Mobilní telefony patří v současné době mezi jeden z nejžádanějších artiklů zlodějů. Žádná obrana sice není stoprocentní, ale velmi účinnou obranu v tomto případě představuje určitě databáze kradených telefonů. Hovoříme zde o seznamu, který by měl k dispozici každý mobilní operátor a v případě krádeže do něj uložil výrobní číslo (IMEI) odcizeného telefonu. Při každé žádosti o zablokování telefonu se volající prokáže určitým kódem / heslem a jeho mobilní telefon bude blokován. Takto "ocejchovaný" mobil si v budoucnu již ze své bývalé sítě nezavolá.
Jak se bránit proti zlodějům
Prvním předpokladem k zamezení samotného odcizení telefonu je nutná prevence. Nikdy nenoste telefon v zadní kapse u kalhot, v batohu na zádech ap. Dále jej nenoste na příliš viditelném místě. Ne nadarmo se totiž říká, že pýcha předchází pád. Dále telefon nenechávejte v kapse bundy, z jejíhož dosahu se vzdalujete. Odcházíte-li z automobilu, vezměte svůj mobil s sebou, nebo jej alespoň ukryjte ve voze.
Pokud ke krádeži přeci jen dojde, jsou další způsoby, jak zloději zkomplikovat život. Většina telefonů již dnes disponuje tzv. funkcí "SIM lock", díky níž zablokujete telefon proti použití cizí SIM karty. Velkou překážkou to sice není, ale představuje to pro zloděje další časové a finanční ztráty. Používejte na vaší SIM kartě PIN kód. Samotný přístroj to sice nijak neovlivní, alespoň však znemožníte dotyčnému volat na váš účet. A co nejdříve kontaktujte svého operátora a požadujte zablokování vaší SIM karty.
Co mohou udělat operátoři
Co by pomohlo výrazně ovlivnit krádeže mobilních telefonů a jejich následný prodej, by byla již výše zmíněná databáze kradených přístrojů. Naši operátoři žádnou databázi odcizených telefonů svým zákazníkům nenabízejí. Jedinou výjimkou je zde EuroTel. Pro RadioMobil i Český Mobil by z technického hlediska nebyl problém podobnou službu svým zákazníkům také nabídnout, ale nic podobného se v jejich sítích zatím nekoná. Především prý z toho důvodu, že výrobní číslo (IMEI) lze libovolně měnit.
IMEI a jeho možnosti
Výrobní číslo (IMEI) představuje jedinou informaci, podle které lze ukradený mobil identifikovat. IMEI je umístěno na štítku pod baterií přístroje a zároveň je naprogramováno v softwaru telefonu. Momentálně však není problém toto číslo změnit - pod baterií jednoduše přelepit a v softwaru jej přehrát nějakým jiným číslem. Tento problém by se však mohl do roka vyřešit. Podle mezinárodní asociace výrobců mobilních telefonů budou mít všichni tito výrobci od počátku roku 2002 povinnost zajistit, aby u každého jejich telefonu nebylo možné IMEI změnit. Pokud se to opravdu povede, v kombinaci z databází kradených telefonů (tzv. black listem) budou zlodějíčci nahraní. Ostatně, proč se nezeptat samotných operátorů, co si myslí o black listu?
RadioMobil ani Oskar zatím žádnou podobnou službu nenabízejí a momentálně to ani nemají v plánu. Podle tiskového oddělení společnosti RadioMobil, "je zavedení jakékoliv evidence kradených přístrojů prozatím zbytečné." Pochopitelně se operátor odvolává na možnost změny IMEI přístrojů, proto taková nechuť k spuštění podobné služby. Pokud se však možnost měnit výrobní čísla telefonů eliminuje, "RadioMobil bude rozhodně se zavedením společné databáze kradených telefonů souhlasit." Oskar k celé záležitosti pouze konstatoval, že v současné době žádnou databázi kradených mobilů neposkytuje a v blízké budoucnosti to zatím neplánuje. Ovšem na otázku, pokud by náš nejmladší operátor také souhlasil se společným black listem, odpověděl Igor Přerovský, tiskový mluvčí Českého Mobilu: "Ano, Oskar je připraven tento typ aktivit podpořit.
Black list
Ideálním řešením by byla databáze kradených telefonů (black list), společná pro všechny tři operátory. V praxi by to vypadalo asi takto: ukradnou vám telefon, vy jeho ztrátu nahlásíte u jakéhokoliv operátora a IMEI tohoto přístroje bude zaznamenáno ve společném black listu. Z tohoto telefonu si již žádný telefonista nezavolá ani v jedné z našich sítí. Nic takového se však bohužel prozatím neplánuje.
Méně ideálním řešením je black list jednotlivých operátorů. Hlavní rozdíl v tomto řešení od toho předešlého je ten, že zatímco v prvním případě by se kradený telefon nedal použít v žádné z českých GSM sítí, v druhém případě by kradený telefon nefungoval pouze v síti jednoho operátora. Nicméně určité řešení je to také.
EuroTel
Z našich operátorů v současnosti provozuje takovou listinu pouze EuroTel. Pokud jste tedy zákazníkem tohoto operátora a něčí nenechavá ruka vás připraví o telefon, kontaktujte EuroTel (osobně či písemně), předložte požadované dokumenty a váš telefon vám zablokují. Tato služba je přístupná jak pro zákazníky s paušálem, tak i pro uživatele služeb Go. Detailní popis, jak postupovat v případě krádeže SIM karty a telefonu EuroTel, naleznete tady.
Operátoři, zákon a morálka
A právě zde narážíme na hlavní problém. Jak jsme již výše uvedli, naši operátoři (kromě EuroTelu - viz níže) žádný black list svým zákazníkům nenabízejí. Mohou, ale nedělají to. A to je na tom to nejhorší. Pravda, žádný zákon tím neporušují. Ovšem co takhle morálka? Kam se poděla základní lidská slušnost? Pokud uvidíte člověka, který bezdůvodně bije stařenku železnou tyčí, je vaší povinností tomu zabránit. V rámci vašich možností, samozřejmě. Z pravidel občanského zákoníku vyplývá, že každá osoba, která si je vědoma trestného činu a je v její moci tomuto činu zabránit, má tak učinit. Operátoři sice nezabrání samotné krádeži, ale mohou ji zkomplikovat a zabránit dalšímu prodeji kradeného zboží (v tomto případě telefonu). Na to navazuje další skvělá vlastnost black listu, která spočívá v možnosti, ověřit si podle čísla IMEI, původ staršího přístroje.
Ukaž IMEI a já ti povím, jaký jsi
Představte si, že zloděj přijde s odcizeným telefonem do bazaru, prodejce zavolá na operátora, kde nadiktuje IMEI telefonu a během několika sekund se dozví, je-li toto IMEI vedené v databázi ukradených telefonů. Nebo naopak vy, jakožto kupující přijdete do bazaru, prodejce vám nabídne telefon, vy zavoláte na ověření IMEI, kde vám sdělí, jestli je telefon v pořádku.
Setkali jsme se však s mnoha názory (ze strany čtenářů, odborníků z telekomunikací, prodejců apod.), kdy dotyční tvrdili, že IMEI je osobním a tedy důvěrným údajem, tudíž jako takový nemůže být poskytnut třetí osobě. To vyplývá ze zákona č. 101/2000 Sb. o ochranně osobních údajů a o změně některých zákonů; ve znění sebe sama účinném ke dni 1. prosince 2000 a zároveň ve znění zákona č 227/2000 Sb. ČR.
§ 4 - Vymezení pojmů
a) Osobním údajem je jakýkoliv údaj, týkající se určeného nebo určitého subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze na základě jednoho či více osobních údajů přímo či nepřímo zjistit jeho identitu. O osobní údaj se nejedná, pokud je třeba ke zjištění identity subjektu údajů nepřiměřené množství času, úsilí či materiálních prostředků.
b) Citlivým údajem je osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v politických stranách či hnutích nebo odborových či zaměstnaneckých organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, trestné činnosti, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů.
c) Anonymním údajem je takový údaj, který buď v původním tvaru nebo po provedeném zpracování nelze vztáhnout k určitelnému subjektu údajů.
Výrobní číslo telefonu (IMEI) není tedy žádným osobním, citlivým či anonymním údajem. IMEI samo o sobě nepředstavuje informaci jakkoliv určující osobu. IMEI určuje jen technické zařízení, pouze zprostředkovaně může vést k dohledání majitele, a to pouze za předpokladu, že bude vedené ve stejné databázi společně s osobními údaji zákazníka (jméno, rodné číslo, adresa apod.). V kombinaci s jinými údaji sice může IMEI představovat osobní údaj, nicméně například u majitelů předplacených SIM karet je IMEI zcela anonymním údajem.
Operátor, spravující databázi kradených telefonů (tedy u nás zatím EuroTel), má povinnost se postarat o její příslušnou ochranu, viz např. § 5 Zákona. K nakládání s těmito údaji musí mít operátor souhlas dotyčného zákazníka, daný podpisem smlouvy. Kromě toho je zřejmé, že takový údaj je zpracováván pouze pro předem jasně vymezené účely vztahu mezi operátorem a telefonujícím.
Podle § 5 odst. 1, písm. c) je povinen správce shromažďovat pouze pravdivé údaje. V okamžiku ukradení telefonu již neplatí informace o tom, že zákazník "A" má telefon s IMEI "B". Operátor po získání této informace je tedy povinnen zablokovat tento údaj a odstranit jej z databáze jako neplatný. Pokud vede operátor black list, jde zcela zřejmě o oddělenou databázi, obsahující pouze IMEI a případně datum nahlášení. Operátor je tedy zcela jistě povinnen zajistit oddělení této databáze od databáze svých zákazníků. Kromě toho jsou v této databázi údaje anonymní.
Operátoři mohou, ale nechtějí
Operátoři mohou zavést databázi kradených telefonů, prostředky i vybavení na to mají. Finanční náklady na zřízení i provoz takovéto databáze jsou minimální. Krádežím by sice nezabránili, ale alespoň by ztížili práci zlodějům a o to přeci jde. Argumenty Paegasu a Oskara, kvůli kterým black list nenabízejí, jsou nedostačující. Provozuje-li black list EuroTel, proč by ho nemohl svým zákazníkům nabídnout také Paegas a Oskar. To není otázka konkurence ani rozdílného portfolia služeb či marketingové strategie, je to především důkaz toho, že operátorům na jejich zákazních skutečně záleží. Je to o lidskosti. Ale na druhou stranu, proč by operátoři nabízeli službu, z které nebudou mít žádný užitek? Více kradených telefonů znamená více potenciálních zákazníků a tím pádem větší zisky pro operátory. Kruté, leč pravdivé.
