GooglePhone na obzoru
Okolo iPhonu se strhlo velké šílenství. Ale co teprve, až se svým telefonem přijde Google? Poslední oficiální zprávou od internetového giganta je vznik softwarové platformy Android. Projekt jako takový existuje už od roku 2003, Google ho koupil o dva roky později. Výsledkem několikaletého vývoje by měl být otevřený operační systém a vývojové prostředí.
Google je ale jen jednou z mnoha společností, které se pro podporu Androidu spojily ve sdružení Open Handset Alliance. Z operátorů se ve sdružení objevují takoví hráči jako NTT DoCoMo, T-Mobile, Telefónica nebo China Mobile. Ale AT&T, hlavní partner iPhone, zůstává stranou. Do sdružení se zapojili i výrobci přístrojů – LG, Samsung, Motorola a HTC. Právě pod značkou HTC by se už příští rok mohla objevit první zařízení s Androidem. Zajímavá je také spoluúčast firmy eBay, provozovatele internetových dražeb a hlavně majitele služby Skype. Android tak může posloužit třeba i pro „SkypePhone“. Ostatně Google také provozuje svou službu pro internetové volání pod značkou GTalk.
Základem softwarové platformy je systém Linux a v tom Android rozhodně není první. Už dříve tu byly pokusy jako LiMo nebo OpenMoko. Se systémem OpenMoko existuje i jeden vývojářský prototyp, telefon Neo 1973. Přestože i za těmito projekty stály či stojí některé značky z Open Handset Alliance, teprve Android na sebe strhává pozornost. Google zkrátka umí prodávat.
Sparta, Sparta, avatarů parta...
České městečko Bohemia se hezky rozrůstá. Že takové město neznáte? Najdete ho ve virtuálním světě Second Life. Ve světě s vlastní ekonomikou, kde můžete bydlet, vydělávat, bavit se, vzdělávat se a tak dále a tak dále. Fantazii se meze nekladou, v Second Life je možné téměř cokoli. Stačí si stáhnout klienta, vytvořit vlastní postavu – avatara – a můžete začít žít svůj druhý život.
Svět se skládá z ostrovů. Jeden z nich nese název Czechoslovakia a právě tam najdete město Bohemia. Můžete tam navštívit třeba hospodu Staropramen nebo stan Českého rozhlasu. Svou budovu má v Bohemii i Telefónica O2. Na náměstí s orlojem můžete dát řeč s dalšími českými obyvateli. Většinou vám ochotně poradí, jak začít. Ve městě najdete i telefonní budky O2, které slouží jako teleporty pro zkrácení cesty. Ale kdo by se teleportoval, když může létat, že? Ano, v Second Life se chodí a létá. Úplně normálně.
Do Second Life vstoupila také fotbalová Sparta. Ale protože je jí české město malé, pořídila si rovnou celý ostrov. Jmenuje se JTFinanceGroup, podle majitele klubu. Ten se prezentuje v budově J&T Bank, kterou si nechal v Second Life vymodelovat podle reálného sídla. A pak je na ostrově největší lákadlo - fotbalová AXA Arena.
Na stadionu můžete navštívit fanshop, šatnu hráčů nebo síň slávy, kde se klub chlubí svými úspěchy. Fanshop je propojený s elektronickým obchodem na webu Sparty, za Lindendollary – měnu Second Life – v něm zatím nenakoupíte. V šatně má každý hráč svou fotku se stručnou informací. Vzhled místnosti je co nejblíže realitě, jako podklad pro textury posloužily fotografie skutečné šatny.
Svého avatara můžete přece jen ozdobit sparťanským suvenýrem. Přímo na ploše stadionu máte příležitost prokázat své fotbalistické schopnosti střílením na bránu. Když vám to půjde hodně dobře, můžete vyhrát virtuální kšiltovku.
Podle průzkumů je věkový průměr českých uživatelů Second Life nižší oproti světovému. A jsou to převážně muži, takže cílová skupina je pro Spartu ideální. Teď už to chce jen trochu toho štěstíčka a srdíčka, aby se virtuální sparťanské svatyni dařilo.
Snímání v dešti
V Praze proběhl začátkem listopadu multimediální festival Enter. Samostatnou sekci si letos vysloužil Web2.0. Umělci totiž objevili mashupy, tedy propojování několika webových aplikací do jedné. Hezké české pojmenování je míchanice.
Na festivalu jste se třeba mohli virtuálně projít po zemi. Thomas Glaeser z Německa vymyslel projekt Earthwalk. Na podlahu se dataprojektorem promítají Google Mapy a ovládají se prostřednictvím tlačítek pod plátnem. Nohama se mění poloha, nohama se mapa přibližuje i oddaluje. Celkem jednoduchý nápad zaujal většinu návštěvníků. Takže nebylo jednoduché se ke Earthwalk dostat, šlápnout si chtěl prostě každý a chvílemi se tvořila fronta.
S mapami a procházením souvisel i další exponát, internetový deštník. Z Japonska s ním přijel jeho autor Sho Hashimoto. Deštník má připojení na internet, vestavěný fotoaparát, projektor a GPS. Slouží tedy jako navigace, mapy se promítají na jeho vnitřní stranu. A když vás deštník navede na zajímavé místo, můžete si ho deštníkem vyfotit a fotku rovnou z deštníku odeslat na Flickr. Společně s přesnou informací o poloze, kde jste snímek pořídili. Praktické, že? Deštník vznikl jako školní projekt, ale Sho už se svými společníky založil malou firmu Pileus. Do tří až čtyř let by internetové deštníky měly dorazit na trh. A to hned v několika variantách.
