Tuto výhodu si samozřejmě uvědomují jak operátoři, tak výrobci telefonů. Přesto se všeobecně předpokládá, že rostoucí část příjmů z nových služeb mobilních telefonů, bude pocházet z pasivních aplikací, zejména stahování audio a video klipů, ringtonů. Proč nenastupuje ihned éra interaktivní videotelefonie?
Odpovědí je technická a ekonomická náročnost jak na straně vývoje a zavádění nových 3G sítí, tak náročnost na hardware i software nových telefonů.
V případě sítí je jedním z problémů otázka ceny přenosu informací a využití šířky pásma. V tomto případě jsou výhodnější nové IP sítě, které nahrazují stávající. Tam stoupá využití šířky pásma až na 85%, ovšem za cenu velkých investic do hardware.
Aby mohly IP sítě podporovat obousměrnou hlasovou i video komunikaci, musejí poporovat symetrický uplink a downlink, nevyužívat end-to-end vyrovnávací paměť podporovat variabilní enkódování a dekódování signálu. Otázkou je, zda jsou připraveny i mobilní telefony.
Jak drahý a složitý hardware je nutný? Současné videotelefony podporují jako nejsložitější formu přenosu videa streaming, většinou ze sítě do telefonu. To znamená telefon s vysokou přijímací citlivostí, výkonný MPEG4 dekodér , vyrovnávací paměť a kvalitní barevný displej. Interaktivní hlasové a video služby jsou na implementaci složitější. K výše uvedeným vlastnostem je třeba přidat digitální kameru, MPEG4 enkodér a dostatek energie pro vysílání. RF uplink snižuje citlivost přijímače, takže vyžaduje silnější vysílání (zvýšení hustoty sítě). Kvalita spojení musí být lepší než streamovací (nevyužívá se vyrovnávací paměť). Telefony spotřebují více energie na vysílání a přijímání než na samotné nahrávání obsahu – až dvojnásobně. Proto jsou komponenty pro novou generaci telefonů výrazně dražší.
Telefony také musejí být multiband a multi-mode, protože budou vedle sebe existovat GSM a UMTS sítě. Pokud by přechody z jedné sítě do druhé nebyly dobře naprogramovány, vyhledávání vysílačů by ještě zvyšovalo energetickou náročnost.
Pokud se jedná o složitost softwaru a jeho náklady, je zajímavé si uvědomit jeho vývoj. Na počátku 90. let první telefony v sítích ETACS/AMPS obsahovaly program o cca 10 000 řádků. GSM telefon s černobílým displejem konce 90. let už byl vybaven programem o 100 000 řádcích a nejmodernější 3G telefony mají 1 milion řádků programu. To jasně ilustruje rostoucí podíl softwaru na ceně mobilních telefonů.
Aktivní nebo pasivní video - na tuto otázku dá odpověď jen budoucnost. Dle mého názoru budou úspěšně koexistovat, protože každý představuje jiný způsob využití mobilního telefonu. Pasivní video přináší zábavu a informace a doslova přenáší mobil do sféry multimédií, „od ucha před oči“.
Stahovací video také přivádí do businessu dříve stoprocentně ovládaného operátory a výrobci telefonů další subjekty – výrobce obsahu, agregátory obsahu, výrobce softwarů pro ovládání videa apod. Aktivní video jako rozšířený způsob komunikace zůstane pravděpodobně z velké části doménou operátorů.
Z hlediska příjmů jsou krátkodobá až střednědobá očekávání optimistická u pasivního videa právě proto, že nevyžaduje zásadní a nákladné změny sítě a mobilních telefonů.
Aktivní video potenciálně přinese větší příjmy operátorům než pasivní video, protože bude kopírovat hlasovou telefonii, jenom přidá video jako bonus. Náklady na změnu sítě a vývoj nových telefonů pokryje pravděpodobně zvýšený objem vyměněných dat a objem prodaných telefonů.
Psychologové tvrdí, že pokud se lidé vidí, mají si více, co říci. Tedy se dá očekávat, že s příchodem interaktivní hlasové a video komunikace ještě stoupne počet provolaných minut a všem zúčastněným, zejména však operátorům, se vrátí vynaložené prostředky.
