Mobily a zdraví 4: A co hygienické normy?

Co říkají hygienické normy na telefonování z mobilů a na škodlivost telefonování z mobilního telefonu? Jaké jsou limity?
V našem tématickém seriálu jsme se seznámili s argumenty podporujícími tezi, že mobilní telefony škodí zdraví, i s myšlenkami, proč tomu tak není. Minule jsme se seznámili s názory odborníků a dnes je ten pravý čas podívat se na to, co říkají hygienické normy dnes a co budou říkat zítra.

Texty seriálu o vlivu mobilních telefonů se mnohokrát odkazovaly na normy v oblastni EM záření. Proto dnes přinášíme stručný přehled situace v této sféře.

Hygienické normy

Bývalé Československo začátkem 60. let zachytilo vývoj a stalo se v roce 1965 vůbec první zemí, která zavedla hygienické limity v případě vystavení lidí elektromagnetickému záření v neionizující části kmitočtového spektra nejen pro profesionální expozice, ale také (přísnější) pro obyvatelstvo. Je v současnosti již málo známou historií, že teprve 13 let poté se tak stalo v dalších zemích a dnes je to již běžný přístup.

Od té doby došlo u nás k několika novelizacím, poslední je v platnosti od r. 1990 (Vyhláška MZ ČR č. 408/1990 Sb.). Ve vyhlášce stále není limitujícím faktorem pouze úroveň pole, ale je považováno za nezbytné nepřekračovat určitou konstantní úroveň energetického ukazatele nazývaného ozáření (čím je delší expozice, tím nižší musí být úroveň pole). Významně je tedy zdůrazněna úloha prevence za situace, kdy existují experimentálně nalezené specifické citlivosti biosystémů při tzv. netepelných úrovních pole. Fenomény biologické odpovědi organizmu, které charakterizují změny základních fyziologických funkcí, jsou zpravidla obtížné pro experimentální prověření, výklad získaných výsledků a jejich extrapolaci na člověka vůbec.

Navíc se vliv pole může projevit opožděně za velmi dlouhou periodu, takže stanovení korelace efektu pouze s působícím polem a její využití v hygienické praxi vyžaduje zvláště při nízkých úrovních velkou opatrnost. Platí to tím více za situace, kdy cílenější zaměření klinických a epidemiologických studií tímto směrem je zatím spíše výjimkou, ale ještě horší je, když výsledky takovýchto sporadických studií jsou raději programově odmítány. To je, žel, historie posledního čtvrtstoletí především v USA: výsledky svědčící o možných netepelných účincích byly zásadně charakterizovány jako "zajímavé, ale vyžadující další studium" a tím vše končilo.

V této souvislosti je třeba uvést, že vlastně dodnes nebyl naplněn americký program ze 70. let (ač z amerického vojenského výzkumu pronikla informace o tom, že existují některé fenomény, které nemají souvislost s tepelnými účinky a které by mohly být využitelné pro neletální radiofrekvenční zbraně) a Evropa se více či méně přizpůsobila. Důsledkem toho je současný stav, kdy existující americké i navrhované limity několika variant jednotné evropské normy vycházejí z krátkodobých efektů i pro chronické expozice a výslovně zatím odmítají aplikovat princip předběžné opatrnosti, byť existence zpráv o možných zdravotních dopadech dlouhodobého působení nízkých úrovní pole připouštěna je.

Letošní rok je zajímavý tím, že zatímco Evropa setrvala na svém konzervativním přístupu (Rada Evropy doporučila svým politickým rozhodnutím z 8. 6. vyjít v případě obyvatelstva z limitů Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením ICNIRP, které byly publikovány v Health Physics, 74, č. 4, duben 1998), naopak v USA meziresortní pracovní skupina federální vlády pro radiofrekvence RFIAWG shrnula ve 14 bodech požadavky na revizi limitů poměrně překvapivě: mj. se v nich totiž konstatuje, že dosavadní aplikace limitů, vycházejících z akutních efektů, i na chronické expozice je problematická a že je nutno přehodnotit i časové vážení expozičních limitů (Microwave News, XIX, č. 4, červenec/srpen 1999). Přísnější přístup již existuje v USA i v případě posuzování mobilních telefonů: zatímco v Evropě se vychází z hodnocení absorbce v 10 g objemu tkáně (ES 59005:1998), v USA je základem pro hodnocení 1 g objem.

Zdá se, že v USA začali mít snahu přeci jen předběžnou opatrnost respektovat, ovšem Evropa si toho nevšímá. Žel, nevšímá si toho ani MZ ČR, které dokonce politické doporučení Rady Evropy z 8.6. již považuje ze formální schválení limitů (dosud jen uvažovaných). Naše existující normy jsou přitom podstatně přísnější, právě s ohledem na princip předběžné opatrnosti, jenž chystaná úprava opomíjí.

Času na převzetí zamýšlené jednotné evropské normy přitom zůstává dostatek, není žádný rozumný důvod být v Evropě dříve než Evropa sama. Platí to tím spíše, že bychom při jejím zavádění měli mít na paměti i možný psychologický dopad případné změny limitů: jejich převzetí by znamenalo např. možnost zvýšit celkový výkon vysílačů na TV věži v Praze na Žižkově cca stokrát!! Téměř s jistotou můžeme očekávat bouřlivou a negativní reakci obyvatel lokalit přiléhajících k TV vysílačům a podobným zařízením. Snad každý uzná, ža taková změna legislativního stavu musí být dokonale a přesvědčivě zdůvodněna. V souvislosti s aktuální otázkou možného nepříznivého vlivu dlouhodobého užívání kapesních telefonů digitální sítě GSM na některé funkce CNS se celosvětově do popředí zájmu odborníků konečně dostala i pulsně modulovaná pole a jejich biologické účinky. Cítíme jisté zadostiučinění, že řešením tohoto problému začínala laboratoř v dnešním SZÚ své výzkumné aktivity již před 30 lety a že i dnes znovu dochází v publikacích na odkazy na monografii publikovanou pracovníky této laboratoře v USA v roce 1971 (Marha, K., Musil, J., Tuhá, H., Electromagnetic Fields and Life Environment. San Francisco Press, Inc., San Francisco, CA, USA, 1971). Se zahájením laboratorní kontroly jednotlivých typů dovážených kapesních telefonů se počítá v ČR v průběhu roku 1999 podle připravované ČSN ES 59005, která je českou verzí již zmíněné evropské specifikace ES 59005:1998.

Ing. Jan Musil, CSc. (autor byl do 30.6.1999 vedoucím Národní referenční laboratoře pro neionozující záření, pracuje ve Státním zdravotním ústavu)

Nelze odolat

Opravdu nemohu odolat, abych stať Ing.Musila nedoplnil několika poznámkami. Každá firma se snaží prosazovat své záměry, stejně jako se je snaží prosazovat každý stát nebo na opačném konci řady každý člověk. Stává se pak občas, že zástupci některého průmyslového odvětví (např. člen správní rady chemického koncernu) zasedají v komisi pro životní prostředí. Je to logické, protože takový člověk by měl mít přehled o dopadech produktů jeho společnosti na životní prostředí. Ovšem stejně tak je logické, že bude odpůrcem např. přísných limitů, omezujících výrobu jeho chlebodárce. Dle uvedeného příkladu je jasné, že v zájmu lidí jakkoli spřízněných s firmami dodávajícími elektronická zařízení není prosazování nizkých norem pro EM záření. Nízké normy přinášejí komplikace výrobcům při snaze o jejich dodržení. Komplikace zpravidla znamenají zvýšení finančních nákladů, což také není důvodem k radosti výrobců, neboť vyšší výrobní náklady je nutí ke zvýšení prodejní ceny a to může ohrozit prodej. I s ohledem na takové a další možnosti poněkud pochybuji o objektivitě uvažované evropské normy.

Pokud někdo chystá nové nařízení a nemá s podobným typem nařízení dosud zkušenosti, je běžné, že se inspiruje v okolních zemích. Normy USA jsou nesrovnatelně přísnější, než evropský záměr a stejně tak naše existující normy. Českým normám by měla být věnována obzvláštní pozornost, protože naši odborníci patří mezi světové průkopníky výzkumu vlivu EM záření. Úředníci EU zřejmě vedli vlastní rozsáhlé výzkumy, které jim dokázaly, že nové normy mohou být více než 10x vyšší než např. současné české. Škoda jen, že o svých výzkumných aktivitách EU neinformovalo veřejnost, mohli bychom žít klidněji.

Evropská norma se nás zjevně ještě několik let tolik týkat nebude. Jak ovšem vyplývá z materiálu Ing. Musila, ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo tuto normu přijmout, bez ohledu na to, že ji Štrasburk zatím zdaleka neschválil. MZ tak bez zjevného důvodu opouští princip předběžné opatrnosti, což zejména u orgánu jakým MZ má být považuji za podivné. Nebylo by rozumnější zbývající čas věnovat iniciování komplexní studie, která by konečně vnesla světlo do dosud nejasných oblastí vlivu EM na člověka?

V závěru dnešního článku se dostávám opět k laitmotivu tohoto tématu. Co se stane za pár let, když dnes uvolníme normy pro absorbci EM záření? Ví to někdo?

Nemusí se samozřejmě stát nic, ale také může. Stát a jeho orgány mají povinnost chránit občany, nikoli na nich dělat dlouhodobé pokusy. Zvýšení limitů absorbce EM záření bez dostatečného prokázání nezávadnosti EM záření považuji za nezodpovědné, ať už zvyšování navrhuje kdokoli.

Pro dnešek bych článek ukončil dalším citátem z publikace WHO.

Riziko expozice nízkým hodnotám EM polí není možné kvantifikovat, dokonce nelze jednoznačně tvrdit, že zde nějaké riziko existuje. Přesto však nedávno formulovaná koncepce Rozumné minimalizace expozice (Pro WHO nedávno formulovaná, v ČR platná již desítky let. Pozn. aut.) získává stále více zastánců, zejména ve Švédsku a USA. Ve vztahu k EM polím rozumná minimalizace expozice znamená přijmout jednoduchá, snadno uskutečnitelná a nenaákladná opatření k minimalizaci expozice i v případech, kdy riziko této expozice není možné prokázat. ... Příkladem rozumné minimalizace expozice může být např. přemístění elektrických přístrojů u lůžka, jako je radio nebo hodiny, nebo přemístění dětské postýlky do oblasti nižšího magnetického pole v témže pokoji. ... Nevím, nevím jak do toho zapadá zvýšení povolených limitů absorbce v nové normě?


Měny

Střední školy

Válka na Ukrajině

Termíny

Vláda

Témata

Nepřehlédněte