Mobilní viry

Mobilní viry | foto: Web-mobile.net

Mobilní viry klepou na displeje. Máme se bát?

  • 2
Svět mobilních zařízení je čím dál tím více provázaný se světem informačních technologií. A tak není divu, že stále častěji se objevuje otázka ohledně možnosti útoků počítačových virů a dalších škodlivých kódů právě v oblasti mobilních zařízení. Jak to tedy je? Jsou mobilní viry reálným nebezpečím nebo jde o nafouknutou bublinu?

V daném případě nelze odpovědět jednoznačným „ano“ nebo „ne“, problematika mobilních škodlivých kódů je totiž trochu složitější. V prvé řadě si musíme uvědomit, jak je svět mobilních technologií pestrý – hardwarově i softwarově.

To se třeba o světě informačních technologií říci nedá. Devět z deseti počítačů na světě má operační systém od jednoho výrobce. A s kancelářskými aplikacemi, poštovními klienty nebo internetovými prohlížeči je to velmi podobné. Proto nějaká velká celosvětová virová epidemie v současné době nepřichází v úvahu.

Prostě by případný virus narazil velmi záhy na bariéry v podobě neznámých operačních systémů, jejich verzí, lokalizací a podobně. A napsat komplexní supervirus, schopný počítat se všemi možnými eventualitami, je úkol nadlidský i ve světě osobních počítačů, takže řešit jej v mobilních zařízeních opravdu nemá smysl.

Výše uvedené řádky by mohly svádět k iluzi bezstarostnosti a klidu s tím, že žádné nebezpečí nám dnes nehrozí. To ale není tak docela pravda. Mobilních virů existuje celá řada, jen je nesmíme co se nebezpečnosti nebo způsobu šíření týká, srovnávat třeba právě s počítači (byť se toto srovnání přímo nabízí).

Jak běžel čas s mobilními viry?

Už počátkem tohoto desetiletí jsme se mohli setkat s prvními viry, které byly schopné mobilní zařízení napadnout. Nikoliv ale cestou z jednoho zařízení na druhé, ale přes počítače: prostě to byly klasické viry, které se šířily v počítačích s tím, že kontrolovali, zdali k nim není za účelem synchronizace připojený nějaký mobilní pomocník. Pokud byl, infikovaly jej.

Pak se na internetu objevila celá řada tzv. trojských koní – programů, které předstíraly nějakou užitnou hodnotu, aby si je uživatel stáhl (zpravidla zdarma) do mobilního zařízení. Jenomže zde se ukázalo, že kromě oficiálně proklamované činnosti toho umí ještě více. S trochou nadsázky by se tedy dalo říci, že mají některé nedokumentované funkce.

To byl třeba případ hry Mosquitos. Tato ale obsahovala speciální funkci, o které neměl uživatel při instalaci ani ponětí. Šlo o to, že tato hra při každém spuštění nebo v určitých časových intervalech odesílala z mobilního zařízení SMS zprávu na vysoce zpoplatněné telefonní číslo. Jak elegantní (a nebezpečný) způsob krádeže finančních prostředků!

Dočkali jsme se ale i skutečných virů. Nejprve se v červnu 2004 objevil škodlivý kód Cabir, který byl jako první schopen se šířit pomocí technologie bluetooth především na zařízeních s operačním systémem Symbian EPOC Series 60. Právě Cabir představuje v současné době značné nebezpečí, protože se na internetu objevil jeho zdrojový kód.

Díky tomu jsme se dočkali desítek jeho verzí: a také desítek pokusů o vznik epidemie. Někdo s infikovaným zařízením zkrátka v daném případě navštívil místa s vysokou koncentrací podobných zařízení (restaurace, kancelářské budovy, sportovní stadióny…) a pokoušel se Cabir distribuovat. Naštěstí zatím vždy způsobil jen velmi omezenou epidemii (počet infikovaných zařízení se dal spočítat na prstech jedné ruky). Před několika dny se stalo už 21. zemí světa se zaznamenaným výskytem Cabiru Řecko.


Jen několik týdnů po Cabiru loni spatřil světlo světa Duts: první virus vytvořený pro platformu Windows CE (resp. Pocket PC). A v srpnu 2004 jsme se dočkali programu Brador, což je první backdoor (program umožňující přístup nepovolaným osobám) pro PDA.

Máme se bát?

A takto bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Mobilní viry existují, ale epidemie zasahující milióny strojů (zatím) nepůsobí. Na druhé straně si ale musíme uvědomit, že nebezpečí představují – útočník má nesmírně jednoduchý ústup („tvůrce“ klasických virů se už nejednou podařilo vystopovat, usvědčit a odsoudit).

Ale jak chcete prokázat zlý úmysl někomu, kdo sedí ve vedlejším vlakovém kupé (na veřejných toaletách apod. – dosaďte si dle libosti) a zjišťuje, zdali by nebylo možné napadnout právě vaše zařízení. Takzvaných studijních stránek na internetu má k dispozici více než dost. Chytit jej při činu je přitom takřka nemožné. Vytváření virů pro mobilní aplikace je pro pisatele škodlivých kódů velkou výzvou. Tím pádem je jisté, že se s více či méně povedenými kousky budeme setkávat čím dál tím častěji.