Jak ukazují moderní sci-fi romány, lidé sní o době, kdy budou reálný a virtuální svět co nejtěsněji propojeny. Přestože se oba zatím nepřekrývají, není daleko chvíle, kdy bude možné přiložit internetové stránce reálnou adresu. Představte si, že stojíte uprostřed náměstí se svým telefonem v ruce, a jak se rozhlížíte, na displeji se objevují internetové adresy podniků a institucí, na které se právě díváte. Jakkoliv směle může tato vize vypadat, ve skutečnosti dokonce již funguje. Systém navržený a testovaný vývojáři z výzkumného centra Cooltown, patřícího společnosti Hawlett Packard, dokáže právě tohle za pomoci mobilního telefonu nebo PDA se zabudovaným přijímačem GPS (Global Positioning System) a kompasem.
Projekt takzvaných Websigns (webcedulí) se snaží propojit místa ve skutečném světě s internetovými stránkami. Výsledkem je technologie, která umožní lidem při pohledu na svůj kapesní počítač nebo mobil zjistit, zda nemá nějaké místo nebo budova, na které se právě dívají, nějakou svou internetovou stránku. Když se tedy návštěvník Prahy podívá ze spodní části Václavského náměstí na Národní muzeum, uvidí hned na svém PDA odkaz na webovou adresu této instituce. Hned tedy zjistí, na co se právě dívá, jestli je zrovna otevřeno a zda se koná nějaká zvláštní výstava.
Jak se spojí realita a virtualita
Systém webcedulí je založen na kombinaci GPS, magnetometru (elektronický kompas) a aplikaci CTNotes, která je napsaná v různých programovacích jazycích, a lze ji tedy používat na téměř všech nejrozšířenějších platformách kapesních počítačů. Existuje i verze v jazyce Java, která je ideální pro mobilní telefony (dnes již Javu podporují například Motorola Accommpli 008, Siemens SL45i, Nokia 9210 a další). Poslední nezbytnou součástí, se kterou ovšem uživatel nepřijde přímo do styku, je server, na kterém se nacházejí databáze webcedulí se všemi potřebnými údaji.
Program CTNotes, spuštěný na mobilním telefonu uživatele, průběžně sleduje za pomoci informací z GPS přijímače pozici přístroje. V paměti přístroje pochopitelně není možné držet informace o všech existujících webcedulích. Proto je prostor rozdělen do jednotlivých lokalit, z nichž každá má svou databázi internetových adres s reálnými souřadnicemi. Jakmile se tedy majitel mobilního telefonu přesune do nové lokality, CTNotes vymaže paměť a nahraje novou databázi (ze serveru, ideálně pomocí GPRS nebo jiné technologie packetově orientovaného přenosu dat).
Prototyp desky obsahující všechny potřebné součástky, především GPS a magnetometr
Když se potom chce uživatel „rozhlédnout“, stačí mu aktivovat aplikaci na displeji a nasměrovat telefon shodně se svým pohledem. Za pomocí přesné pozice získané z GPS a směru pohledu, který prozradí magnetometr, určí program CTNotes, které webcedule máte v dohledu. Ty se vám následně zobrazí na displeji telefonu. Když se otáčíte, mění se průběžně i zobrazené odkazy.
Z pohledu zadavatele
Jestliže je ovládání na straně běžného uživatele snadné, pak z pohledu zadavatele webcedule není celý systém o mnoho složitější. Do databáze totiž stačí zadat pět položek, na jejichž základě pak bude cedule zobrazována na telefonech a počítačích uživatelů. První je název objektu, tedy vlastně text samotné vývěsky. Dále je třeba zadat internetovou adresu, která bude s touto cedulí asociovaná. Nakonec zbývají už jen informace o pozici objektu, tedy zeměpisná šířka a délka a takzvaný dohled. Jde o vzdálenost, do které se bude webcedule na přístrojích zobrazovat, jestliže se na ni namíří.
Vývojáři v současnosti pracují na dalších vylepšeních, přičemž tím prvním a především nejdůležitějším je přidání položky kategorie objektu. Tato volba by měla pomoci roztřídit webcedule do různých oborů, jako restaurace, památky, firmy, osobní vzkazy a podobně. Když se totiž tato technologie uchytí a rozšíří, bude každý uživatel potřebovat nějaký filtr, aby se mu nezobrazovaly všechny cedule a neznemožňovaly mu tak najít to, co právě potřebuje.
Formulář pro zadávání nových Websigns
Vedoucí projektu Websigns Salil Pradhan se chlubí kromě jiného především nově sestaveným jazykem WsML pro práci s databází webcedulí, založeným na XML (používaný při tvorbě internetových stánek). Jazyk WsML je prý velmi jednoduchý a práce s ním je tedy nepříliš náročná na paměť a výkon. Díky tomu by měla aplikace CTNotes fungovat na běžných kapesních počítačích a dokonce i mobilních telefonech.
Umí to i jiní
Technologie vyvynutá techniky v Cooltownu ovšem není jediná, která řeší podobné zadání. Mnohem jednoduší, ovšem také již dávno fungující, je například Cell Broadcast v sítích GSM. Tato služba umožňuje přiřadit každé buňce v mobilní síti určitý text, který se zobrazí na displeji mobilního telefonu, jež se k té které buňce přihlásí. To je ovšem také vše, co lze tímto způsobem dokázat – nelze tedy uživatele informovat o konkrétních objektech, navíc nelze přímo navázat odkaz na další detailní informace. Výhodou ovšem je, že funguje na téměř kterémkoliv mobilním telefonu bez dalších úprav. Někdy přesnější je řešení pomocí lokalizace za pomoci sítě GSM (přesnost na několik desítek často stovek metrů, mimo město i kilometrů), které však stále nelze srovnávat s GPS (přesné do deseti metrů). Poslední variantou v mobilních sítích jsou wapoví průvodci, kteří však vyžadují ruční zadání polohy. Dokáží ovšem do informací zabudovat aktivní odkaz na jiné stránky (WAPové).
Dalším konkurentem webcedulí je technologie blízké budoucnosti, která se stává současností již dnes – bluetooth. Podobného efektu „nápisů ve vzduchu“ lze totiž dosáhnout i naprosto jinak než globálním řešením pomocí lokalizace. Téměř jakýkoliv bod ve městě nebo přímo v budově lze jednoduše vybavit zařízením bluetooth, které na každý přístroj v dosahu, vybavený stejnou technologií bezdrátového přenosu, vyšle krátkou zprávu. V restauraci například může odpadnout objednávková návštěva číšníka. Jakmile vejdete, napojíte se do lokální bezdrátové sítě, odkud si stáhnete jídelní lístek a rovnou si zvolíte jídlo. Oproti webcedulím je technologie bluetooth omezenější v dosahu, ovšem může mnohem více nabídnout v oblasti dalších informací a především rychlosti jejich přísunu (přenos dat v lokální síti bluetooth je výrazně vyšší než na mobilním telefonu).
Přestože Websigns nejsou z pohledu obyčejného dnešního uživatele ideální, neboť vyžadují telefon s GPS a magnetometrem, jsou prvním úspěšným krokem v cestě za spojením reálného a virtuálního světa. Přístroje s potřebnými schopnostmi ostatně nejsou výhledem do daleké budoucnosti. Ve Spojených státech se například integrace GPS do mobilních telefonů výrazně rozroste v nejbližších letech, vznikne totiž povinnost dodávat právě takové přístroje, které umožní v nouzi přesně lokalizovat mobil a tedy i jeho majitele (přesněji než to dokáží operátoři za pomoci mobilní sítě). Přidání magnetometru (kompasu) je podle vyjádření vývojářů z Cooltownu velmi snadné a především levné. Ale ať už se Websigns uchytí nebo ne, podobný systém bude jistě dříve nebo později spuštěn. Pak si ho užije více lidí, než jen technici společnosti Hawlett Packard, kteří se teď honí po areálu vývojářského centra a virtuálně popisují každou cihlu.
