Přesně před patnácti lety zahájila provoz první tuzemská veřejná síť mobilních telefonů. Operátor Eurotel spustil síť standardu NMT 12. září 1991. O začátcích provozu sítě NMT vás velmi podrobně informujeme v samostatném článku. Nyní se podíváme ještě hlouběji do historie na vůbec první radiotelefonní síť v tehdejším Československu. Nebyla pro každého. Jejích služeb využívala především státní správa.
Mobilní radiotelefony u nás nezačaly psát svou historii až v září 1991, kdy byl 12.9.1991 provoz analogového NMT systému slavnostně zahájen. Na vývoji mobilních telefonních služeb pracoval již v dobách dávno před sametovou revolucí tehdejší Výzkumný ústav spojů (dnes TESTCOM).
Mobily značky Tesla
Již v roce 1969 zde vznikla experimentální radiotelefonní síť v pásmu 80 MHz s deseti vozidlovými stanicemi a v 70. letech započala spolupráce s renomovaným výrobcem radiostanic TESLA Pardubice na vytvoření radiotelefonního systému v pásmu 160 MHz. Na tehdy špičkovém radiokomunikačním pracovišti Tesly Pardubice vznikl systém AMR (Automatizovaný městský radiotelefon).
Pohled na raditelefon AMR s ovládací skřínkou namontovanou přímo na radiostanici. Tato sestava je netypická a používala se výjimečně při stacionárním provozu radiotelefonu (na stole apod.). Ovládací skřínka byla umisťěna pod předním panelem vozidla a radiostanice s duplexerem obvykle nainstalována v zavazadlovém prostoru či pod sedadly auta a propojena speciálním vícežilovým kabelem s ovládací skřínkou a silovými vodiči k 12 V baterii vozidla.
Ing. Vladimír Mašek, který se na tomto vývoji podílel a později i budoval v Eurotelu NMT síť, dodnes s úsměvem vzpomíná na tyto vskutku pionýrské začátky, kdy každá radiostanice musela mít vlastní povolení a její uživatel (tehdy operátor) musel nosit u sebe kromě kopie povolení také průkaz radiotelefonního operátora.
Jen pro vyvolené
„V socialistickém Československu bylo prostě nemyslitelné, že by civilista bez povolení a zkoušek vlastnil radiostanici a dokázal s ní vysílat selektivní volbu a komunikovat do veřejné telefonní sítě. Jakmile policie (tehdy SNB) zahlédla na ulici kolemjdoucí s podezřelou vysílačkou, následovávaly okamžitě kontroly,“ vzpomíná ing. Mašek.
Tato fotografie pochází ze serveru www.lvi.cz/kovac_radio, který jistě potěší každého fanouška radiostanic.
Železná opona však neoddělovala od zbytku světa jen občany a zboží, ale také technologie. Bylo nemyslitelné, aby se k nám některý z proprietárních systémů zkaženého západu přes hranice dostal.
Vývoj "RVHP" sítě
Výzkumný ústav spojů, Výzkumný ústav sdělovací techniky a Ministerstvo pošt a telekomunikací se snažily ve spolupráci s n.p. TESLA Pardubice prosadit vývoj jednotného (mezinárodního) radiotelefonního systému v rámci tehdejší RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci), ale tato aktivita narážela na byrokratického molocha této organizace a vše pokračovalo hlemýždím tempem.
Ovládací skřínka na obrázku představuje původní typ bez ochranného rámečku z černé napěněné plastické kmoty, který musel být později na skřínku doplněn s ohledem na potenciální nebezpečí úrazu od hran ovládací skřínky. Ta totiž jinak nevyhovovala předpisům na bezpečnost. Na boku radiostanice jsou vidět šrouby, kterými se radiostanice s duplexerem upevňovala do speciálního držáku. Ten byl pevně naisntalován ve vozidle a umožňoval vlastní radiostanici s duplexem kdykoli vyjmout po uvolnění zmíněných šroubů na bocích radiostanice (a odpojení kabelů).
Proto byl v n.p. TESLA Pardubice ve spolupráci s Výzkumným ústavem spojů koncem 70. let upraven již zmíněný systém AMR tak, aby mohl být v roce 1983 uveden do provozu v pásmu 160 MHz jako radiotelefonní síť pro účely Správy pošt a telekomunikací.
Dovolat se nebylo snadné
AMR od počátku nebyl veřejný mobilní systém. Nabízel pouze čtyřmístný rozsah čísel a při volání na mobilní stanici bylo nutné zadat předvolbu oblasti, kde se mobilní stanice nacházela. Jednotlivé oblasti pokrývaly jen vybraná větší města a jejich okolí a vzájemně na sebe nenavazovaly. Pokud se volaná mobilní stanice neozývala, volající nevěděl, zda je stanice mimo rádiový dosah dané oblasti nebo se nachází v jiné oblasti či není-li momentálně vypnuta, respektive zda řidič vozidla není právě přítomen. Příchozí volání na mobilní stanici bylo tedy velmi komplikované.
Radiotelefon AMR se skládá z několika dílů. Vozidlová duplexní radiostanice VR21 pro pásmo 160 MHz (TESLA Pardubice), samostatný duplexer 160 MHz maďarské výroby (velice kvalitně provedený a s vynikajícími parametry na tehdejší dobu), propojený s radiostanicí dvěma krátkými koax.kabely (přijímač a vysílač) a konektorem BNC pro připojení k anténě, ovládací skřínka s mikrotelefonem, která vlastně z uvedené radiostanice dělala radiotelefon. Jako anténa se používala standardní čtvrtvlnná vertikální anténa (prut), opět výrobek TESLA Pardubice.
Naproti tomu pro odchozí volání z mobilní stanice stačilo, aby blikající zelená žárovka indikovala příjem signálu volného kanálu dané oblasti. Jakmile se po stisknutí tlačítka ozval oznamovací tón, bylo možné na tlačítkové číselnici vyťukat číslo volaného stejně jako na běžném telefonu. S ohledem na požadovanou jednoduchost systému chyběl jakýkoliv způsob zpoplatnění hovorů nebo identifikace (autentizace) účastníka.
Navíc byla kapacita sítě výrazně omezena malým počtem volných duplexních kanálů na území České a Slovenské republiky a technologickým omezením systému AMR. To si vyžádalo pozdější rozdělení sítě spojů na oblastní a celorepublikovou. S ohledem na tyto skutečnosti nebylo možné v obou sítích provozovat celkem více než několik set stanic a to jen za předpokladu restriktivních opatření jako omezení doby a počtu hovorů.
Komerční provoz v nové době
Po roce 1989 vznikl velký tlak na uvolnění služební sítě spojů i pro další, zejména různé prominentní účastníky. Začátkem devadesátých let byla část kapacity sítě uvolněna ke „komerčnímu“ využití za paušální měsíční poplatek. Protože však často, zejména v Praze, začalo docházet k přetížení a tím zablokování sítě, počet těchto komerčních účastníků byl omezen.
Později se vyskytlo i bezplatné zneužívání sítě neoprávněnými účastníky s ilegálně opatřenými radiostanicemi, které byly za nemalý peníz (údajně až 20 000,- Kč) k sehnání na černém trhu. Tento problém byl následně řešen zavedením speciálního identifikačního tónu, bez kterého nebylo možné se do sítě přihlásit. S rozvojem NMT systému a poklesem cen mobilních stanic i hovorů, zejména po roce 1993, a nástupem přenosných a posléze kapesních mobilů, ztratil AMR svůj význam a jeho provoz byl koncem devadesátých let ukončen.
Přesto si AMR vydobyl v historii mobilních radiotelefonů v České i Slovenské republice pevné místo. Patrick Zandl v jednom ze svých archivních článků uvádí, že v dobách největšího pokrytí fungovalo v této síti 63 základnových stanic s rádiovým dosahem 15 až 25 km. - více zde
Doba opravdových mobilů se blíží
Ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky byly dokonce zpracovány základní technické požadavky na rádiovou část systému a ve Výzkumném ústavu spojů komplexní koncepce výstavby systému s konkrétní alokací základnových stanic a kmitočtových kanálů.
Další informace o počátku mobilních sítí v České republice (respektive v bývalém Československu) najdete v tomto článku.
Za spolupráci na přípravě článku děkujeme ing. Vladimíru Maškovi.
