Ještě před několika lety patřily mobilní telefony s QWERTY klávesnicí výhradně do rukou manažerů. Rozhodně to nebyly přístroje určené pro běžné uživatele. Odpovídala tomu i jejich cena, která se zřídka dostala pod hranici 10 000 korun.
Jenže s tím, jak rostla popularita chytrých telefonů, začaly i QWERTY mobily získávat na oblibě. Hlavní vlna vzestupu jejich popularity se udála v USA, kde kategorii messengerů hojně přiživovaly (a stále vlastně přiživují) přístroje BlackBerry a Palm. Telefony s QWERTY klávesnicí postupně začaly pronikat i do rukou evropských uživatelů, ale v USA stále hrají větší roli.
Důvod je poměrně jednoduchý. Zatímco v době nástupu plně dotykových telefonů typu iPhonu již byly ty QWERTY v USA poměrně slušně etablovány, v Evropě zrovna začínaly vystrkovat růžky a proto je dotykové přístroje, na které se tu výrobci více soustředí, převálcovaly.
Zcela jiná situace je ale v Indonésii. Připadáte si tu jako v jiném světě. Ve světě, kde snad nemůže existovat telefon bez QWERTY klávesnice. Je to zvláštní, když kousek vedle, v Singapuru nebo Malajsii, frčí iPhone a další dotykové mobily. Indonésie je mobilní svět sám pro sebe.
A rozhodně to není dáno tím, že by tamní mobilní trh byl nějak pokřivený. Naopak, indonéský telekomunikační trh je velmi soutěživý a operátoři jsou na tom z hlediska technologií podstatně lépe než ti naši. K srdcím tamních uživatelů ale prostě z nějakého důvodu přilnuly právě QWERTY klávesnice.
Extrémně populární jsou tu přístroje značky BlackBerry a to i přesto, že tu firma teprve nedávno založila svou pobočku. Stalo se tak na popud indonéské vlády, která jinak hrozila sankcemi. Oblíbené jsou také QWERTY telefony od Nokie a Samsungu, specialitou je pak záplava místních QWERTY přístrojů. Ty nejlevnější se tu dají bez kontraktu pořídit od 600 000 rupií, tedy asi za 1 300 korun. Za tuto cenu dostanete zhruba 2,4 palcový displej a klávesnici pro pohodlné psaní.
Zcela běžně se tu pak prodávají v cenách kolem dvou až tří tisíc korun. Všechno místní značky, často napodobeniny oněch populárních BlackBerry. V drtivé většině případů jsou to GSM telefony, lepší domácí produkce ale umí i 3G.
Další zvláštností v oblibě QWERTY telefonů mezi Indonésany je fakt, že zatímco třeba v USA se vůbec nebrání různým vysouvacím nebo rozevíracím konstrukcím, v Indonésii jsou téměř bez výjimky přístroje klasické konstrukce s displejem naležato a klávesnicí rovnou pod ním. I když i tady se najdou výjimky. Uvidíme třeba, jak se zde uchytí Nokia X5. Právě na trhu v Indonésii si tento model odbude svou premiéru. - čtěte Komunikátor jinak: Čtvercová Nokia X5 má výsuvnou QWERTY klávesnici
Opravdu těžko říci, co za tento zvláštní stav trhu může. Před lety totiž byly rozdíly v cenách SMS a hovorů zhruba podobné, jako v našich končinách. Jenže pravdou je, že SMS tu za několik posledních let dokonce výrazně zlevnily, a tak se nůžky trochu rozevřely. Je ale otázkou, zda je operátoři zlevňovali sami od sebe a Indonésané tak našli cestu ke QWERTY telefonům, nebo zda mohli operátoři zprávy zlevnit právě kvůli jejich extrémní popularitě.
Když se podíváme na pulty obchodů s mobilními telefony, najdeme tu pár klasických přístrojů a pak téměř výhradně QWERTY mobily. Dotykáče téměř chybí a opět je otázka, proč je obchodníci nenabízejí. Nemají zájem oni, nebo zákazníci? Pravdou je, že ve srovnání se základními QWERTY modely by byly současné dotykové přístroje příliš drahé.
Každopádně Indonésané QWERTY telefony opravdu milují. Netroufáme si tvrdit, jak tomu bude v celé zemi, ale ve velkých městech má mobil s QWERTY klávesnicí víc než polovina lidí. Podíl QWERTY telefonů tu tak je výrazně větší než třeba dotykových přístrojů u nás.
