Pokud sledujete televizní zprávy na mobilu či přes internet, nebo v počítači posloucháte internetové rádio, potom se nemusíte vzrušovat placením koncesionářských poplatků. Články v některých médiích (DigiWeb, MobilMania) k tomuto tématu, které tvrdí opak, jsou podle našeho názoru mylné a matoucí. Vyplývá to ze zákona 252/1994 Sb. o rozhlasových o televizních poplatcích a také z vyjádření České televize. Sporná může být situace v případě Českého rozhlasu, ale všichni právníci oslovení redakcí Mobil.cz se klonili k neplacení rozhlasového koncesionářského poplatku.
Problém internetových koncesionářských poplatků se týká jenom příjmu rozhlasového a televizního vysílání po internetu prostřednictvím softwarových přehrávačů v mobilech a počítačích, nikoliv mobilů s vestavěným rozhlasovým přijímačem nebo počítačů s televizní či rozhlasovou kartou. U těchto zařízení s hardwarem, umožňujícím přijímat televizní a rozhlasové stanice, je situace jasná – poplatky platit musíte. Domácnosti platí jen jednou, bez ohledu na počet způsobilých přijímačů. Naopak firmy musí platit za každý přijímač zvlášť.
Celá kauza vznikla nepochopením již zmiňovaného zákona o poplatcích. V době svého vzniku (1994) ani při novele (1997) totiž zákonodárci o fenoménu internetového vysílání nic netušili. V současnosti se pracuje na novém zákonu o elektronických komunikacích, který by měl do problému vnést jasno - je zřejmé, že i zákon o poplatcích bude muset nově vzniklou situaci respektovat.
Již zmiňovaný zákon o koncesionářských poplatcích považuje za způsobilé takové zařízení, které umožňuje individuálně volitelnou reprodukci vysílání. Osvobozena jsou naopak ta telekomunikační zařízení, která jsou určená výhradně k jinému účelu než příjmu vysílání Českého rozhlasu a České televize. V případě České televize je vše jasné – ta totiž prostřednictvím internetu ani služeb Eurotel Videoservis či U-turn Videozóna neposkytuje svůj kompletní program, ale jenom zpravodajství. Proto i podle samotné České televize nelze takové vysílání považovat za vysílání ve smyslu zákona o poplatcích.
Jiné je to u Českého rozhlasu, který některé své stanice vysílá prostřednictvím internetu živě celý den. Několik námi oslovených právníků už si sice v tomto případě nebylo tak jednoznačně jistých, nicméně nakonec souhlasili s názorem, že ani za počítače připojené k internetu a současně vybavené zvukovou kartou by se rozhlasový koncesionářský poplatek platit neměl – za výjimku považovali případ, kdy si uživatel koupí počítač a nainstaluje software právě k tomuto účelu, a i to by podle nich bylo sporné. Definitivní slovo by samozřejmě měl soud, ale jejich doporučení znělo za počítač připojený k internetu Českému rozhlasu neplatit. Ten naopak počítače podle svého oddělení správy koncesionářských poplatků za způsobilé zařízení ve smyslu zákona považuje a v nové kampani za placení poplatků bude na celý problém upozorňovat.
Pokud by se snad přece jenom ukázal správný názor Českého rozhlasu, znamenalo by to problémy především pro firmy. Ty totiž platí poplatek za každý přijímač. Domácnosti platí jen jednou, a pokud již platí, mohou mít neomezeně mnoho dalších přijímačů. Není ani jasné, jak by se zastaralý zákon aplikoval na případné softwarové zamezení příjmu vysílání Českého rozhlasu. Počítač by pořád dokázal přijímat rozhlasové vysílání, ale díky nastavení například firewallu či proxy by nebylo možné přijímat právě Český rozhlas. V případě, že by názor Českého rozhlasu na placení poplatků byl správný, byla to pro firmy zřejmě jediná možnost, jak se vyhnout placení bez nutnosti odebírat zaměstnancům z počítačů zvukové karty.
