Současné počty uživatelů mobilních telefonů nutí operátory stále vylepšovat jejich sítě, pokrytí i kapacitu. Zatímco před pěti lety, kdy se u nás systém GSM teprve budoval, uživatelé ochotně omlouvali občasné výpadky či neúspěšná volání, nyní je sebemenší problém vede k útoku na kontaktní centra. Jaké proto bylo zděšení počátkem léta, když mnoho čerstvých majitelů Oskarovy SIM karty vyrazilo na Moravu trávit chvíle volna a jeden místní kolaps sítě stíhal druhý. Tato situace nás motivovala k tomu, abychom zkusili navázat na někdejší měření. Otestovali jsme nejen to, jak je pokrytá dálnice D1, ale také okolní cesty.
Abychom dosáhli co největší objektivity testu, zapůjčili jsme si od společnosti profesionální měřící zařízení Agilent technologies Drive test, používané samotnými mobilními operátory. Základem naší konfigurace byla dvojice receiverů nepřetržitě sledující nastavené kanály. Poslední částí byl mobilní telefon Sagem s upraveným firmwarem detailně monitorujícím provoz a poziční systém GPS zaznamenávající naši momentální polohu. Údaje od všech komponentů zpracovával notebook Compaq Presario 1200 s procesorem Celeron 600 MHz, zapůjčený společností HSH computers.
První cesta z Prahy do Brna vedla přímo po dálnici D1, kterou by všichni operátoři měli mít bez větších problémů pokrytou. Zvolili jsme metodu skenování síly signálu Eurotelu a Paegasu, Oskarovi byl vyhrazen testovací mobilní telefon, abychom mohli detailně sledovat úspěšnost handoverů. V místech, kde se vyskytovalo podezřele malé množství kanálů, byl prováděn testovací hovor při současném sledování chybovosti přenosu. Zatímco pokrytí dvou větších operátorů bylo téměř bez výhrad, zkoušeli jsme je i trvalým hovorem z dalších telefonů, spojení vypadávalo obvykle jen po uplynutí hodinového limitního intervalu, horší to bylo s Oskarem. Tím, že nějak „pozapomněl“ na své frekvence v řádu 1800 MHz, neměl dostatek volných kanálů pro handover, což několikrát skončilo rozpadem spojení. Síť zkrátka nedokázala najít žádnou vhodnou novou buňku. Přitom jsme dodržovali povolené maximální rychlosti jízdy, leckdy se pohybovali i pomaleji, abychom zaručili „spolehlivé“ přeladění mezi BTS.
Doslova kapitolou samou pro sebe je Morava. Poté, co jsme minuli stotřicátý kilometr dálnice, začal mít Oskar vážné problémy. Handovery prováděl doslova na poslední chvíli, přičemž porušit hranici povolené rychlosti, tak by nemělo volání dlouhého trvání. Čím více se blížilo Brno, tím přibývala nouze o volné kanály. Signálu bylo sice více méně dost, ovšem bez „nosné“ není volání. Krize nastala zhruba pět kilometrů před Brnem, kdy se v denní špičce dařilo dovolat zhruba na druhý, leckdy až dokonce třetí pokus. Druzí operátoři přitom volání zvládali doslova bravurně. Abychom vyloučili omyl, současně jsme volali z dalších telefonů s Oskarem, jmenovitě Panasonicem GD93, Nokií 6210 a Ericssonem R320. Efekt však byl stále stejný. Tato situace přetrvávala i při průjezdu centra. Frekvence 1800 MHz totiž v Brně jen těžko najdete a přidělených 20 kanálů GSM 900 na tak velké město nestačí. Uvíznete-li v dopravní zácpě, rozlučte se s voláním.
Z Brna jsme dále pokračovali, jak je vidět na přiložené mapce, směrem k Břeclavi, do mekky českých pěstitelů vín. Díky rovinatému terénu se tato oblast operátorům pokrývala v podstatě dobře, ale přesto jsme nacházeli problémy. Oskar stále neměl dostatek kanálů a Paegas občas zápasil s interferencemi několika silných BTS. Naopak technici Eurotelu si zaslouží pochvalu, nebylo důvodu si na síť stěžovat.
Poté, co jsme zajeli do méně osídlených lokalit, střídavě nám vypadával signál u všech operátorů. Vyvrcholením byly Němčičky, zdejší poměrně oblíbené koupaliště, kde bez dobré externí antény nemusíte riskovat, že vám při plavání telefon ukradnou, klidně ho můžete nechat doma.
Cesta zpět do Prahy se sestávala z méně obvyklé kombinace dálnice s okresními silnicemi. D1 jsme opustili v Jihlavě, odtud přes Pelhřimov a Vlašim pokračovali do Benešova a teprve po E55 se vrátili na dálnici. Tato trasa se dá shrnout do slov slušně pokrytá, což však neznamená, že si všechny sítě poradí s kontinuálním hovorem. Po cestě je spousta lokalit, kde není po signálu ani vidu ani slechu. Stačí opustit Pelhřimov a už na následujících deseti kilometrech postupně vypadne spojení kvůli nedostatku signálu u všech tří sítí. Skutečně plynulého spojení dosáhnete až s překročením hranic Benešova, odkud až do Prahy můžete nerušeně přenášet data či hovořit.
V našich testech samozřejmě pokračujeme a naše redakční vozidla najíždí kilometry po vlastech českých, aby zjistila, které lokality jsou skutečnou Achillovou patou našich operátorů. Zatím se nám však nepodařilo najít místo, kde by výrazně selhal Eurotel (tzn. nepodařené handovery vedoucí k pádu spojení, přetížená síť, …) a s trochou sebezapření se dá to samé říci i o Paegasu. Z obrazovky měřícího zařízení se však na Moravě zdálo, že Eurotel má síť nejlépe konfigurovanou. Zřejmě také díky tomu, že od samého začátku pokrýval větším množstvím méně výkonných BTS, nikoliv jako konkurence, s oblibou stavějící vysoké stožáry s výkonnými vysílači pro pokrytí co největšího území.
Víte-li o místě se slabým pokrytím některé z mobilních sítí, svěřte se v diskuzi. Přizpůsobíme tomu naše další cesty.
