelé totiž nejsou do ústředen většinou připojeni přímo, ale prostřednictvím koncentrátorů. Toto řešení je většinou mimo větší města. Z koncentrátoru vede linka o kapacitě 2 x 2 Mb/s do samotné řídící ústředny. Výhodou tohoto řešení je v nižších nákladech pro Telecom na přenosovou kapacitu. Jeden koncentrátor pojme až 980 uživatelů (v praxi je to přibližně polovina). Linka mezi koncentrátorem a ústřednou ale přenese současně jenom 60 hovorů.
Telecom počítá s průměrnou délkou hovoru 2 minuty. V takovém případě přijaté řešení vyhovuje. Internetové hovory jsou ale mnohem delší a, pokud by navíc existoval paušál, zůstávali by uživatelé připojení ještě déle a nezbývala by kapacita pro hovory. To podle něj paušál prakticky vylučuje. I kdyby totiž byl ochoten akceptovat větší míru neuskutečněných hovorů, nemůže to vlastně udělat – Telecom je totiž povinen zajišťovat univerzální službu a musí dodržovat některá kvalitativní kritéria, která kontroluje ČTÚ. Zůstává sice několik nezodpovězených otázek: jak je možné, že polovinu provolaných minut v síti Telecomu v současnosti tvoří internetové hovory a na kvalitě to není vidět, nebo proč se Telecom domnívá, že všichni budou po zavedení paušálu okamžitě celý den připojení k internetu.
Zadání je omezené a vytržené z kontextu
Jednou z nevýhod zmiňovaného fóra je skutečnost, že se má zabývat vytáčeným přístupem k internetu, nikoliv přístupem k internetu obecně. V takovém případě by se mohlo diskutovat o tom, proč by někdo byl celý den připojený přes modem k internetu. V takovém případě má totiž větší nároky na rychlost a kvalitu připojení, než může poskytovat i ISDN, a logicky se bude poohlížet po něčem lepším, jako je například ADSL, kterému se Telecom zatím úspěšně brání. Jenže všechny podobné otázky Telecom odbývá – toto fórum je o dial-upu, proto je diskuse o ADSL trošku mimo.
Právě podobné technické diskuse zatím způsobily, že nezasedla ekonomická pracovní skupina, která by se již měla paušálním poplatkem zabývat. Telecomu nepochybně současná situace vyhovuje. Sice se mu nelíbí, že internetové hovory nadměrně zatěžují jeho síť, ale v současnosti ho nikdo z konkurentů neohrožuje. Dokud totiž neotevře síť, což do ukončení diskusí nehrozí, nikdo nezíská přístup přímo k zákazníkům a vždy bude odkázaný na podmínky, které Telecom stanoví. Je tu sice problém s tím, že by měl konkurentům, kteří využívající nikoliv přístup k síti, ale propojení, platit propojovací poplatky, které stanovil telekomunikační úřad, ale to je jen detail. Internetový provoz přes propojovací body se dá konkurentům řádně znechutit technickými překážkami a také blokováním podpisu dodatků k propojovacím dohodám. A malí internetoví provideři jinou možnost než využít přístup k síti Telecomu – a tudíž přistoupit na neregulované komerční smlouvy o provizích stanovených Telecomem – stejně nemají.
Telecom vždy vydělá
Výsledkem jednání v každém případě bude, že Telecom odejde posílený a jeho konkurenti budou muset v lecčem ustoupit. Nejméně je bude bolet, když obětují paušální poplatky za přístup k internetu. Minutová tarifikace je pro ně výhodnější, zvláště když tíha vybírání poplatků zůstane na Českém Telecomu a jakékoliv zdražení – byť by impuls vznikl u nich – vždy zůstane na jeho bedrech.
Paušální poplatky pro ně znamenají větší riziko. Pokud by byl poplatek společný pro Telecom i pro ně a následně by se o něj dělili, neměli by možnost ovlivnit chování zákazníka a zůstali by i nadále v područí Telecomu. Možná by vydělali více, ale možná také ne. Každopádně i kdyby zákazníky přesvědčili, ať se připojují k nim, jejich příjmy by se moc nezměnily – rozhodně ne v takovém poměru k vynaloženým marketingovým nákladům, jako je tomu u minutové tarifikace.
Pokud by se platil paušál za přístup k internetu prostřednictvím telefonní sítě a ještě i paušální poplatek poskytovateli internetu (toto řešení by nejvíce z těch paušálních vyhovovalo Českému Telecomu), musela by přijít cenová válka nebo kartelová dohoda. Obě řešení by pro ně mohla znamenat větší ztrátu než zisk, což o minutové tarifikaci až tolik neplatí. Vliv Telecomu sice zůstane, ale dobrým marketingem se dá vydělat více než v případě paušálních poplatků. Jediný, kdo může v současnosti poskytovatelům internetu dělat těžké hlavy, je Český Telecom nebo někdo ze zahraničí. Jenže zahraniční skupiny už u nás působí, takže jediné riziko cenové války hrozí od Internet On Line Českého Telecomu.
Kdo chce vlastně paušál?
Telecom o problémech konkurentů samozřejmě ví a moc dobře si uvědomuje, že když jim nabídne vyhovující řešení, které jim zajistí uspokojivé a hlavně stabilní příjmy, rádi mu naopak vyhoví při odpouštění kroků, které mu nejsou sympatické a které vlastně ani nevyžadují – paušální poplatek za přístup k internetu tuto definici splňuje bez výhrad.
Ostatně naplno se to ukázalo minulý pátek (22. 11.) při zasedání technické komise fóra. Když zástupce Telecomu protestoval proti větě v zápisu z minulého jednání, která mluvila o paušálním poplatku jako jednoznačné prioritě, všichni přítomní zástupci alternativních operátorů a poskytovatelů internetu svorně deklarovali, že to sice priorita je, ale rozhodně ne nejvyšší.
V tuto chvíli jedinými, kdo trvají na paušálním poplatku jako jednom z modelů, který toto fórum schválí, jsou zástupci uživatelů. Konkrétně jde o sdružení Březen měsíc internetu (podporuje projekty podporující používání internetu), Internet pro všechny (založili jej organizátoři petice za zpřístupnění a vůbec nabídku ADSL), Svaz pacientů a Sdružení obrany spotřebitelů. Jejich společné prohlášení a přehled požadavků včetně představy o budoucích modelech si můžete přečíst například zde. Mezi zástupci těchto sdružení panuje obava, že pokud bude rozhodování záležet jenom na názoru Telecomu, alternativních operátorů a poskytovatelů připojení k internetu, potom nejspíš v dohledné době žádný paušál nebude.
Nyní je již více než jasné, že chybou celého fóra je zřejmě oddělení problematiky vytáčeného přístupu k internetu od komplexního pojetí problému. Pokud totiž nebudou brány při diskusích v úvahu další faktory, jako je nabídka kabelových společností, otázka bezdrátového přístupu k internetu, širokopásmového přístupu (xDSL) a vůbec požadavku na zpřístupnění internetu co nejvíce obyvatelům České republiky (dostupnost internetu většině obyvatel se dnes považuje za předpoklad dalšího ekonomického růstu), tak se nejspíš diskuse zadrhnou na technických problémech. Všechny tyto obtíže jsou totiž řešitelné – je to jenom otázka peněz. Doufejme proto, že co nejdříve dojde na jednání v rámci ekonomické komise, která by měla nalézt řešení na tuto otázku a určit řešení, která jsou technicky realizovatelná, ale neúnosně drahá, a najít výsledek výhodný pro operátory, ale i pro uživatele.
