Mobil funguje jako průvodce společností i jako deník

  • 6
Mládež by ráda do mobilů ukládala velká množství SMSek a vytvářela si z nich tak svůj osobní deník. Desetitýdenní výzkum na britských školách nalezl v používání telefonů dokonce i prvky rituálu. Dále ukázal, jak středoškoláci projevují mobilem sympatie, co považují za vhodné sdělit textovkou a co už nikoliv, a především jak se prostřednictvím mobilu začleňují mezi své vrstevníky.

Zamlklí a nekomunikativní teenageři jsou díky mobilním telefonům již minulostí, to alespoň tvrdí studie, kterou provedla britská výzkumná společnost Digital World Research Centre (DWRC). Studie zjistila, že mobily podstatně vylepšují komunikační schopnosti a učí mladé lidi lidi sociální orientaci. Životy mnohých mladistvých se často točí kolem telefonů a v rozvinuté subkultuře mobilistů existují pravidla, která formují chování a jednání náctiletých. Tato pravidla také mají důležitý vliv na design a funkce nových mobilů.

Teenageři neužívají mobilní telefony jen na telefonování či jen na psaní zpráv - v sociálních vztazích má mobil mnohé další funkce, které se sice nenacházejí v položkách menu, ale pro mladé uživatele jsou stejně důležité. Například půjčení telefonu někomu druhému upevňuje přátelství a vztah důvěry. Právě doručená textovka se mezi přáteli okamžitě stává tématem konverzace, naopak zatajení obsahu zprávy se může stát demonstrací nesympatií. Ukázkou síly a škodolibosti je zase úmyslné zavěšení hovoru.

Vědci prováděli studii v průběhu deseti týdnů, “objektem“ pozorování byli středoškoláci, kterým bylo mezi 16 a 19 lety. Pozorování probíhalo především o přestávkách, které studenti tráví ve školní jídelně nebo na pozemcích přiléhajících k budově školy. Tento výzkum je součástí širšího projektu známého pod názvem STEMPEC Socio-Technical Shaping of Multimedia Personal Communications, socio-technické podoby osobní multimediální komunikace). Projekt se zabývá tím, jaké požadavky na mobilní telefony a další přenosná zařízení mají jejich uživatelé. STEMPEC by měl zjistit, jak formují vztahy mezi potřebami uživatelů a cíli výrobců budoucnost mobilní komunikace. Projekt zkoumal mimo jiné využívání WAPu, věnoval se specifickým podmínkám při telefonování ve veřejných prostorech a také sociologickým faktorům, které se uplatňují při koupi mobilu. Mezi sponzory projektu patří mobilní operátoři Vodafone, One2One, Orange, BT Cellnet.

Mladí lidé používají SMSky a mobilní přístroje vůbec jako jistou formu daru, který nese důležité sdělení o ne/důvěře k druhému. Akt "předávání" tohoto daru má formu rituálu: ty pošleš zprávu, já odpovím, ty odpovíš znova atd.; pokud budeš potřebovat, půjčím ti telefon já, příště mi ho půjčíš ty nebo mi dlouhodobou zápůjčku oplatíš předplacením kreditu. Takové chování je nyní nedílnou součástí života teenagerů a jeho očekávané ne/splnění se podílí na tvorbě sociálních vztahů.  Není neobvyklé, když se o některých spolužácích mluví jako o těch, kteří "nikdy nikomu nepůjčili telefon" nebo "často neodpovídají na zprávy". Takový jedinci jsou svými vrstevníky považováni za sociálně izolované.

Jedním z typických příkladů chování, které je studií označováno za ritualizované, je textová komunikace mezi milostným párem. Pokud jeden popřeje textovkou druhému dobrou noc, pociťuje se odpověď jako morální závazek; pokud dotyčný neodpoví, je označen za necitlivého či nevšímavého. Psaní „na dobrou noc“ je obvyklé také mezi přáteli, i tam se ovšem očekává odpověď a nereagování se považuje za prohřešek. K opravdovým SMSkovým smrštím dochází mezi znepřátelenými partami, které mezi sebou vedou boj, jehož prostředkem může být i mobil: ani jedna ze skupin nechce komunikaci přerušit jako první, aby nebyla druhou skupinou vnímána jako slabší. Výzkumníci dokazují, že ustavičná SMSková komunikace se spolužáky přechází i do kruhu vlastní rodiny; umožňuje stáhnout se do vlastního mikrosvěta a pokračovat v sociálním životě svých vrstevníků, a tak se alespoň na chvíli odříznout od zbytku rodiny.

Mobily jsou prostředkem pro zahájení a usměrňování konverzace. Ve školní jídelně většina studentů ihned po zasednutí položila telefon vedle sebe na stůl. Tématem konverzace se stával vzhled displeje (aktuální logo), ale především obdržené SMSky. Některé významné nebo zábavné zprávy si studenti dokonce přeposílali, a to i když seděli blízko sebe. Podle vedoucího výzkumu profesora Richarda Harpera studenti mají pocit, že musí být „na příjmu“, že musí zůstávat v telefonickém kontaktu, jinak by se mohli stát opomíjenými.

Studie potvrdila, že při SMSkování existují určité smluvené zásady. Zprávy psané velkými písmeny a zprávy bez interpunkčních znamének jsou obecně považovány za špatně čitelné či, jak se vyjádřili respondenti, za „hnusné“. Ukončení milostného vztahu SMSkou považovali studenti za „odporné“, pozvání na rande formou textové zprávy označovali za zbabělé.

Hlasové zprávy nejsou oproti textovkám tolik oblíbené, protože se o ně nelze okamžitě podělit či je někomu ukázat. Zpětné volání jako reakce na textovku se uplatňuje, pokud chce volající na adresáta zapůsobit asertivně nebo naopak autoritativně.

Studie přinesla vcelku neočekávané zjištění: studenti mají potřebu starší zprávy uchovávat. Většina mobilů má limitovanou kapacitu pro ukládání starších zpráv. Teenageři proto výrobcům telefonů doporučují, aby nové mobily vybavili paměťovými kartami, které dovolí uchovávat velké množství SMSek. Taková „databáze“ by měla mít podobu deníku.

Zdroje: DWRC, www.3g.co.uk