Poměrně stabilní vysoká rychlost a dostupnost v celé České republice – to jsou závěry redakčního testování rychlých datových přenosů GPRS v síti Paegas. Naše testy probíhaly ještě před oficiálním uvedením této služby do plného provozu. Přesto by se naše zkušenosti neměly významně lišit od zjištění běžných uživatelů, kteří si GPRS u Paegasu nyní aktivují. Při testech jsme použili telefony Motorola P7389i (alokace timeslotů 2+1) a Siemens S45 (alokace timeslotů 3+1).
Jak jen jsme mohli wapovat bez GPRS…
Pokud se rozhodnete používat rychlé datové přenosy GPRS jen pro prohlížení wapových stránek, potom nebudete mít s nastavením mobilu žádné potíže. V patřičném menu zadáte jenom APN (Přístupové jméno), přístupové jméno a heslo (WAP, WAP). Potom pro jistotu ještě nastavte správně wapový prohlížeč pro použití klasických datových přenosů. Tímto jste připravili telefon pro prohlížení WAPu přes GPRS. Přijde vám to příliš jednoduché? WAP přes GPRS ale je jednoduchý…
Při wapování přes GPRS možná budete zklamáni – natahování stránek a odezva většiny serverů je jen nepatrně vyšší oproti klasickému brouzdání ve WAPu. Snad až na úvodní připojování, při použití GPRS jste stále on-line, takže wapová stránka se natahuje ihned po zadání adresy. Při použití staršího způsobu prohlížení WAPu se musí nejprve vytočit telefonní číslo přístupové wapové brány a teprve poté začne telefon načítat stránku. Rozdíl mezi oběma způsoby je přibližně deset až patnáct vteřin ve prospěch GPRS.
Výhoda GPRS je ale v tom, že neplatíte za čas strávený prohlížením stránek, ale za přenesená data. Pokud si přečtete první článek na wapové verzi Mobil.cz (wap.mobil.cz), přenesete přibližně 3 KB dat, což vás bude stát 1,50 Kč (tarif GPRS Basic) nebo 0,90 Kč (tarif GPRS Pro). Když se připojíte klasickým způsobem, zvládnete natáhnout titulní stránku a první článek do 30 vteřin (17 vteřin s GPRS), což vás bude stát 1 Kč (s tarifními programy) nebo 1,40 Kč (s kartou Twist, tato cena je s DPH). Pokud si budete chtít přečíst celé vydání (a skutečně přečíst, ne jen proletět očima), bude vám to trvat několik minut, během kterých přenesete jen několik kilobajtů dat. V takovém případě už pro vás bude GPRS výhodnější.
Díky tomu, že s GPRS jste stále připojení k internetu, můžete zapomenout na pád spojení. Je to jednoduché – buď se pohybujete v oblasti, kde GPRS běží, nebo máte smůlu a na BTS, ke které jste přihlášeni, z nějakého důvodu GPRS není. To se vám ale stane málokdy. Data se přenáší jen tehdy, když je to potřeba. Pokud nevěříte, zkuste se projet pražským metrem a u toho si wapovat. Na nástupišti metra si otevřete titulní stránku časopisu a otevřete článek. Ten dočtete v tunelu, takže se vrátíte zpět (stránka je v paměti telefonu) a vyberete další článek. Telefon – i přesto, že nemá žádný signál – neoznámí žádnou chybu a počká, až přijedete do stanice. Okamžitě natáhne požadovaný článek a zobrazí jej na displeji. Když se o totéž pokusíte při wapování přes klasické datové přenosy, bude vám neustále padat spojení nebo budete vytáčet číslo wapové brány.
Celé dny a noci s notebookem na internetu
Wapování přes GPRS ale není stěžejní aplikací této technologie – alespoň do doby, kdy budou k dispozici levné mobilní telefony s podporou GPRS. Což bude v nejlepším případě už letos na podzim; pravděpodobněji ale až v závěru roku a na jaře roku příštího. Doménou GPRS tak ještě chvíli zůstane připojení počítačů a notebooků k internetu. Opět se zde projeví stará pravda, na kterou po určitém čase přijdou všichni uživatelé této technologie – síla GPRS není v tom, že by šlo o zázračně rychlé přenosy dat, ale ve způsobu účtování.
Když si chcete prohlížet internetové stránky a záleží vám skutečně na rychlosti, potom se raději připojíte přes klasickou telefonní linku nebo třeba přes síť Eurotel (přenosová rychlost je 43,2 kb/s; spousta firem využívajících síť Paegas má kartu SIM Eurotelu právě kvůli datovým přenosům). Pokud si ale chcete číst e-maily, je vám jedno, jak rychle se připojujete k internetu, nebo se nehodláte odpojovat od internetu pokaždé, když si přečtete požadovanou informaci - potom sáhnete právě po GPRS. Je to jednoduché – připojeni k internetu jste stále, ale zaplatíte jen za to, co přenesete. Což je pro e-mail ideální.
Za 100 kilobajtů zpráv (to může být přibližně 30 až 40 e-mailů) zaplatíte pouhé tři koruny. Připojeni k internetu ale můžete být po celý den a každý e-mail si stáhnout v okamžiku, kdy to potřebujete. Když se připojíte přes klasický telefon nebo technologiemi CSD (klasické datové přenosy, 9,6 nebo 14,4 kb/s) či HSCSD (jen u Eurotelu, 28,8 nebo 43,2 kb/s), potom vám stáhnutí stejného objemu dat může trvat až pět minut, a to pouze v případě, že si je stáhnete najednou večer. I když se budete k internetu připojovat každou půlhodinu, zaplatíte za celý den až několik desítek minut strávených na internetu. A teď si představte, že si stáhnete e-maily, odpojíte se od internetu a v jedné z přijatých zpráv je odkaz na internetovou stránku (třeba ve firemním intranetu), na kterou se potřebujete podívat. To znamená, že se budete muset znovu připojit k internetu, počkat, až se stránka natáhne, odpojit se a zjistit, že se potřebujete podívat ještě na jinou stránku… S GPRS tyto problémy mít nebudete.
Nastavení GPRS Paegasu na notebooku je už o trošku složitější než v případě wapového telefonu. Záludnost není třeba hledat v mobilní síti, ale především v ovládacím softwaru. Ten si sice od vás vyžádá stejné údaje jako mobilní telefon (APN, IP adresu a případně několik dalších technických údajů, které dostanete od operátora při aktivaci GPRS), ale ty poté použije podle svého uvážení. Zatímco GPRS Wizzard od Motoroly po chvilce pracoval bez obtěžování uživale, s GPRS Assistantem Siemensu bylo více práce. Chybové hlášení v němčině (při zvolení angličtiny jako komunikačního jazyka) a první připojení přes GPRS až po třech hodinách marného snažení o domluvu se softwarem však bylo po natažení titulní stránky Mobil.cz rychlostí 32 kb/s zapomenuto. Od té doby se počítač připojil k internetu po startu a odpojil až při večerním vypnutí.
Znát technologické možnosti sítě se vyplatí
Zatímco u wapování se o rychlost přenosu dat nestaráte, na notebooku nebo osobním počítači už vás začne tento údaj zajímat. Maximální rychlost (převážně teoretická) je limitována schopnostmi mobilního telefonu a nastavením sítě GSM. Rychlost při přenosu GPRS se udává v počtu alokovatelných timeslotů, přičemž rychlost přenosu dat v jednom timeslotu záleží na použitém kódovacím schématu. RadioMobil používá kódovací schéma CS2 (maximální rychlost pro jeden timeslot je tedy 13,4 kb/s). Naše Motorola umí alokovat dva timesloty (26,8 kb/s); Siemens zvládne timesloty tři (40,2 kb/s). Pokud vidíte u některého telefonu údaj 3+1, znamená to, že umí použít tři timesloty pro stahování dat a jeden timeslot pro odesílání.
RadioMobil v oficiálních materiálech říká, že maximální přenosová rychlost s GPRS v jeho síti je 40,2 kb/s. Ve skutečnosti je ale síť nakonfigurovaná až pro 53,6 kb/s – konkrétně pro alokaci 4+2 timesloty. Důvodem pro oficiální výrok o rychlosti je ale to, že v současnosti neexistuje žádný telefon, který by uměl něco více než je konfigurace 3+1.
V průběhu našeho testování jsme se setkávali s různými přenosovými rychlostmi v rozmezí od nuly až po zmiňovaných 40,2 kb/s. Rychlost přenosu GPRS totiž není konstantní – záleží na zatížení sítě a kvalitě signálu. Záhy zjistíte, že rychlost přenosu se může lišit na stejném místě v různých časech – například dopoledne je rychlejší, odpoledne pomalá, večer ještě rychlejší. Ve většině případů se nám ale dařilo dosahovat rychlostí okolo 25 kb/s (alokace dvou timeslotů) nebo 38 kb/s (tři timesloty). Pro poslouchání internetového rádia je to více než dost – vedle toho můžete ještě stahovat e-maily a prohlížet si webové stránky.
V každé buňce (na buňky či sektory se dělí dosah konkrétních základnových stanic, BTS) je na jednom kanále (ten se dělí na osm timeslotů; více o fungování sítí GSM najdete v tomto článku) vždy jeden timeslot rezervovaný pouze pro GPRS. Na stejném kanále jsou ještě další tři timesloty ve sdíleném režimu – je možné je použít pro klasický hlasový a datový přenos nebo pro GPRS. U těchto timeslotů může RadioMobil nastavit prioritu (i jednotlivě pro sektory na konkrétní BTS), která určuje, jestli se má konkrétní timeslot použít přednostně pro klasické hovory či GPRS.
Díky tomu, že GPRS je paketová technologie, není problém s více uživateli GPRS na jednom místě. Když chce více uživatelů v jednom okamžiku stahovat data, potom síť jejich požadavky vyřizuje postupně a v používání toho mála timeslotů, které jsou k dispozici, se všichni prostřídají. V případě klasického spínaného datového přenosu se ale vyhradí timeslot (u HSCSD až tři timesloty) pro jednoho uživatele a nikdo jiný už ho nemůže použít – GPRS tak šetří kapacitu sítě.
Kdo jednou zkusí GPRS, nechce jinak…
V uplynulých dnech jsme byli s GPRS na několika místech České republiky; používali jsme tuto technologii i na cestách (s padáním přenosu z principu problémy nejsou, viz výše). Využitelnost GPRS je podobná jako u Eurotelu – tedy v celé České republice. Určitě najdete několik místeček, kde vám rychlé datové přenosy fungovat nebudou, ale to jen kvůli potížím na konkrétních základnových stanicích. Odvážíme se tvrdit, že GPRS je silně návykové – kdo tuto technologii vyzkouší, nebude se chtít ke klasickým datovým přenosům vracet. Platí to zvláště o wapování – autorovi článku se jeden z testerů GPRS svěřil, že už nikdy pro prohlížení wapových stránek nepoužije klasický datový přenos. Teď tento nebožák zřejmě šetří na nový mobil. S GPRS. Ten testovací totiž musel vrátit.
