Asha 503 je jednou ze tří nových modelů z této řady, které firma nedávno představila v Abu Dhabí (více zde). Jako jediná se dostane na náš trh, modely 500 a 502 mají totiž chudší výbavu a jsou určeny pro trhy, kde cena hraje tu největší roli.
Čeští zákazníci si tedy budou moci koupit nejlepší model z řady, který nad sourozenci vyniká pětimegapixelovým fotoaparátem a krycím sklem Gorilla Glass. Na výběr bude varianta s podporou jedné (u operátorů), nebo dvou (na volném trhu) SIM karet. Spíš než tyto vlastnosti bude však Asha 503 lákat na neobvyklý design a nízkou cenu, která se bude určitě pohybovat hlouběji pod hranicí tří tisíc korun.
Jako telefon v ledu
Na první pohled zaujme Asha 503 neobvyklým designem, který Nokia nazývá "Icy design". Dvouvrstvé provedení krytu se zcela průhlednou polykarbonátovou vrstvou a druhou barevnou vrstvou totiž trochu připomíná telefon v kostce ledu. Je to hodně neobvyklé a originální řešení, které nemá především v dané cenové třídě obdoby.
První průhledná vrstva má vnější tvar kvádru, uvnitř je barevná část více zaoblena. Pocit je skoro takový, že telefon vlastně nemůžete uchopit do ruky. Tohle se Nokii povedlo, vzhled je mladistvý a lákavý.
Asha 503 je malý telefon a velmi dobře padne do ruky i přes onen hranatý vnější obal. Na druhou stranu telefon s třípalcovým displejem by mohl být určitě menší a především tenčí (tloušťka je 12,7 mm). Ale kdo ví, třeba by to pak vadilo ovládání relativně malého displeje, kde to má palec všude kousek.
Ovládání jako u MeeGo
Je trochu škoda, že se Nokia i u nejlevnějších dotykových kousků nepokusí použít lepší displeje. Rozlišení 320 × 240 pixelů na třípalcové úhlopříčce není nic moc, o čemž vypovídá i jemnost 133 pixelů na palec. Přitom posun třeba k HVGA (320 × 480 pixelů) by nemusel nutně znamenat výrazné navýšení ceny, avšak z hlediska subjektivního vnímání by šlo o značný krok kupředu.
Ovládání je stejné jako u dříve zkoušeného modelu Asha 501. Jediné (tentokrát senzorové) tlačítko pod displejem vrací uživatele o krok zpět, jinak se platforma Asha (dříve S40) ovládá tahy podobně jako MeeGo. Jen jsou tu dvě základní obrazovky namísto tří. Chybí ta s multitaskingem a přepínáním mezi aplikacemi. Je tu tedy jen obrazovka se seznamem aplikací a pak obrazovka s aktuálním děním: výstupem z kalendáře, zameškanými hovory a dalšími.
Spuštěné aplikace se opouští tahem z okraje displeje zleva doprava, nebo naopak. Z horní lišty se pak dá stáhnout rychlé menu s přepínačem bezdrátových funkcí telefonu. Asha 503 se mimo jiné chlubí podporou 3G sítí, která u levnějších modelů chybí.
Je to smartphone, není to smartphone?
Nokia už při uvedení modelu Asha 501 slibovala, že se z platformy stane platforma skutečně chytrá, a z Ashy tedy smartphone. Jenže dosud nebyly uvolněny veřejné vývojářské nástroje a Nokia pokračuje v modelu, kdy jsou pro platformu Asha dostupné aplikace doslova dvou tříd. Většinu z více než 170 tisíc programů v Nokia Storu totiž tvoří javové aplikace s omezenými možnostmi. S vybranými vývojářskými studii ovšem Nokia úzce spolupracuje a těm je umožněno vyvíjet programy pro platformu nativně.
Takovéto aplikace pak mají samozřejmě daleko lepší funkce, které jsou více provázané s operačním systémem, jak jsme na to zvyklí z chytrých telefonů. Pro Ashu tedy existují i programy jako WhatsApp, řada her od EA, Twitter, Facebook, LinkedIn a mnoho dalších. Jenže dokud opravdu neexistuje SDK, které by umožnilo pro Ashu vytvořit jakoukoli aplikaci, kterou i z hlediska funkčnosti známe z jiných platforem, asi by nebylo spravedlivé tyto telefony považovat za smartphony. Byť se jim mnohdy funkčně blíží, pořád prostě o chytré telefony v pravém slova smyslu nejde.