Přibližně před čtyřmi lety se poprvé začaly objevovat reálně použitelné bezdrátové domácí a kancelářské sítě založené na současném standardu IEEE 802.11b (těmto sítím se již neřekne jinak než WiFi nebo obecně WLAN). Jak se začaly tyto sítě rozšiřovat z domácností do kanceláří, přišlo se na to, že s jejich pomocí se dá ve veřejných prostorách (letiště, nádraží, restaurace, hotely, kongresová centra) zpřístupnit internet. Od toho již byl krůček k loňskému a letošnímu boomu veřejných a mnohdy zdarma přístupných WiFi sítí, které pokrývají i venkovní prostory. Současně se ale začaly objevovat i problémy.
Poskytnu internet. Zn. zadarmo
První WiFi sítě začínali provozovat nadšenci a fanoušci této technologie. Filozofie těchto sítí byla jednoduchá – já už rychlé připojení k internetu mám, tak proč bych ho neumožnil využívat i těm, kteří ho nemají. Investice v takovém případě není složitá – stačí router (i softwarový) a anténa, což je záležitost pár tisícovek. Přístup do těchto sítí je samozřejmě zdarma. Aby tyto sítě nebyly zneužívány ke stahování velkého objemu dat, které by přetížilo primární internetové připojení, bývá omezena přenosová rychlost. Specifickým příkladem této filozofie je český projekt CZFree.Net. Ten se skládá z přístupových bodů (tzv. hotspotů) uživatelů, kteří mají paušální a obvykle i rychlé připojení k internetu. Ti rádi poskytnou přístup k takovému internetu domácím uživatelům, kteří nemají jinou alternativu připojení k internetu než modemové vytáčené spojení (dial-up).
Toho si všimly i firmy, které pochopily, že se takto mohou velmi snadno zviditelnit a přitom udělat něco užitečného pro (potenciální) zákazníky nebo jenom uživatelskou veřejnost. Nejtypičtějším příkladem jsou restaurace nebo sítě restaurací. Vycházejí z předpokladu, že když si u nich návštěvníci budou moci přečíst a odesílat e-maily (v mnoha případech to je synonymum slova pracovat), zůstanou u nich déle a utratí více, než by chtěli, za jídlo a občerstvení. Přístup k WiFi síti je v takovém případě nejčastěji bezplatný. Příkladem budiž americká síť kaváren a rychlého občerstvení Starbuck’s. U nás zatím nejsou pokryty žádné fast-foody (snad s výjimkou oblasti Václavského náměstí, které pokrývá komerční síť VanCo.Net). Každopádně se můžete k internetu připojit v okolí sídla společnosti Globe Internet v Praze 6, která poskytuje bezplatný přístup přes WiFi. Tuto strategii připravuje v České republice více firem; zviditelní je to a přitom je to nic - kromě nákladů na antény - nestojí. Za internet již totiž platí paušálně a na 100 % své připojení rozhodně nevyužívají.
Konec her, přicházejí giganti
Svůj prostor v poskytování přístupu k internetu přes WiFi vidí spousta telekomunikačních firem. Zatímco salónní intelektuálové (v případě internetu jsou těmito salóny diskusní fóra) debatují o tom, že bezplatný internet přes WiFi přinese novou revoluci, menší telekomunikační a internetové firmy se chystají nabízet placený přístup. Všichni se ale shodují na tom, že WiFi sítě znamenají zásadní průlom do pozic velkých telekomunikačních firem a sítí UMTS.
Jenže to je jenom nepochopení situace. Menší firmy mohou poskytovat placený veřejný přístup k internetu přes WiFi jako službu pro své zákazníky a doufat, že si jich díky tomu všimnou i další. Nikdy ale nemohou konkurovat větším firmám, jako je GTS, nebo naprostým gigantům – Českému Telecomu a Eurotelu, kteří na podzim spustili komerční sítě WiFi. Myslíte, že těmto firmám vadí, že je WiFi alternativou k již existujícím možnostem připojení, které nabízejí? Ani omylem, ony totiž nestaví WiFi proti něčemu, ale vedle něčeho, a chtějí na tom vydělávat.
Je velmi hezké, že někdo nabízí WiFi zadarmo nebo za velmi příznivých podmínek. Jenže to by si zákazník musel zjistit. Giganti to přitom zákazníkovi sami řeknou. Nezajímají je ani tak uživatelé, kteří se chtějí připojovat pravidelně k internetu, ale spíš zahraniční návštěvníci České republiky. Ti se o tvrdě komerčních sítích WiFi dozvědí již na letišti nebo najdou leták na stolku v hotelovém pokoji. Samozřejmě existuje levnější alternativa, ale je zajímá pohodlnost.
Schválně si představte sebe na zahraniční pracovní cestě – budete se pídit po dial-upovém nebo mobilním připojení z hotelu přes nějakého levného místního poskytovatele, nebo dáte patnáct dolarů za den za připojení přes hotelovou síť? Pokud jste v podobné situaci nebyli, raději neodpovídejte. V praxi totiž zjistíte, že oněch patnáct dolarů, které jsou standardní cenou, velmi rychle vyměníte za to, že zapnete notebook, přijde vám ho někdo nastavit a za pět minut máte vysokorychlostní připojení k internetu.
Velcí telekomunikační operátoři mají v případě nabídky WiFi sítě oproti nezávislým poskytovatelům ještě jednu obrovskou výhodu. Mohou tyto služby nabízet již existujícím zákazníkům a díky synergickým efektům jim nabízet i velmi výhodné ceny. Toho nikdy konkurenti dosáhnout nemohou. Náklady na oslovení takových zákazníků jsou příliš vysoké a musely by se projevit v cenách za jejich WiFi síť.
Historie se opakuje
Někomu se to možná nemusí líbit, ale jsou to právě velcí telekomunikační giganti, kteří ženou bezdrátové sítě kupředu. Jenom tito velcí hráči jsou totiž schopní věnovat miliony na reklamu a do dobře naplánovaného – nikoliv chaotického – pokrytí. A za to očekávají nikoliv uznání uživatelské veřejnosti, ale peníze. Díky objemu peněz, které jsou schopní z WiFi vygenerovat, se rozvíjí celé odvětví. Velké firmy jako Intel by do vývoje WiFi neinvestovaly, kdyby neviděly, že z velkého koláče, který vygenerují velcí a mnohdy i dominantní operátoři, jim něco zůstane.
Na tom není nic špatného, díky tomu zařízení pro WiFi zlevní a budou dostupná i pro ty, kteří nyní vše sledují a s nelibostí nesou, že WiFi sítě se stále více posunují ke komerčnímu základu. Operátoři, pevní i mobilní, si sítě WiFi oblíbili a hodlají je podporovat stále více. Jsou totiž velmi levným doplňkem služeb pro jejich zákazníky, kteří vyžadují rychlý internet i na cestách. Domácí a kancelářské sítě to neovlivní. Sice velmi rychle obsadí celý veřejný trh, ale to jen oboru pomůže. Stejně jako podobný vývoj pomohl před deseti lety internetu. Bezplatné projekty jej rozjely, ale až příchod komerční firem jej přinesl až do dnešních domácností, a zajistil tak dostatek financí pro současný rozvoj.
