Přitom ještě v dubnu měli pozorovatelé za to, že restriktivním legislativním plánům eurokratů z Bruselu nestojí nic v cestě, a že po květnovém hlasování Evropského parlamentu bude na světě nová direktiva a jednotlivé členské státy budou moci začít s procesem její ratifikace. Mýlili se. Představitelé necelých dvaceti evropských telekomunikačních firem vytáhli pod vlajkou Evropské GSM asociace na lobbyistickou výpravu do Bruselu, kde se jim podařilo přesvědčit evropské komisaře, že by se na ně měla vztahovat méně omezující opatření – alespoň do doby, než začnou vydělávat mobilní sítě třetí generace.
Problém mobilního spammingu se tak podařilo dočasně zakonzervovat a v různých členských zemích Unie tak i nadále platí různá legislativa. Většina států EU považuje obecně rozesílání reklamních sdělení za „legitimní obchodní aktivitu“, Rakousko, Dánsko, Finsko, Německo a Itálie však přijaly zákony, podle nichž by měli odběratelé těchto zpráv nejprve vyslovit souhlas. V každé zemi Unie by pak mělo platit, že příjemce má možnost sdělit svůj názor, zda chce anebo nechce tyto zprávy dostávat. Případné sankce měla řešit právě výše zmíněná direktiva.
Vzhledem k tomu, že mobilní operátoři patří zcela bezkonkurenčně k nepilnějším rozesilatelům nevyžádaných esemesek, nemají nejmenší důvod, proč by měli na současném stavu něco měnit. Spíše naopak. Jejich náklady na rozeslání reklamních SMS jsou nižší než průměrná lednová teplota a jediné, co je v těchto aktivitách brzdí, je jejich vlastní invence a seberegulace. A zatímco slušní internetoví rozesilatelé čehokoliv vám ve svém emailu nabídnou vyřazení ze své databáze, mobilní operátoři dál rozesílají textovky v duchu upraveného mušketýrského hesla: „Jedna pro všechny, všem do jednoho.“
Zkusili jste někdy na takovou textovku odpovědět? Pokud ne, ani to nezkoušejte. Jediný efekt, který to má, je, že vám zmizí z účtu částka za odeslanou zprávu. Takže vám nezbývá, než si trpělivě opakovat: „Ne, nechci být milionářem, nechci hrát žádné hry po telefonu, nemám chuť právě teď zjišťovat stav Benefit účtu, ani se nepřijdu podívat na Pražský maratón, který sponzorujete“. Ještě že se nerozesílal seznam účastníků.
Přesně tak – mohlo by být i hůř. Jen si zkuste představit textové zprávy, které by vám operátor šil na míru podle toho, kde byste se právě nacházeli. Stačilo by, kdyby nabídl svou databázi i jiným komerčním subjektům a z vašeho telefonu by bylo nic jiného než terminál pro příjem reklamních sdělení. Poté, co váš síť lokalizuje, až budete projíždět kolem hypermarketu, přijde vám textovka se seznamem „zaručeně nejnižších cen 1500 produktů“. Při jízdě po dálnici vám s předstihem přijde cena bezolovnatelého benzínu u nejbližší pumpy. Během chůze po ulici vás další esemeska upozorní, že v obchodě pár desítek metrů od vás mají akční slevy. Děsivá představa, že? Testovací provoz však již u nás probíhá.
Zpět do reality. Ne všechny nevyžádané zprávy od operátora mají ryze reklamní charakter. Třeba ta, která vás upozorní, že byste měli zaplatit, jinak vás odpojí… Ale vážně: Určitě nemá smysl omezovat operátory v hromadném rozesílání těch zpráv, které mají pro uživatele jejich sítí informační hodnotu. Například ty, že nebude fungovat GSM banking anebo když po překročení hranic přijde textovka od roamingového partnera obsahující důležité telefonní kontakty v jeho síti.
Smysluplné by však bylo přimět i tuzemské operátory k tomu, aby svým zákazníkům nabídli možnost výběru – tedy zda chtějí dostávat reklamní sdělení ve formě SMS či nikoliv.
Ne všichni operátoři však patří do jednoho pytle. Najdou se i tací, kteří brání své zákazníky před spammingem třetích stran. Například britský Orange začal loni v prosinci ve vší tichosti blokovat příchozí zprávy z některých zahraničních sítí (australských sítí Telstra a Vodafone, jihoafrické MTN a švýcarské sítě Swisscom) a z řady internetových serverů. Jak bylo později vysvětleno, Orange se pro to rozhodl z „bezpečnostních důvodů“. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že se Orange nedohodl se spammery na výši svého podílu a když z toho nic neměl, prostě utáhl kohoutky.
