Dalším požadavkem na změnu číslovacího plánu je nutnost harmonizace českých norem s normami EU. Jedním z nejdůležitějších požadavků EU je zajištění otevřeného přístupu k síti pro všechny provozovatele sítí a poskytovatele telekomunikačních služeb. S tím souvisí i harmonizace číslovacích plánů, zejména v oblasti zkrácených čísel a přístupových kódů.
Ministerstvo dopravy a spojů spolu s Českým telekomunikačním úřadem proto vypracovaly a předkládají návrh nového číslovacího plánu formou návrhu Jednotného pravidla široké veřejnosti k připomínkám tak, aby nový číslovací plán po zapracování připomínek mohl nabýt účinnosti 1. července 2000.
Základní požadavky
Základní požadavky na nový číslovací plán lze shrnout do těchto bodů:
- zajistit dostatečnou číslovací kapacitu i pro další provozovatele po 31. 12. 2000 (začátek liberalizace telekomunikačního trhu),
- respektovat zásady pro harmonizaci očíslování podle ETO (Evropský telekomunikační úřad),
- vycházet z třímístného očíslování v mezinárodní síti pro ČR (CC=420) podle ITU,
- dodržet délku mezinárdního čísla 12 číslic (ITU připouští až 15), tj. délku národního čísla 9 číslic,
- orientovat se na počet obyvatel větší než 10 milionů,
- vycházet z odhadu počtu provozovatelů v rozmezí 10 až 50,
- projektovat vytvoření paralelních sítí s geografickými oblastmi, tj. obvody místních sítí (OMS) v sítích samostatných provozovatelů pevných sítí a nikoliv sítě provozovatelů v geografických oblastech OMS jednoho provozovatele,
- pro službu výběru provozovatele použít kód 10XX,
- respektovat podmínky pro zavedení služby přenositelnosti účastnického čísla.
Zaměření plánu očíslování telefonních účastníků
Číslovací plán upravuje očíslování veřejných telefonních (pevných i mobilních, včetně virtuálních sítí), digitálních i analogových sítí. Určuje číslování cílových sítí provozovatelů (číslo DN), obvodů místních sítí (číslo TC), doplňkových a přídavných služeb (virtuálních sítí) a očíslování přístupu k dalším veřejným telekomunikačním sítím.
Veřejnou telefonní sítí se rozumí pevné, mobilní i virtuální veřejné telekomunikační sítě, včetně sítě ISDN.
Každé účastnické číslo má ve veřejné telefonní síti jednoznačnou číselnou adresu bez ohledu na to, zda je připojeno do pevné, nebo mobilní telefonní sítě.
Přídavnou službou se rozumí jakákoliv služba, poskytovaná ve veřejné síti nad rámec služby základní. Virtuální síť je přídavná služba, dostupná přestupným znakem 0 a národním směrovým číslem přídavné služby.
Struktura čísel telefonních účastníků Struktura mezinárodního čísla vychází z následujícího schématu:
Mezinárodní číslo smí ve veřejné síti ČR dosáhnout maximálně 12 číslic (včetně provolení do pobočkových ústředen).
Pro mezinárodní spojení do ČR se používá číslo země 420.
Národní směrové číslo NDC má strukturu:
- typu DN (číslo cílové sítě),
- typu DN + TC (číslo obvodu místní sítě).
Před volbu mezinárodního čísla je nutné vždy předřadit přestupný znak 00, indikující, že následuje CC.
Přestupný znak se do délky mezinárodního čísla nezapočítává. Přestupný znak 00 se volí i po kódu 10XX (výběr sítě jiného provozovatele) k dosažení mezinárodního účastníka prostřednictvím sítě dálkového provozovatele.
Národní číslo v pevné telefonní síti
Národní číslo v pevné telefonní síti ČR zahrnuje identifikaci provozovatele cílové sítě (číslo DN) a adresu OMS (číslo TC), tj. národní směrové číslo NDC. Za tím následuje adresa účastníka uvnitř místní sítě (SN).
Před volbou národního čísla je nutné při volbě z pevné sítě do jiné pevné sítě v jiném OMS předřadit přestupný znak 0, udávající, že následující číslo je národním směrovým číslem. Stejný způsob volby z pevné sítě platí i pro volbu do mobilních sítí, k přídavným službám a přístupovým kódům. Tento přestupný znak 0 se do délky národního čísla nezapočítává.
V digitální síti má národní číslo jednotnou délku 9 číslic. Proto se v každém OMS řídí délka účastnického čísla délkou národního směrového čísla.
Struktura telefonní sítě
Pro zavedení nového číslovacího plánu je nutné změnit strukturu telefonní sítě. Dosavadní pevná telefonní síť vycházela ze struktury uzlových telefonních obvodů (UTO) s jedno-, dvou- až třímístným očíslováním, jejichž počet byl 159. Digitalizace sítě umožňuje snížit počet úrovní sítě a zavést vedle dálkové sítě ještě jen tzv. místní síť, označovanou obvod místní sítě (OMS).
V návrhu nového číslovacího plánu se uvažují dvě alternativy struktury místních sítí. Jedna (obr. 1) počítá asi se 72 OMS, s jedno- a dvouciferným očíslováním, vychází částečně ze struktury původních UTO, slučuje je do menšího počtu. Druhá varianta počítá s 8 OMS, vzniklými částečným sloučením krajů. Varianta první, nazývaná v návrhu jako "okresní", má lepší využití číslovacího prostoru z hlediska kapacity v geografickém číslování. K dispozici je 72 OMS (čísla TC) a 42 sítí (čísla DN). Druhá varianta, nazývaná v návrhu "konjugovaná krajská území", umožňuje při stejném počtu 42 sítí (čísla DN) celkem 8 jednomístných čísel TC (úroveň 9 je zatím volná - obr. 2).
V následující tabulce je uvedeno rozdělení OMS podle druhé varianty (tj. 8 OMS) z hlediska počtu obyvatel v jenotlivých OMS (podle statistik k 1. 1. 1999). Z těchto statistických údajů vyplývá, že v jednotlivých OMS jsou přibližně stejné počty obyvatel. Tuto druhou variantu doporučuje ČTÚ k výběru.
| Číslo TC | Kraj | Počet obyvatel |
|
1 |
Plzeňsko + Karlovarsko | 857 384 |
|
2 |
Praha | 1 193 270 |
|
3 |
Štřední Čechy | 1 108 465 |
|
4 |
Pardubicko + Královehradecko | 1 061 834 |
|
5 |
Brněnsko + Olomoucko | 1 781 135 |
|
6 |
Ostravsko + Zlínsko | 1 882 700 |
|
7 |
Budějovicko + Jihlavsko | 1 148 901 |
|
8 |
Ústecko + Liberecko | 1 255 932 |
Článek otiskujeme s laskavým svolením redakce bulletinu APVTS. Autor je redaktorem časopisu Convergence.
