Přestože na světě je mnoho satelitních telefonních systémů, celosvětové jsou jen tři - nejstarší a také nejvyužívanější Inmarsat, deset let starý, mnoha finančními potížemi trápené Iridium a skromnější, ale přežívající Globalstar. Zatímco Inmarsat, který již funguje desetiletí, má své zákazníky jisté v oborech, jako je námořní doprava, vědecké i průmyslové expedice nebo mezi novináři v odlehlých oblastech, ostatní dva systémy se perou o několik málo zájemců z podnikové sféry. Těch, kteří skutečně chtějí a hlavně potřebují volat opravdu ze všech míst na zemi, je však málo. Zato však lze říct, že většina z uživatelů satelitních telefonů potřebuje datové přenosy. A tak všechny systémy již dnes přenos dat nabízejí. Jejich rychlost je ovšem velmi rozdílná. Která satelitní síť je tedy k přenosu dat nejpříhodnější?
Iridium
Pokud se chcete připojovat pomocí telefonu v síti Iridium, postupujete velmi podobně jako v případě klasického mobilního telefonu nebo počítačového modemu. Přístroj připojíte k počítači, kterému se jeví jako externí modem. Pak stačí vytočit číslo, na kterém se připojíte k jinému počítači s modemem, k lokální síti nebo k internetovému providerovi.Samozřejmě potřebujete telefon, který podporuje přenos dat, SIM kartu s aktivovanou službou data a na počítači ovladače pro Motorola Satellite Series Modem. Maximální rychlost spojení, kterou můžete dosáhnut, je 2,4 kbps, což je nepříjemně málo (jde o pouhou čtvrtinu základní rychlosti GSM - 9,6 kbps). Proto je vhodné toto vytáčené připojení využívat jen k přenosu těch nejdůležitějších dat, na brouzdání internetem můžete rovnou zapomenout.
Pro případ, že připojení k internetu přeci jen potřebujete, můžete využít přístup přímo přes gateway společnosti Iridium. V tomto případě může díky zvláštní kompresi rychlost stoupnout až na 10 kbps, ovšem přenosový průměr je znatelně nižší. Zrychlení se týká především přenášení textu, obrázky a další multimédia kompresi s úspěchem odolávají a rychlost spojení se tedy v tomto případě prakticky nezvýší.
Globalstar
Technologie přenosu vychází v případě Globalstaru ze standardu pro mobilní sítě CDMA. Rychlost přenosu dat je standardní pro okruhově spojovaná data (Circuit Switched Data - CSD) v mobilních sítích, tedy 9,6 kbps. Reálná průměrná rychlost je okolo 7,4 kbps, ovšem tento stav by se měl v budoucnu zlepšit. Globalstar totiž testuje prototypy využívající spojení více timeslotů, podobně jako to dělá technologie HSCSD (High Speed CSD) v případě sítě GSM (v ČR Eurotel). Na těch se již podařilo testovat i rychlosti blížící se 200 kbps. Spojení více timeslotů by mohlo být pro Global Star vhodným řešením, protože síť přeci jen není tak vytížená jako mobilní sítě GSM operátorů, a tak by byla škoda volné timesloty nevyužít.Stejným směrem se ubírá také vývoj paketově orientovaných dat, která jsou v mobilních sítích zastoupena technologií GPRS (General Packet Radio Service). V Americe jsou dokonce již k dispozici nové modemy, využívající paketového spojení, ovšem jejich rychlost zatím není vyšší než u klasických modemů. Výhodou však je neustálé spojení, jímž jsou data posílána jen v případě potřeby (ta jsou také účtována), což je užitečné především pro datové moduly, které lze použít pro předávání dat například z nezávislé meteorologické stanice.
Inmarsat
Jasně nejrychlejší datové spojení v oblasti satelitních telefonů dnes nabízí Inmarsat. Běžně nabízí přenosovou rychlost 64 kbps, přičemž ve fázi ostrého testování je technologie B-GAN (Broadband Global Area Network), která rychlost zvýší až na 144 kbps.Datové služby využívají zákazníci Inmarsatu již dlouhou dobu. Je to nejstarší a také profesionály nejvíce využívaná satelitní síť. Například novináři používají Inmarsat k přenosům svých videoreportáží z nejrůznějších zapadlých oblastí, kde nefunguje běžná infrastruktura. V poslední době je přenos videa pomocí Inmarsatu hojně používán v Afghánistánu reportéry CNN, BBC a dalších zpravodajských televizních stanic.
Inmarsat nazývá své datové služby Mobile ISDN, což je velmi výstižné, pokud jde o rychlost přenosu. Název služby má navíc lidem evokovat snadnost použití. Chtějí-li ji ovšem využívat, musí si pořídit některý z terminálů podporující datové přenosy; jeden takový stojí okolo 1500 dolarů. Pak již nic nebrání tomu, připojit se k internetu, k lokální síti nebo kamkoliv jinam, kam se lze připojit klasickým vytáčeným spojením.
Stojí to za to?
Běžný přenos dat v sítích satelitních telefonů je v celosvětovém měřítku teprve v začátcích, což lze ostatně říct i o klasických mobilních sítích. Přestože technologie se pomalu zlepšují, opravdu rychlé datové přenosy umí podporovat jen někdo. Schopnosti Inmarsatu lze ovšem přirovnat k pokrokové síti třetí generace v Japonsku, která jako jediná zatím nabízí výrazně rychlejší přenos dat v mobilních sítích.Za všechno se však platí a v případě satelitních telefonů tomu není jinak. Inmarsat je totiž jasně nejdražší ze všech tří systémů, také ve velikosti nemohou jeho terminály s celkem kapesními telefony konkurenčních společností soutěžit. Ten, kdo si případně chce pořídit satelitní telefon, by měl uvažovat o tom, k čemu ho vlastně bude používat. Jestliže se mu zdá Inmarsat příliš drahý a velký, pak mu zbývá Iridium a Globalstar. Z těchto dvou ve sféře dat jasně vítězí Globalstar, oba však zaostávají za malým kufříkem Inmarsatu.