Výběrové řízení není ještě tak dávnou minulostí a nemusíme si jej proto detailněji připomínat. Jen pro osvěžení uvádíme, že konsorcium Orange tvoří úspěšný britský telekomunikační operátor Orange a taktéž úspěšná tuzemská firmy Gity, sídlící v Brně. Orange skončilo v tendru jen těsně druhé a i sám ředitel Českého telekomunikačního úřadu, David Stádník, několikrát věřejně litoval toho, že nebylo možné udělit licence dvě. Připomeňme si, že Orange od počátku patřilo mezi velmi vážné a respektované uchazeče o třetí licenci. V jeho nabídce figurovalo zavedené účtování hovorů po vteřinách, zavedení tzv. home zone (levnější volání ve vymezeném sektoru) a řada dalších vyspělých a zákazníkům příjemných a prospěšných služeb. Ve Velké Británii mají klienti Orange k dispozici např. virtuální asistentku "Wild Fire" (představuje se příjemným hlasem a frází "Hello, I´m Wild Fire"), spravující mimo jiné telefonní seznam včetně adresy a dalších údajů. V roce 1999 si před Vánocemi již mohli uživatelé sítě Orange dopřát mobilní videotelefon.
Pro mnoho odborníků i žurnalistů bylo Orange jasným favoritem, u nějž vysoce oceňovali dosavadní bohaté zkušenosti i solidní pověst, stejně jako realistický tón jeho nabídky pro ČR.
Vítězem výběrového řízení se nakonec stal, dnes již asi všem angažovaným známý, Český Mobil, složený z Investiční a poštovní banky (IPB), kanadského operátora Telesystem International Wirelles (TIW) a kabelového Priority Telecomu. Český Mobil se záhy po zahájení výběrového řízení stal jedním z jeho lídrů. Zároveň byl mnoha lidmi podezírán z kde čeho, za relevantní lze jistě považovat pochyby o šíři jeho zkušeností ve sféře GSM. Zkušenosti IPB jsou zde pochopitelně nulové, ale kdo od banky očekával znalosti ohledně výstavby sítě, byl, mírně řečeno, poněkud zpozdilý. Know how mělo dodat TIW, ovšem právě o jeho úroveň se rozhořely líté spory. I Mobil server na toto téma přinesl řadu materiálů, stačí se jen podívat do relevantních článků.
Zejména v souvislosti s mírou zkušeností na poli GSM bylo konkurenty a žurnalisty zpochybňováno spuštění sítě do tří měsíců od převzetí licence, což byl jeden z hlavních trumfů Českého Mobilu ve výběrovém řízení. Terčem kritiky se stal také tzv. tarif 10/40, poskytující za 10 korun 40 minut hovoru (z toho 35 mimo špičku), který díky použitému způsobu hodnocení měl zřejmě největší podíl na tom, že Český Mobil licenci získal.
Jistě je nepopiratelné, že od udělení licence se s Českým Mobilem vlečou větší i menší problémy. Mnohé z nich by provázely kohokoli a význam jim připisují jen laici, protože si s novým operátorem spojovali nesplnitelné představy. Jmenujme si však alespoň dva zádrhely, které v očích veřejnosti novému operátorovi nemohly prospět. Prvním z nich je zveřejnění licenčních podmínek. Na tu chvíli se těšil každý, koho výsledek výběrového řízení nějak zajímal. Zejména, když ČTÚ i ministr slibovali, jak do těchto podmínek umístí všechny sliby Českého Mobilu, obsažené v jeho soutěžní nabídce. Licence sice zveřejněna byla, leč bez řady klíčových pasáží. Důvodem je obchodní tajemství. Shodou okolností právě neplněním podmínek, popsaných v nezveřejněných pasážích licence, si může nový operátor vykoledovat tučné pokuty, završené případným odebráním licence. Přestože můžeme nalézt pochopení pro obchodní důvody, vedoucí k utajení některých částí licence, nemůžeme se současně divit skepsi veřejnosti, která očekávala ze strany státních orgánů proklamovanou úplnou otevřenost.
Druhým momentem, který vyvolal pozornost, byl velmi "pružný přístup" ke spuštění nové sítě. Český Mobil původně chtěl svými přístroji zavalit předvánoční trh, což bylo logické. Posléze tato myšlenka zapadla v zapomění a vystřídal ji termín 8.1.2000, což veřejnost vnímala spíše jako hru o čas, přesněji o každý den, než jako rozumné zdůvodnění. Nakonec není ani jisté, zda 8.ledna vůbec bude zahájen komerční provoz, či zda dojde jen třeba k oficiálnímu zahájení zkušebního provozu, což se jeví jako nejpravděpodobnější varianta.
Rozklad Orange proti výsledku výběrového řízení jsme očekávali vlastně celou dobu od oznámení výsledků tendru. Nechme stranou, že jeho příprava trvala tři měsíce (ze dne na den se takový dokument asi nedá připravit) i to, že byl poněkud operetně doručen poslední den roku. Podívejme se raději, co může takový krok přinést uživatelům mobilních telefonů.
Podle dosavadních informací by neměl přinést nic. Ani uživatelům, ani operátorům, ani Orange. Podmínky tendru byly totiž připraveny tak, aby žádné námitky nemohly ohrozit klid majitele přidělené licence.
Rozklad tedy bude předmětem správního řízení, na jehož vyřízení bude mít státní orgán (MDS) lhůtu až 60 dnů, která ovšem "může být přiměřeně prodloužena, jestliže si to vyžádá povaha věci" (výklad k §49 Správního řádu, známého také jako Zákon o správním řízení). Do hry vstoupí krom ministerského úsudku také názor jeho poradního orgánu - "Zvláštní komise pro otázky telekomunikací", která je složena z odborníků nemajících vztah k zainteresovaným telekomunikačním operátorům, ani k ČTÚ, ani k ministerstvu.
Orange může ve svém rozkladu upozorňovat na nesrovnalosti v matematickém vzorci, použitém pro vyhodnocení celého tendru nebo na nesrovnalosti v "selském rozumu". Chyba ve vzorci se prokázat dá, poruchy "selského rozumu" se dokazují hůř. Navíc je má posuzovat orgán, který sám posvětil výsledek napadeného výběrového řízení. Celá akce nyní vyvolává pouze dvě otázky:
A) je to jen "aby se neřeklo" ?
B) je to jen nezbytný krok před podáním soudní žaloby?
Kvůli možnosti A) se zpravidla nezaměstnává tým právníků. Navíc by takový krok měl smyl možná pro British Telecom, který se tendru také zúčastnil a má zde i další dalekosáhlé plány, ale ne pro Orange, jenž při neúspěchu ve výběrovém řízení mohl ČR rovnou škrtnout ve svých seznamech.
Pro možnost B) svědčí především ten fakt, že teprve soudní rozhodnutí může cokoli změnit na platném výroku MDS o držiteli třetí licence.
Na druhou stranu se někteří renomovaní právníci domnívají, že "předběžné rozhodnutí nemůže uložit povinnost, která by byla obsahem rozsudku". Pokud by tento názor byl správný, musí být víra Orange opravdu helvétská.
Pokud je pravdivá úvaha B), můžeme čekat dlouhý a zajímavý, leč málokomu srozumitelný právnický spor.
Orange, či jiný stěžovatel, totiž může podat rozklad pouze v případě, pokud řízení bylo "nezpochybnitelným správním řízením". Formulace se samozřejmě vztahuje na výběrové řízení, jehož bylo Orange účastníkem. Pokud se citace v uvozovkách na tendr nevztahuje, je celé podání rozkladu pouze plýtvání papírem. Přitom Orange zřejmě staví podání svého rozkladu právě na tom, že bylo účastníkem "správního řízení". Názory právníků jsou samozřejmě i v tomto případě dvojí - 1) výběrové řízení bylo správním řízením, 2) výběrové řízení nebylo správním řízením.
Zbývá nám, dle dnes dostupných informací, konstatovat, že Orange se zřejmě chystá zahrát tzv. irskou kartu. Právě v Irsku se jmenované společnosti po více než ročních soudních průtazích podařilo zvrátit výsledek tamního výběrového řízení na nového operátora GSM. Pokud to nakonec nebude irská karta, bude to její česká verze. Ostatně není divu, vždyť Češi i Irové mají keltský původ...
Otázkou zůstává, zda je takový postup pro běžného uživatele přínosem.
Jak z celého textu vyplývá, jde o velmi složitý právní problém. Především proto se nám zřejmě nepodařilo v průběhu dnešního dne získat jednoznačný názor na budoucí vývoj causy a to od žádné ze zainteresovaných stran. Vývoj situace samozřejmě pečlivě sledujeme a o dalším vývoji vás budeme neprodleně informovat.
